4.2.2023 | Svátek má Jarmila


VELKÁ BRITÁNIE: Nezvratné důkazy o ruské vině

19.9.2018

Dne 2. března přicestovali Alexandr Petrov a Ruslan Boširov, pravděpodobně pod krycími jmény, na londýnské letiště Gatwick z Moskvy linkou SU2588 ruské společnosti Aeroflot. Ubytovali se v hotelu City Stay Hotel ve východním Londýně. Následujícího dne se vlakem vydali do Salisbury, ležícího asi 145 kilometrů jihozápadně od Londýna, kam dorazili ve 14:25. Porozhlédli se a v 16:10 odjeli zpět do Londýna. V neděli 4. března vykonali stejnou cestu, přičemž v 8:05 ráno jeli opět metrem z Bow na stanici Waterloo a pokračovali vlakem do Salisbury. Bezpečnostní kamery je zachytily v blízkosti domu Sergeje Skripala a policie se domnívá, že jeho dveře kontaminovali novičokem. Později našla policie Skripala a jeho dceru v „extrémně vážném stavu“. Do Moskvy odletěla dvojice Rusů o půl jedenácté večer na palubě letu SU2585 společnosti Aeroflot.

V květnu vyšetřovatelé testovali vzorky odebrané v hotelovém pokoji dvou Rusů a zjistili kontaminaci novičokem v nízké koncentraci. Policie také vysvětlila, jak došlo k otravě Charlieho Rowleyho a jeho partnerky Dawn Sturgessové v červnu. Rowley daroval partnerce krabičku s lahvičkou, o níž si myslel, že obsahuje voňavku. Balení nalezené v kontejneru napodobovalo parfém značky Nina Ricci a lahvička obsahovala nervový jed. Charlie s pomocí chemiků přežil, ale Dawn na následky otravy zemřela.

Některé střípky v mozaice možná chybí, a Britové pochopitelně nezveřejnili všechna známá fakta, ale dvojice ruských turistů je obviněna ze spiknutí s cílem zavraždit 66letého Sergeje Skripala a jeho 33letou dceru Julii. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov prohlásil za nepřijatelné jakkoli spojovat vedení Ruské federace s tím, co se stalo v Salisbury. Mluvčí ruského prezidenta Vladimira Putina řekl, že je absurdní ony dva Rusy spojovat s akcí. Sám Putin 12. září řekl, že ruské úřady oba muže znají, jsou to podle něho „civilisté, žádní zločinci, samozřejmě, že jsme se podívali, co je to za lidi, a víme, kdo to je, našli jsme je, ujišťuji vás, že nic zvláštního nebo kriminálního v tom není.“ Putin oba muže následně vyzval, aby sami vystoupili ve sdělovacích prostředcích. Rusové obvinění z otravy Skripala prohlásili v ruské státní televizi 13. září, že byli v Británii na turistickém výletě a město Salisbury navštívili kvůli katedrále, ve městě byli jen hodinu, a protože zmokli, vrátili se do Londýna. Svou přítomnost v době, kdy došlo k útoku, označili za neuvěřitelnou náhodu a od britské vlády očekávají omluvu, až budou dopadeni „skuteční traviči“. Muži uvedli, že jsou drobní podnikatelé, i když Petrov údajně pracuje také ve farmaceutické společnosti v sibiřském Tomsku. Do Británie letěli jako dva přátelé, i když v některých fázích předstírali, že se neznají, a náhodou měli pasy lišící se pouze poslední cifrou.

Britská vláda prohlásila, že si je jistá, že jde o důstojníky ruské vojenské zpravodajské služby GRU, kteří „v ulicích použili nesmírně toxickou, ilegální chemickou zbraň“. Podle britské premiérky Theresy Mayové šlo o operaci schválenou nejvyššími místy ruského státu; její závěry podpořily také Spojené státy, Německo a Francie. Mayová řekla, že působení GRU je „hrozbou pro všechny naše spojence a naše občany“. Mayová měla pravdu: v Salisbury se útočilo nejen na bezpečnost a suverenitu Británie, ale celého Západu včetně Česka. Moskva podíl na otravě popírá, stejně tak popírá tvrzení, že jména turistů nejsou pravá. Ministerstvo zahraničních věcí Ruska dalo najevo rozhořčení nad „naprosto nepřijatelným tónem“ britské premiérky a prohlásilo, že Londýn by měl upustit od „informačních manipulací a přejít ke vzájemné spolupráci“. Ruská reakce, a zvláště pak protest proti tónu a ne proti obsahu, je nešikovným přiznáním viny. Laboratorní testy mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) potvrdily závěry britských vyšetřovatelů, že šlo o otravu novičokem v obou salisburských případech.

