Nejšťastnější manželky jsou ty nábožensky konzervativní. Sedmdesát tři procent manželek, které zastávají tradiční konzervativní postoje a chodí s manželem na bohoslužby, má „vysoce kvalitní manželství“. Špatně na tom nejsou ani ty pogresivistické – spokojených je padesát pět procent. Popsal to loni deník New York Times, když hodnotil několik výzkumů o rodině a manželství.

Přesvědčením většiny sociálních vědců přitom bylo, že kvalitní manželství jsou ta, která se přizpůsobila moderním představám o rovné dělbě práce a odpovědnosti mezi manžely. Liberální morálka prý byla vhodnější pro „stabilní rodinu v post-industriálním světě.“ Už v roce 2013 přitom Pew Research Center zjistil, že dvě třetiny matek si nepřejí pracovat na plný úvazek, což – jak uznávají i v New York Times – je fakt, který je „v naší debatě o rodině a zaměstnání poněkud přehlížený“. Jako příklad spokojené manželky udávají noviny Annu. Když otěhotněla, neměla zájem začít pracovat. Minimálně ne na plný úvazek. Je spokojená, že její manžel Greg má malou firmu, tvrdě pracuje a je schopen rodinu zajistit. Co ji ale činí ještě šťastnější, je Gregovo zapojení do péče o děti. Pomáhá jim s úkoly a je zábavný tatínek – v zimě udělal dětem za domem kluziště, v létě je bere na výpravy do národních parků. A každý večer před spaním se s dětmi modlí. „Jsem za Grega šťastná, jako za živitele rodiny i jako za otce našich dětí.“ Podle autorů jde o typickou ukázku manželek z tradičně katolického, ortodoxně židovského, evangelikálního nebo mormonského prostředí.

U sekulárních progresivních manželek je jejich spokojenost s manželstvím 55 procent, což je více než u mírně náboženských manželek (46 procent) nebo sekulárních konzervativních manželek (33 procent). I pokud se týká politického založení, nejspokojenější jsou v manželství ženy na opačných koncích politického spektra – hodně konzervativní i hodně liberální.

Proč jsou méně spokojené sekulární konzervativní manželky? Důvodem může být absence podpůrné sociální, emocionální i praktické sítě, kterou nabízí náboženská komunita (v USA obvykle velmi živá). Nábožensky orientovaní manželé také vědí, co se od nich očekává, a lépe zvládají přechod do otcovské role. Jak píšou v New York Times, u věřících i feministických rodin vidí jeden společný prvek – očekávání, že se otec výrazně zapojí do výchovy dětí. A podle výzkumů se skutečně jak nábožensky konzervativní, tak progresivní otcové zapojují do výchovy nadstandardně. Celkově pak počet hodin, které týdně stráví otcové péčí o děti, vzrostl z dvou a půl v roce 1965 na osm v roce 2016.

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.