Když jsem v roce 2015 čekal tři týdny na posádku v Bostonu, chodil jsem do downtownu přes park Kryštofa Kolumba, a tudíž kolem sochy tohoto mořeplavce. Před pár dny prošla světovými médii zpráva, že místní progresivisté soše setnuli hlavu, neboť Kolumbus způsobil genocidu středoamerických indiánů, druhotně pak genocidu všech původních obyvatel obou Amerik a vůbec je symbolem bílé nadvlády.

Nikterak nepochybuji, že kdyby tito progresivisté měli k dispozici stroj času, vypravili by se do roku 1492 na dvůr královny Izabely Kastilské, aby Kolumba udali, že je podvodník, a jeho plavbu zmařili. Dejme tomu, že by uspěli a že středověká Evropa by se opravdu svých zámořských výbojů vzdala. Pak by skutečně k bílé nadvládě nedošlo, ale dopady na další generace Evropanů, včetně předků oněch bostonských progresivistů, by byly katastrofální.

Evropa koncem 15. století byla totiž zaostalý, v bídě se topící a geopoliticky zcela bezvýznamný kontinent, kde jako jediná světélka vzdělanosti blikaly katolické kláštery. Evropa trpěla zoufalým nedostatkem drahých kovů, dnešním slovníkem bychom řekli nedostatkem likvidity, čili byla silně podkapitalizována a neschopná jakýchkoli investic. Úroveň vědy žalostně pokulhávala za Araby a tehdejší Evropa byla vůbec jeden velký zapadákov světa bez naděje na lepší budoucnost.

To vše změnily zámořské objevy, nebo, chcete-li, globální expanze. Příliv drahých kovů ze španělské Jižní Ameriky rozhýbal evropskou ekonomiku a v19. století vyústil v průmyslovou revoluci. Nutnost vypracovat funkční navigační metody vedla k naprosto jedinečnému rozvoji matematiky, astronomie, fyziky a zprostředkovaně všech přírodních věd. Všichni velcí vědci 17. a 18. století byli placeni z peněz válečného loďstva nebo rejdařů, kupříkladu Isaac Newton byl na greenwichské observatoři zaměstnancem Royal Navy, astronom Halley též pracoval pro Královské námořnictvo (a objevil nejen kometu, jež nese jeho jméno, ale také magnetickou deklinaci, co mělo zásadní význam pro bezpečnost plavby) a francouzští encyklopedisté si vydělávali na živobytí prací pro francouzské námořnictvo – například normalizovali lodní součástky, aby byly záměnné, takže vytvořili vůbec první průmyslové normy západního světa. Byla to tedy ta progresivisty nenáviděná a pomlouvaná zámořská expanze, která podnítila vědecké bádání a způsobila, že se Evropa stala kolébkou přírodních věd, zatímco všechny civilizace, které se zámořské expanzi nevěnovaly, nebo se jí vzdaly, beznadějně ve vědě zaostaly, jako třebas arabská.

Kdyby k oné hypotetické cestě bostonských progresivistů strojem času do Kastilie v roce 1492 došlo, nic z toho by se nestalo. Zbídačelá Evropa by nebyla schopná odolat náporu Turků, kteří dobytím Konstantinopole přerušili obchodní trasu na Východ a následně z východního obchodu těžili, neexistoval by žádný Jan Sobieski, respektive by neměl vojsko, které roku 1683 porazilo Turky u Vídně a zabránilo další pronikání Osmanů do Evropy. Ona by ani neexistovala Vídeň v tom slova smyslu, jak ji vnímáme dnes, bylo by to jen ubohé středověké město. Zřejmě by v celé Evropě stály mešity a k nebi by se tyčily minarety o 400 let dříve. Nedošlo by k žádné renesanci, nebyl by žádný Michelangelo ani Leonardo da Vinci, neexistovalo by žádné kulturní dědictví, které jezdí obdivovat celý svět.

A naši progresivisté z Bostonu? Až by se ze své výpravy proti proudu času vrátili, nenašli by žádnou útulnou univerzitu s ochranným prostředím, kde se nesmí vyskytnout žádný profesor ani student s jiným názorem, než zastávají oni, protože jinak by ti chudáci utrpěli duševní újmu a mohli by dostat hysterický záchvat, zřejmě by na svých chytrých telefonech marně hledali nějaké sociální sítě, aby se pochlubili svým úspěšným zásahem do dějin, a zřejmě by se ani nedomluvili anglicky, neboť na Bunker Hillu by se netyčil žádný obelisk jako připomínka bitvy za nezávislost proti červenokabátníkům v roce 1776, ale pyramida Slunce, neboť Severní Amerika by podlehla rozpínavosti aztécké říše, protože by nebyl ani žádný Hernán Cortés, aby tento totalitní a otrokářský stát vyvrátil. V lepším případě by se naši progresivisté stali otroky Aztéků, spolu se zotročenými příslušníky místních indiánských kmenů, které chtěli právě tohoto osudu uchránit, v horším případě by jim bylo na vrcholu té pyramidy jako záhadným cizincům a zajatcům zaživa vytrženo srdce k větší slávě boha Quetzacoatla. Přiznávám, že ten nápad s Aztéky není můj, je vypůjčen z knihy Aztécké století Christophera Evanse, který jen dovedl do konce dobyvačné plány Aztéků, stejně kruté jako ty Hitlerovy.

Nepochybuji, že z kohorty oněch všeználků, kteří nedokážou ovládnout psychopatologické nutkání vyjádřit se ke všemu, co na Neviditelném psu vyjde, se ozve okamžitě pokřik, že výše uvedené je pouze autorův blábol. Na jejich adresu bych chtěl uvést, že dějiny znají precedens, v němž nejmocnější říše tehdejšího světa, země s více než tisíciletou civilizací, s nejvyšším DPH na hlavu, země, kde byl vynalezen papír, knihtisk, střelný prach, bankovní systém a papírové peníze, se dobrovolně vzdala expanze s naprosto fatálními následky pro sebe, aniž by přinesla světu větší míru svobody či štěstí. Samozřejmě mám na mysli Čínu a případ admirála Čeng Cheho, který z pověření císaře Jun-leho uskutečnil v letech 1403-1433 sedm námořních expedic a doplul s loďstvem obřích džunek do Perského zálivu, Rudého moře a na východoafrické pobřeží, přičemž někteří historikové soudí, že obeplul mys Dobré naděje a měl našlápnuto k objevení Evropy. 

Kdyby pokračoval, náš kontinent by se stal čínskou provincií již na konci 15. století a nikoli až v druhé polovině 21. století, jak věští současná globální situace. Avšak výpravy Čeng Cheho byly od samého počátku silně kritizovány ze strany konfuciánských vzdělanců a úředníků jako nepotřebné a nehodné důstojnosti Syna nebes, a po smrti admirála a císaře Süan-Teho (vnuka Jun-leho) zcela zastaveny. Čína se dobrovolně uzavřela do izolace a následoval nepředstavitelný civilizační a technologický úpadek, který koncem 19. století vyústil do naprosté závislosti na evropských mocnostech, jež si Čínu rozebraly mezi sebe. Pravda, středověká Evropa, kdyby se vzdala námořní expanze, by nespadla z takové výše, ale jako zaostalý kontinent by se stala snadnou kořistí mocnějších globálních sousedů – jak se to stalo Číně. Proto její dnešní vedení pokládá dobu 1850-1950 za „století hanby“ a dělá vše pro to, aby se již nic takového neopakovalo, aby se Čína stala novým globálním hegemonem, aby zaujala pozici, k níž mířila již v první polovině 15. století plavbami admirála Čeng Cheho. 

Nu a bostonští progresivisté, a vůbec progresivisté celého západního světa, dělají vše pro to, aby k čínské nadvládě došlo co nejdříve. Užiteční idioti, řekl by Lenin.