Británie ústy náměstka ministra vnitra Bena Wallace prohlásila 5. září, že za útok nervovým jedem v Salisbury je přímo či nepřímo zodpovědný ruský prezident Vladimir Putin. Kreml jakýkoli podíl Ruska na útoku opět popřel. Každý z nás se musí rozhodnout, komu věřit, zda Rusům nebo Britům. Když byl v roce 1938 ubit sekyrkou Trockij, Rusové účast popírali; když byly v roce 1943 objeveny hroby s tisíci zastřelenými polskými důstojníky, Rusové vinu popírali; když v roce 1945 zmizel v Rusku Raul Wallenberg, Rusové účast popírali; když na bodnutí deštníkem zemřel v roce 1978 v Londýně bulharský emigrant, Rusové účast popírali; když na otravu poloniem zemřel v roce 2006 v Londýně uprchlý ruský agent Litviněnko, Rusové účast popírali. U všech těchto, stejně jako u mnoha dalších případů byli Rusové nakonec usvědčeni jako pachatelé nebo se sami přiznali. Například jed do deštníku dodal bulharským agentům sovětský generál KGB Oleg Kalugin (Sudoplatov, str. 282), přičemž jed pocházel z laboratoře na vývoj biologických zbraní LAB X, ze stejné laboratoře, v níž byl usmrcen v roce 1947 Wallenberg – buď smrtící injekcí, anebo v jejich pokusné plynové komoře – podle vzpomínek Pavla Sudoplatova, spolupracovníka Beriji a velitele akce proti Trockému (Sudoplatov, str. 270). Je známa ruská mstivost vůči přeběhlíkům, vždyť uprchlí agenti byli likvidováni i po desítkách let (Mitrokhin, např. str. 478), a za Stalina byli zabíjeni nejlepší agenti pouze podezřelí z úmyslu přeběhnout. Dokonce i sovětští váleční zajatci navrátivší se z německého zajetí byli bráni jako přeběhlíci a z 1,8 miliónů jich bylo 1,5 miliónů posláno do pracovních táborů (Anton Beevor, str. 423). Není lehké vysvětlit, jak může v případě novičoku někdo věřit Rusům, ale kupodivu lze takové důvěřivce nalézt i mezi našimi kolegy.

Například Pavel Kopecký se v nedávné úvaze na Psu (zde 1) domnívá, že Britové se otrávením Skripala snažili odvést pozornost od problémů s brexitem. Autor se zdá zaslepen nenávistí k Západu a Spojeným státům a rozhořčení Západu nad použitím nervových látek proti lidem dává do uvozovek jako „tzv. humanismus“. Jiný kolega na Psu (zde 2), Andor Šándor, připouští možnost, že Rusové v Salisbury útok provedli, ale není spokojen s kvalitou snímků podezřelých mužů; zdá se mu také zvláštní, že se našly stopy novičoku (kdyby se nenašly, též by to asi považoval za zvláštní), a zdá se mu podivné, že Charlie Rowley daroval lahvičku s parfémem své přítelkyni Dawn Sturgessové „až při vhodné příležitosti“. Šándor věří, že Theresa Mayová má vše ve své zemi pod kontrolou stejně jako Kim v Koreji, ale Putin prý ne – takže může být v kauze Skripal nevinen. Hlavním autorovým argumentem je: „Já tomu prostě nevěřím.“ Opakovaně říká: „Chybějí mi údaje, tak abychom tomu příběhu mohli věřit.“ Každý čtenář, který zná Šándorovu normalizační minulost (A. Šándor byl vojákem z povolání – pozn.red.), čte: „Chybějí mi údaje, tak aby tomu příběhu mohl komunista věřit.“ Jiný náš kolega, Václav Vlk St., píše na Psu (zde 3): „Momentálně je jedno, kdo skutečně chtěl vraždit. Byl to nějaký neumětel, protože zkusit zavraždit někoho novičokem, aby to oběť přežila, je skoro umění.” Věta prozrazuje, že autor chápe, kdo je pachatelem, a že se snaží vinu nějak rozmazat. Jde na to špatně, protože neví, že u jedu vždy záleží na dávce, takže například cyankáli nemusí nutně člověka zabít, když je ho méně než 200 mg. Zabít nervovou látkou a zůstat sám nezraněn nemusí být jednoduché a rád bych vidět pana Vlka, jak Skrípala zabíjí, když mu to připadá tak jednoduché. Na jedné straně je sice jedno, kdo je pachatelem, a na druhé straně je autorovi jasné, že zavraždit dva Rusy nařídila Theresa Mayová, aby „zamaskovala malér s brexitem“. Zdá se ironické, že po tak absurdním obvinění autor kritizuje „přiblblé politické komentáře“ (jiných autorů) a naříká nad „nevzdělaností a neschopností nad věcmi uvažovat“ (u jiných autorů).

