26.4.2024 | Svátek má Oto


USA: Možná ne válku, ale velkou bitvu jsme prohráli

9.11.2020

Přišel konec svobodného světa, anebo začátek nového, těžkého období? 

Ve volbách 2016 předvídali političtí odborníci celého světa prohru Trumpa o 5-15 % (zde), tentokrát byli s 5-10 % opatrnější, ale výsledky opět ukazují na těsný rozdíl. Dokonce čtyři dny po skončení voleb není Trumpova prohra definitivní. Levičáci byli vždy spíše snílkové než realisté a přání otcem myšlenky je jejich krédo. 

Své sny levičáci zabíjejí tím, že se je snaží uskutečnit (vedle zabitých snů zůstávají vždy ležet i mnozí náhodně přihlížející, včetně pár jejich nepřátel, všichni zabiti létajícími třískami). Snílkové neuznali Trumpovo vítězství po celé čtyři roky a bojovali proti realitě úporněji než don Quijote proti své představě. Přáním amerických levicových snílků je zůstat mezi nejbohatšími a nejmocnějšími a zároveň provádět pokrokové změny, jež si žádá doba (v tom se neliší od sovětských snílků). Doba si žádá stejná práva pro všechny (stejně jako za sovětských časů jde o právo být roven všem v davu kolem), ale moderní věda přidala právo na stejnou záchodovou mísu pro všechny sexuální orientace spolu se snížením emisí CO2 bez ohledu na orientaci.

Zjednodušeně lze říci (v celém tomto odstavci lze každé slovo dát do uvozovek), že západní demokratická společnost je obvykle rozdělena na 2/3 normativních lidí (relativně slušných, zakotvených v realitě, se selským rozumem, sympatizujících se svou zemí) a 1/3 lidi nezakotvených v normě (s přehnanou nebo naopak nevyvinutou emocionalitou, tíhnoucí k virtualitě, se sklony k iracionálnímu nebo kriminálnímu jednání). Tradice najdou podporu spíše mezi normativními a změny spíše ve skupině nezakotvených, a bez vnějšího zasahování je společnost celkem v rovnováze. 

Avšak v situaci vnějšího tlaku, jako například v ČSR po roce 1945, kdy mnoho z oněch nezakotvených lidí podpořilo sovětský tlak (více než 1/3 lidí volilo komunisty), se systém může zhroutit. Tlakem zvnějšku může být příliv protinormativních migrantů (často parazitů, mezi jejichž principy patří krást a vraždit). Demokracii nelze provozovat, když počet protinormativních přesáhne 1/6 obyvatel, protože spolu s nezakotvenou třetinou dosáhnou (1/6 + 1/3 = 1/2) poloviny obyvatel. Faktem je, že v USA již před pěti lety dosáhl počet legálních Hispánců 1/6 obyvatel (zde), další migranti ze Střední a Jižní Ameriky jsou v USA ilegálně (zde); téměř všichni Hispánci přišli ze zemí, kde život se řídí pravidly narkomafie.

Samozřejmě, rozdělení do skupin je jen přibližné. Voliči přecházejí mezi stranami, starší a mladší se liší preferencemi, volba kandidáta je ovlivněna osobními sympatiemi, a mezi migranty je plno slušných lidí. Etnicita ale má v USA zatím největší předvídatelný vliv na výsledky voleb. Nehispánských bělochů, Hispánců, černochů, Asiatů a jiných je v populaci asi 60 %, 19 %, 13 %, respektive 8 % (zde), a v posledních letech jich volí Republikánskou stranu asi 60 %, 35 %, 10 %, respektive 30 % (zde), což dává ( 0,60 x 60 % + 0,19 x 35 % + 0,13 x 10 % + 0,08 x 30 % =) 46 % voličů. Korekcí na větší účast bělošských voličů (zde, zde, zde) lze dosáhnout maximálně 48 % – což se stalo v minulých volbách v roce 2016, kdy Trump získal asi o 2 % méně hlasů než jeho demokratická protivnice a vyhrál díky systému volitelů. Bez zásadní změny ve své politice Republikánská strana již nebude moci nikdy ve volbách vyhrát, protože mezi voliči je sice 60 % bělochů, ale mezi nově narozenými občany již jen 50 % (zde, zde).

