Odhalíme i jeho mystifikace?

Jistě nejsem sám, kdo si všímá podezřele uniformního stanoviska mediálního mainstreamu k hodnocení událostí na Ukrajině i nad výběrem informací, od nějž se následná interpretace odvíjí. Tento jednohlas je zarážející i vzhledem k tomu, jak ráda se naše novinářská obec chlubí úctou ke svobodě slova a pluralitou názorů. Nebýt internetu, prozatím nedotčeného cenzorskými ambicemi ombudsmanky Šabatové, mohli bychom z četby denního tisku či sledování veřejnoprávních médií získat dojem, že jsme zpět v éře pluralitu parodující Národní fronty.

Účelem tohoto článku není tuto chybu napravit a uvést zde dlouhou řadu informací, na které v západních korporátních médiích nenarazíme, nýbrž apelovat na laskavého čtenáře, aby si v té záplavě mystifikačních manipulací a účelové propagandy dokázal uchovat smysl pro kritické myšlení.

Hlavní mediální linka, odpovídající oficiálním postojům euroamerických mocenských elit, je zřejmá - hrdinný ukrajinský lid povstal proti tyranovi, svobodný a demokratický Západ proto nemůže jinak, než tuto spravedlivou revoluci podpořit. Na scéně se však objevuje zlé, expanzivní Rusko, obsazující Krym a potenciálně i jiné oblasti na východě a jihu Ukrajiny. Politici a komentátoři se předhánějí v příměrech s Hitlerem či Brežněvem, levice s pravicí se až dojemně doplňují v siláckých prohlášeních na adresu Kremlu a jeho homofobního vládce.

Je mi mých pražských ukrajinských přátel, duší sjednocených s Majdanem, líto, neboť soudím, že v této cynické geopolitické hře hrají velmi nevydařený kompars. Západu, respektive těm, kdo mu vládnou, totiž vůbec nejde o Ukrajinu a zvýšení kvality života jeho obyvatel, ale o ponížení Ruska a vymanění Ukrajiny z jeho sféry vlivu. Právě za tímto účelem Brusel usiloval o sjednání pro Ukrajinu jednoznačně nevýhodné asociační dohody s EU, a pokud by ji prezident Janukovyč podepsal, jistě by se stal, alespoň na nějaký čas, miláčkem Západu. Tak jako svého času islámští "bojovníci za svobodu" či lidový plukovník Kaddáfí. A když už se tak nestalo, využil Západ pochopitelné nespokojenosti obyvatel západní Ukrajiny a přiléval olej do čím dál tím ničivějšího ohně tak dlouho, až se stal komplicem a následně garantem násilného převratu. Puče, na němž měly nemalý podíl síly, jež jsou elitami EU považovány za extrémistické a jednající v rozporu se zákony proti diskriminaci a na ochranu menšin. Jen stěží si lze představit absurdnější situaci, než když pokrokově smýšlející EU a levicová Obamova administrativa umetají cestičku k moci lidem, kteří měli jako jednu ze svých priorit zrušení zákona zakazujícího propagaci nacismu. A jak postnacionální, konstruktivistická Evropa krmí hada vypjatému a vůči jiným národům nepřátelskému nacionalismu ideových potomků Stepana Bandery.

Janukovyče prý bylo nutné odstranit, neboť byl velmi nepopulární a své zemi škodil. S negativním hodnocením uprchlého prezidenta lze jistě souhlasit. Proč se tedy nepočkalo na volby, jež by kýžené změny nastolily pokojnou cestou? Vždyť i po Evropě, o USA ani nemluvě, se pohybují prezidenti, jejichž obliba je na historických minimech. Obsadil však někdo Ellysejský palác či jiné vládní budovy poté, když Hollandova policie brutálně zaútočila na pokojnou demonstraci více jak miliónu Francouzů, pořádanou na protest proti legalizaci homosexuálních sňatků? Metají snad příznivci protiobamovské Tea Party Molotovovy koktejly na Bílý dům a útočí zbraněmi proti pořádkovým silám? Těžko si lze představit, že by příslušníci amerických ozbrojených sil přihlíželi tak nečinně, jak to po dlouhé dny činili členové Berkutu.

Ani zde však pokrytectví Západu nekončí. Použilo-li Rusko svoje jednotky, dislokované podle platné dohody s Ukrajinou na území Krymu, k ochraně ruskojazyčných obyvatel a prevenci vyvolání násilí ze strany stoupenců revoluční vlády v Kyjevě, je za mezinárodní právo nerespektujícího agresora. Invaze!, křičí euroatlantští humanisté a volají po zavedení sankcí vůči Putinovi. Když už tedy vidí třísku v ruském oku, proč nevidí ve svém oku břevno Iráku, Jugoslávie, Libye? To byly přeci také "humanitární mise" zaměřené k ochraně zájmů těch sil, jež tyto válečné výpravy organizovaly. Americké vojenské základny se nacházejí na území 130 států světa, počet ruských základen za hranicemi Ruska dosahuje pouhých jedenácti, přičemž s výjimkou Sýrie se jedná jen o státy bývalého Sovětského svazu. Proč je v tomto kontextu třeba strašit rozpínavostí ruského medvěda?

Tím, kdo má lví podíl na již těžko odvratitelném rozpadu Ukrajiny, tedy není Rusko, jež až dosud územní integritu svého významného souseda plně respektovalo, ale ty síly na Západě, jež se na mocenském převratu v Kyjevě podílely. Čím více bude Západ tlačit na pilu, tím více bude východ a jih Ukrajiny tíhnout k Rusku. Evropská unie dostane věnem západní, tedy i hospodářsky výrazně chudší část země řízenou lidmi, jejichž názory na mnohé otázky jsou v Bruselu na indexu. Hrozí výrazné zhoršení vztahů Západu s Ruskem, které si jen těžko bude moci nechat líbit snahy euroatlantických sil na další destabilizaci celého regionu a především samotného Ruska, prováděnou za účelem pacifikace posledních zbytků opozice k definitivnímu vytvoření nového světového řádu a globální formy vlády.

Pýcha však předchází pád. Jen škoda, že to zase odnesou nevinní lidé. A obávám se, že nejen na Ukrajině.

Vyšlo ve zkrácené podobě v Lidových novinách, 6. 3. 2014