Pochybovači o ruské účasti v použití nervových jedů proti obyvatelům Británie nechápou rozdíl mezi západní a východní civilizací, jako by žili v jiném světě. Jejich oblíbená otázka „Komu to slouží“ (cui bono) okamžitě připomíná staré Rudé právo, stejně jako jejich dialektika a úplná odtrženost od západní logiky a morálky. Tito lidé věří - anebo předstírají, že věří - tomu, že ministerská předsedkyně Británie by uvažovala o zabití člověka jen proto, aby odvrátila pozornost od brexitu. Jak by jí to pomohlo? Chtěla zabít člověka, který pracuje pro Británii? A klidně by zabila i jeho dceru? Ohrozila by náhodně kolemjdoucí Angličany včetně dětí? Ohrozila by svou kariéru nesmyslnou vraždou? Nebála by se, že by ji po navržení takové akce nechala britská tajná služba hospitalizovat jako duševně nemocnou? A kdyby se k takové akci tajná služba M16 rozhodla, provedla by ji tak diletantsky, že by přiotrávila policistu, zanechala lahvičku a otrávila další náhodné lidi? Myslí to naši kolegové vážně?

Pochybovači o nadřazenosti západní kultury nad východní nechápou, že ať jsou západní politici jakkoli bezcharakterní, není pro ně myslitelné zabíjet vlastní občany z tak nesmyslného důvodu, jako je „odvést pozornost od brexitu“, a že by takový politik pro takovou akci nemohl najít podporu u nikoho. Zklamání nad tápáním západních elit by nás nemělo vést k zavírání očí před východní zločinností. Vždyť marxismus a levičáctví přichází z východu a má jeho podporu. Například rodina Angely Merkelové byla spjata s východoněmeckou Stasi a v čele NATO stojí bývalý komunista Jens Stoltenberg. Lidé by měli využít zbytků demokracie na Západě na potlačení své destruktivní levice a ne rezignovat a přimykat se k Rusku a Číně. Mimochodem, bez valného zájmu Západu byly v tomto roce v Číně na mnoha místech obrazy Ježíše zaměněny za obrazy presidenta Si Ťin-pchinga. Pravoslaví v Rusku nás však uklidnit nemůže, neboť v jeho čele stojí nejbohatší člověk planety všech dob, bývalý agent KGB Vladimír Putin.

Ruská duše nezná racionalitu. Tomáš Masaryk popsal v rozhovoru s Čapkem ruskou svévoli na episodě, v níž ruský voják praví zajatci: „Když budu chtít, tak tě podříznu, a když nebudu chtít tak ne.“ Lidé s proruskými sentimenty nevidí rozdíly mezi kulturami a nesmyslně promítají takové chaotické vlastnosti do západních politiků. Otrava občanů na britské půdě samozřejmě nic dobrého Rusku nepřinesla, ale to neznamená, že tuto akci Rusko nezorganizovalo; vyvraždění celého velení sovětské armády vlastními lidmi před začátkem světové války také Rusku neposloužilo. Ruští politikové prostě racionálně nejednají – a obhájci Ruska racionálně neargumentují. Rusko je sice slabší, než byl Sovětský svaz, ale jeho totalita a podloudnost zůstávají pro Západ velkým nebezpečím, obzvláště v době, kdy je Západ podlomen domácí levicí a nastupujícím islámem.

Východní rusko-čínský typ násilí a chaosu je rafinovanější než jižní arabsko-africký typ, ale oba jsou nebezpečné pro západní civilizaci. Kompas morálky a racionality by nás měl držet v bezpečné vzdálenosti od jižního i od východního typu barbarství.

Zdroje:
Pavel Supoplatov, Special Tasks, Little, Brown and Company, Great Britain 1994.
Andrew and Mitrokhin, Mitrokhin Archive, Allen Lane The Pinguin Press, England 1999.
Anton Beevor, Berlin, The Downfall 1945, Penguin Books, England 2002.
Zde 1: http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-politika-chemickych-zbrani-dao-/p_zahranici.aspx?c=A180911_233329_p_zahranici_wag
Zde 2: http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-nekdo-vraci-uder-0tc-/p_zahranici.aspx?c=A180910_201027_p_zahranici_wag
Zde 3: http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-nekdo-vraci-uder-0tc-/p_zahranici.aspx?c=A180910_201027_p_zahranici_wag

https://www.hegaion.cz/