Před minulými volbami v roce 2016 jsem napsal (zde), že jde asi o poslední volby, které může Republikánská strana vyhrát – a bohužel to tak bylo. Znamená to konec našeho světa? Bez silných Spojených států by samozřejmě už 100 let vypadal náš svět úplně jinak; Německu by možná nebyla přiřazena role poraženého v první světové válce, Sovětskému svazu by ve druhé světové válce (kdyby nastala) nepřipadla role vítěze a studenou válku (kdyby nastala) by možná vyhrál světový komunismus. 

Spojené státy ale nejsou jen ta washingtonská byrokratická bažina a kalifornská zelená elita, jsou to také desítky miliónů odhodlaných, statečných a idealistických křesťanů a jejich spojenců všeho možného etnického původu přetavených v tom americkém kotli a získaných pro americkou svobodu. Evropané se těžko s americkou technologickou nadřazeností smiřovali a jejich stereotypy o primitivních kovbojích rádi převzali i komunisté, ale přesto všichni začali přebírat i americkou kulturu (občas ke škodě kultury). Většina velkých technických objevů posledních let se stala ve Spojených státech, jejich občané představují 35 % laureátů Nobelových cen. Američané nejen přistáli na Měsíci, ale platí většinu humanitární pomoci ve světě.

Komunistická Čína plná koncentráků i travičské Rusko se oprávněně tetelí radostí z Trumpovy prohry. Kdo se dnes postaví čínské expansi? Kdo bude tlačit na evropské vůdce (bývalé komunisty a agenty KGB), aby dali na zbrojení 2 % rozpočtu? Jedinou nadějí pro Ameriku i pro svět je nová politika Republikánské strany (nebo jiného politického subjektu) oslovující hispánské voliče a schopná přesvědčit je, že nikoliv drancování, drogy a mafiánský teror, ale svobodný trh a kapitalistické hodnoty jsou v jejich zájmu. Mnozí z Hispánců pamatují ze svých zemí bídu socialismu a budou schopni šikovně vytvořenému poselství porozumět. Když se podaří většinu občanů přesvědčit, že nadměrná státní kontrola na jedné straně a nekontrolovaná migrace na druhé jsou k jejich škodě, může dojít ke stabilizaci americké společnosti. Bez ostrého střetnutí se zkorumpovanými levicovými elitami to nepůjde a ani ne bez vynoření nějaké charismatické osobnosti. Nové poselství bude muset získat podporu populárních hispánských a afroamerických osobností.

Součástí nového poselství bude odhalení zkorumpovanosti milionářských elit, které, když nejsou u moci, podněcují naivní příslušníky menšin k drancování a které spolupracují s Čínou a Ruskem, přičemž takovou spolupráci podsouvají svým nepřátelům. Lze najít mnoho příkladů takové korupce; například Obamova ministryně zahraničí Hillary Clintonová pomohla Rusku získat kontrolu nad firmou Uranium One, čímž Rusko získalo vládu nad 20 % amerického uranu, za což rodině Clintonových osobně poděkoval Putin, a Clintonovi tak skončili presidentování s 250 milióny dolarů na kontě; dále Obamův viceprezident Joe Biden kryl obchody svého syna Huntera v Číně, Rusku, Kazachstánu a na Ukrajině a donutil ukrajinskou vládu, pod pohrůžkou že Ukrajina nedostane od USA pomoc ve výši 1 miliardy dolarů, aby vyhodila státního žalobce Viktora Šokina, který vyšetřoval firmu Burisma, v níž byl činný Bidenův syn Hunter (zde).

Hlavně je v uvedeném poselství třeba zdůraznit tradiční roli Demokratické strany v podporování otroctví, a tradiční pozice republikánů, kteří nikdy žádného otroka nevlastnili (zde). Zmíněná fakta však mainstreamová média cenzurují, včetně megamédií, jakými jsou Google, Wikipedie, YouTube, Facebook, Twitter atd. Posílit nebo vytvořit objektivní média je tak dalším, téměř ale nesplnitelným úkolem nové republikánské politiky. K optimismu tak nejsou žádné důvody. Přesto musíme buď být optimisty, protože je to důležité přikázání, anebo musíme optimismus předstírat kvůli našim dětem, aby měly pro co žít. A když už se v tak temné realitě musíme vyskytovat, tak alespoň nepomáhejme té špatné straně (každý cítí, která to je, ať již předstírá cokoli).

http://www.hegaion.cz