12.4.2024 | Svátek má Julius


AUSTRÁLIE: Jak se v Austrálii stávaly z manželek vdovy.

9.1.2024

K tomuto zamyšlení mě přivedl článek z „www.novinky.cz“ o vraždící borovici. Tedy ono šlo spíš o zabití, kdy postižená byla v nepravý čas na nepravém místě. Jde o to, že borovice tak často větve neshazují, a tak vlastně šlo o nešťastnou náhodu.

Listnaté stromy občas nějakou tu uschlou a nebo nemocnou větev odhodí, při porovnání je u jehličnanů tento jev vzácnost. Ovšem to není vůbec nic oproti listnatým, stále zeleným eukalyptům, které u klokanů tvoří většinu lesní pokrývky.

Eukalyptů, česky blahovičníků, kterým se u klokanů hovorově říká „gums“, zde roste zhruba 600 druhů, které rostou tam, kde se jim daří, tedy podle daného prostředí. https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Eucalyptus_species A tak tyto stromy a stromečky najdeme u řek a v bažinách, v poušti, v tropech i ve sněžných horách, kde vzdorují i -20 °C mrazům tím, že si vyrábí vlastní nemrznoucí směs, a tak i v tomto drsném prostředí mají listy stále zelené. Těmto se říká „sněžný eukalypt“, tedy „snow gum“. Ovšem v každém ekosystému roste obvykle jiný druh. Seznam eukalyptů v odkazu poskytuje i náhledy na jednotlivé druhy, stačí najet myší na název, a pro další podrobnou informaci a fotky kliknout. Fotky lze většinou zvětšit, když na ně kliknete.

Tyto stromy jsou stromy, které každý rok kvetou, a tak pastvy pro včeličky tu je více než těch včel. Stromy jen nádherně kvetou, ale většinou nevoní. Ty, které i voní, to však dohoní intenzivní a libou, až opojnou vůní. Navíc, v kalíšku každého květu je vždy po ránu několik kapek sladkého a voňavého nektaru, na kterém se pase jak hmyz, tak i okolní ptactvo. Máme před domečkem dva, kvetoucí oranžově a růžově. Když kvetou, tak se na snídani nektaru slétají hejna papoušků Rainbow lorikeet náležitě se při tom hádají, a svými silnými jazyky nektar z kalíšků dokonce vylizují. Rainbow lorikeet - Wikipedia Ostatně nektar je tak chutný, že na něj chodím i já.

Eukalypty rostou do velikostí a tvarů pro Evropana poněkud exotických, od evropských listnatých stromů se tvarově výrazně liší. Žádné husté listnaté koruny s velkými listy, ale skromné, kopinaté lístky prosycené eukalyptovým olejem spoře vyrůstající jen na koncích větviček – letorostů. Pod takovým stromem hluboký stín nenajdete, a to proto, že koruna stromu je řídká a listy se navíc staví ke slunci „na štorc“, tedy hranou, aby nebyly žhoucím sluncem připraveny o cennou vodu. Přesto je vzduch v buši prosycen výpary z eukalyptového oleje a neomylně voní. Takže se opět ocitáme v říši divů jako ta Alenka. Některé připomínají vzrůstem spíše keř, ale naopak vznosné eukalypty královské – Eucalyptus Reganus“ jsou se svými 70 – 114 metry nejvyššími kvetoucími rostlinami na světě.

Blahovičníky ve své drtivé většině produkují vynikající tvrdé dřevo nádherných barev a trvanlivosti, je proto žádoucí k výrobě luxusního nábytku a nebo jako podlahová krytina. Tvrdost tohoto dřeva se vyjadřuje jeho hustotou v kg na 1 m kubický. Nejméně 3 druhy jsou tak tvrdé – husté, že ve vodě neplavou a jdou ke dnu a také je téměř nemožné do tohoto dřeva zatlouct obyčejný hřebík. No vždyť povídám, tvrdé dřevo. Toto je radno zpracovávat čerstvé, dokud obsahuje trochu vlhkosti, po vyschnutí pak už jen nástroji na ocel a železo, ty na dřevo si ani neškrtnou, jen se beznadějně otupí. A to dřevo, které se nehodí už k ničemu, je vynikající palivo, hoří jako uhlí, ale jeho kouř na rozdíl pěkně voní. https://itslimited.com.au/docs/AustralianHardwoodSpeciesGuide.pdf

A nyní mně dovolte vrátit se k původnímu tématu tohoto povídání. Od doby příjezdu bílého muže do země klokanů tento muž intenzivně zdejší vynikající dřevo těžil, a tak se pohyboval v buši, který býval a někde dosud i je nedotčeným pralesem, kam bílý muž dosud nevstoupil. Některé mateční stromy dosahovaly obludných rozměrů a nezbývá než tyto první těžaře z 19, století obdivovat, jak si s těmito obludami jen ruční prací bez mechanizace poradili.

