27.5.2022 | Svátek má Valdemar


ÚVAHA: Ruský a islámský terorismus

17.3.2022

Ruský imperialistický státní terorismus a terorismus islámský jsou dvě největší nebezpečí svobodného světa v současnosti, pominu-li zelenou rakovinu lidstva a celé to anglosaské woke-cancel-culture-a-tak-podobně třeštění. 

Ruský státní terorismus považuji za mnohem nebezpečnější, nicméně je docela symbolické, že se tyto dva ideologické proudy začínají sbližovat a Rusko na zničení křesťanské matky ruských měst Kyjeva nejen povolalo Boží bojovníky z Čečny, ale dokonce začalo hledat žoldáky v Sýrii. Vše do sebe tak nějak celkem logicky zapadá. Jsem zvědavý, kdy broukař Konvička s šéfem SPD Okamurou a jim podobní islamobijci vyjedou demonstrovat na Staroměstské náměstí na velbloudech tentokrát však s ušankami místo Arafatových osušek a za zpěvu Allahu Akbar & Kaťuša United.

Rusko má to zlo z nějakého důvodu asi v karmě a vypadá to tak, že se z té jejich tradiční polo civilizační mizérie jen tak hned nedostane. Občas nakročí k nějakým pozitivnějším zítřkům, aby se vzápětí ponořilo do ještě hlubší hrůzy, než ve které bylo před tím. Neřekl bych, že je Vladimír Putin ztělesněním Ďábla, jak to kdysi prohlásil předseda Pravého bloku Petr Cibulka (jeho staré předpovědi o vpádu Ruska na Ukrajinu se ukázaly velmi přesné, což je třeba objektivně uznat, klobouk dolů), nicméně stejně jako mnoho dalších pozorovatelů dění na mezinárodní politické scéně prostě nedokážu pochopit, co ho to napadlo.

Rusko, tak obrovská země plná nerostného bohatství, úrodné půdy a příznivých klimatických podmínek pro zemědělství, to by prostě měla být výbava k pořádnému startu a velkému ekonomickému růstu, no a pořád nic. Jen bída a nenávist k Západu, který prý může za tu neustálou chudobu a za ten věčný marasmus. Rus je buď neuvěřitelně tupý, nebo věčně opilý samohonkou, nebo nesmírně líný, nebo já nevím co, je to prostě těžko vysvětlitelné.

Srovnám-li to s naší zemí a se skokem kupředu, který jsme u nás od pádu komunistické diktatury za těch několik desítek let sami vlastní prací a pílí udělali (žádný bohatý bratr do nás jako do NDR žádné miliardy nenapumpoval), tak mám pocit, že je Rusko nějaká úplně jiná planeta. O Číně a o jejím technologickém a ekonomické pokroku raději ani nemluvím, to je vedle Ruska úplná raketa, zcela jiný svět…

Když se tak dívám zpětně na to, co se u nás od pádu komunistické diktatury událo, mohu být docela hrdý na svůj původ a na svou domovinu. Prostě způsob, jakým se ta lidská komunita u nás v kotlině vyvíjí, jakým způsobem si vládne a jak se dokáže postarat o občany, kteří to potřebují, je vskutku úctyhodný. Růst životní úrovně, kvalita sociálního zabezpečení, kupní síla a zároveň to, jak dříve šedá a špinavá komunistická města rozkvetla a zkrásněla, jak se celá ta krajina změnila k lepšímu. Nemáme se vůbec za co stydět. Před nikým. I to, že občané ČR ani nijak houfně nikam neodjíždějí za prací jako třeba Poláci a podobně, o něčem vypovídá.

Ale Rus? Na co dnes může být hrdý Rus? Myslím tím na co pozitivního. Nějak mne nic nenapadá.

Jako dovětek si dovolím přidat song „King Ragnarr is Dead“, jenž jsem nedávno nahrál a který popisuje tragický konec legendárního vikingského válečníka Ragnarra Lodbroka v jámě plné jedovatých hadů, do které ho hodili vojáci anglického krále Ællou z Northumbrie po poslední bitvě, kterou Ragnarr Lodbrok prohrál.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem