Prezident Trump plní to, co slíbil v projevu na Den nezávislosti v Mt. Rushmore – v několika amerických městech nasadil federální síly proti radikálním demonstrantům. Především oregonský Portland se změnil na jednom místě – u federální soudní budovy – v bojiště, kde federální agenti v maskovacích uniformách bojují s anarchisty, jejichž tvrdé jádro je zjevně dobře organizované – všichni jsou v černém, mají helmy, masky a používají štíty, lasery na oslepování policistů, rachejtle, kameny, lahve atd. Demokraté mluví o tyranii a diktatuře, Trump upozorňuje, že všichni Američané mají právo na život v bezpečí a pokud to nejsou schopni zajistit starostové a guvernéři, udělá to sám.

Operace Legend, označená podle čtyřletého chlapce zastřeleného v Kansas City v červnu, má za cíl chránit federální majetek (budovy, pomníky atd.). Nasazení federálních sil (především armády) v případě nesouhlasu místních autorit naráží totiž v USA na řadu právních překážek. Federální síly se skládají ze zaměstnanců různých bezpečnostních sil sdružených pod Ministerstvem vnitřní bezpečnosti a jejich počet v jednotlivých městech málokdy překračuje stovku. I tak ale dokázaly vytvořit dojem, jako kdyby Donald Trump právě provedl státní převrat.

Portland, 2020

Portlandský starosta označil chování agentů za „neamerické“ a přidal se k protestujícím před budovou federálního soudu (který se protestující opakovaně pokusili dobýt a zapálit): „Chci poděkovat tisícům z vás, kteří přišli protestovat proti okupaci tohoto města.“ Podle Joe Bidena agenti „brutálně napadají mírumilovné protestující“. Podle CNN jsou zprávy o násilí v Portlandu „silně přehnané“. Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi označila federální agenty za „stormtroopery“ (imperiální pěchota v Hvězdných válkách). Federální pomoc odmítá newyorský starosta De Blasio („federální agenti způsobují mnohem více škody než užitku“). Filadelfský vrchní žalobce chce federální agenty zatýkat. Chicagská starostka Lori Lightfoot označila federální agenty v Portlandu za projev tyranie a diktátorství s tím, že nic takového v Chicagu nedovolí („za žádných okolností nedovolím mužům Donalda Trumpa terorizovat obyvatele Chicaga“). O životy obyvatel Chicaga přitom starostka zjevně moc velké starosti nemá. Na dotaz (demokratického) zastupitele Raymonda Lopeze, co se stane, až vandalové přestanou loupit a řádit v ulicích a začnou napadat obyvatele, odpověděla na nedávno uniklé nahrávce, že to je ta nejstupidnější otázka, jakou kdy slyšela, a vůbec Lopez prý plácá kraviny („hundred percent full of shit“).

Násilí v Chicagu, New Yorku, Baltimoru a Detroitu mezitím raketově roste. V Chicagu střelba a vraždy oproti loňsku o padesát procent. Před dvěma dny došlo ke střelbě dokonce i na pohřbu – těžce zraněno bylo patnáct lidí. V Kansas City vzrostl počet vražd o čtyřicet procent. V Los Angeles vystřelila statistika vražd v klíčovém týdnu pouličních bouří dokonce o dvě stě padesát procent. V New Yorku bylo za jediný víkend postřeleno 53 lidí.

Zmínky o nasazení ozbrojených sil (kam v USA patří armáda, námořní pěchota, námořnictvo a letectvo) ovšem vyvolaly odpor bývalých respektovaných důstojníků jako někdejšího předsedy Sboru náčelníků štábů generála Martina E. Dempseyho, bývalého velitele speciálních sil Tonyho Thomase, admirála Mika Mullena nebo bývalého ministra obrany Jamese Mattise. Svou roli v tom může hrát jak obava ze zneužití ozbrojených sil poněkud nevypočitatelným prezidentem, navíc krátce před volbami, tak i obava, že by zásah mohl rozložit ozbrojené síly, kde černoši a Hispánci tvoří čtyřicet procent mužstva.

Historicky by nicméně nasazení ozbrojených sil nebylo v podobné situaci nic až tak neobvyklého. Není to poprvé, co američtí prezidenti z obou stran politického spektra nasadili armádu uvnitř USA. V roce 1932 generál Douglas McArthur nevybíravě rozehnal protesty veteránů první světové války ve Washingtonu D.C. Prezident Dwight D. Eisenhower poslal v roce 1957 armádní výsadkáře do Little Rocku v Arkansasu, aby prosadili integraci prvních devíti černošských studentů do místní střední školy (guvernér Arkansasu Orval Faubus předtím poslal naopak Národní gardu, aby černým studentům ve vstupu do školy zabránila).

Armáda doprovází černé studenty v Little Rocku v roce 1957

Podobně poslal John Kennedy federální agenty (316 členů pohraniční stráže, 127 členů federální policejní služby a 97 členů federální vězeňské stráže), aby zajistili bezpečí prvního černošského studenta Jamese Mereditha na University of Mississippi. Poté, co místní policisté zabili jednoho protestujícího a zbili desítky dalších při demonstraci za občanská práva v Selmě v Alabamě, převzal prezident Johnson kontrolu nad alabamskou Národní gardou a pověřil ji zajištěním bezpečnosti účastníků průvodu ze Selmy do Montgomery. V roce 1967 poslal pro změnu výsadkáře do Detroitu, kde v rasových nepokojích zahynulo během pěti dnů 43 osob. Když v roce 1968 propukly po celých Spojených státech rasové nepokoje po zavraždění Martina Luthera Kinga, nasadil prezident Johnson armádu i ve Washingtonu D.C. (12 000 mužů, kteří na ulicích postavili těžké kulomety a v jednu chvíli zastavili dav jen dvě ulice od Bílého domu…).

Armáda v ulicích Washingtonu v roce 1968

V roce 1970 zase prezident Nixon pověřil vojáky roznášením pošty během osmidenní stávky poštovních zaměstnanců. Prezidenti George W. Bush i Barack Obama nasadili v letech 2006 a 2010 tisíce příslušníků Národní gardy na mexické hranice, aby pomohli s bojem proti pašerákům drog. V roce 1992 poslal George H.W. Bush armádu námořní pěchotu do Los Angeles, kde místní policie nebyla schopna potlačit rabování a násilí vyvolané osvobozujícím rozsudkem pro policisty, kteří zbili černocha Rodneyho Kinga (zemřelo 63 osob).