Eukalypt před domem začal shazovat větve

Některé druhy eukalyptů, jako třeba grey gum a nebo red gum a řada dalších mají takovou nepěknou vlastnost. Kde vyrůstá větev z kmene, tak s horní strany se do prasklin v kůře usadí plíseň, která začne prorůstat i do dřeva větve, a tak za jistý čas naruší dřevo do té míry, že větev neudrží, ulomí se a větev spadne. A to kdykoliv, kdy je dosaženo této kritické či mezní hodnoty. Takže i za naprostého klidu a bezvětří najednou upadne větev. A to ať už má u kořene či u kmene průměr 5 a nebo 50 cm.

Mívali jsme před domečkem krásný, velký Grey gum, kmen měl kolem 90 cm v průměru a pak jednoho pěkného, klidného dne to zadunělo jako při zemětřesení. Upadla větvička o průměru pouhých 15 cm rovnou na příjezdovou cestu do domečku. Ještě že tam nestálo žádné auto. Byli jsme uvězněni v domečku, vyjet se nedalo a já motorovou pilu nevlastním. Musel jsem zavolat mému kamarádovi, co bydlí nedaleko, a ten nás vysvobodil. Hned jsem si zažádal u naší místní správy o povolení poražení stromu. Než se vše vyřídilo, tak to strom stihl zopakovat a tentokrát větévka podobné velikosti upadla na zaparkované auto a katamaran. Auto se hned o půl metru snížilo. Ještě že to byl vrak na odpis a náhradní díly. Ne tak vedle stojící katamaran. Utrpěl značnou škodu, ale ta šla opravit.

Takže když nastalo porážení stromu, tak mu už 2 velké větve scházely. Kmen mně na požádání rozřízli na 2 poloviny, každá 4 m dlouhá, a pařez zabrousili půl metru pod povrch země. Dvě poloviny kmene jsem natřel na řezaných stranách barvou, aby nevysychaly a nepraskaly, než dojel další kamarád, který si ty dvě půle kmene krásného tvrdého dřeva nařezal na 12 fošen 5 cm tlustých. Jinak zbyla ještě hromada odpadního dřeva na topení dalšímu kamarádovi a kopec pilin na provětrání půdy na zahrádce. Na osiřelá místa, kde rostly pěkné, ale nebezpečné stromy, jsme zasadili malé sazenice velkokvětých eukalyptů. To aby to nebylo okolí a také nám líto nad ztrátou krásných stromů. Tam, kde rostl kožokvět lojonosný-Triadica sebifera, jsme zasadili blahovičník, co kvete květy oranžové barvy, a tam, kde rostl velký grey gum - Eucalyptus punctata, barvy ohnivě rudé.

A tak je zde nepsaným pravidlem nesedat si do stínu eukalyptu, i když sluníčko žhne, a už vůbec si pod blahovičníkem nestavět stan. Ostatně stalo se mně několikrát, když jsem se tu toulal bušem, že v divočině daleko od lidí a civilizace, kde byl klid, z ničeho nic se ozval rachot padající větve. Většinou to bývají drobečci, co mají u kořene 30 – 60 cm v průměru, a to potom taková větvička tvrdého dřeva váží několik metráků.

A právě takové stromy tu osadníci co pracovali v buši nazývali „widowmaker“, něco jako „tvůrce vdov“, protože učinily nejednu ženu vdovou, když v buši na pracujícího manžela upadla větévka.

Psáno 24/8/2023. Foto: George Švehla

Obrázky najdete v těchto albech:


https://www.rajce.idnes.cz/hillbilly/album/widowmakers

https://www.rajce.idnes.cz/hillbilly/album/upadla-vetev-eukalyptu

https://www.rajce.idnes.cz/hillbilly/album/kaceni

https://www.rajce.idnes.cz/hillbilly/album/delani-dreva