V podmínkách mimořádně nestabilní politické a ekonomické situace na Ukrajině se stává bezpečnost objektů atomové energetiky nejen vnitřním, ale i mezinárodním problémem.

V současné době je na území Ukrajiny 15 fungujících energobloků ve čtyřech jaderných elektrárnách a ještě čtyři vyřazené energobloky v černobylské jaderné elektrárně.

Na území Ukrajiny v roce 1986 došlo k černobylské havárii, největší havárii jaderné elektrárny na světě. Byla kontaminována půda o rozloze 160 tisíc čtverečních kilometrů. Velké škody utrpěly především severní část Ukrajiny, západní Rusko (například Brjanský kraj) a Bělorusko.

Černobylská elektrárna stojí u města Pripjať, 18 kilometrů severozápadně od města Černobyl. Skládala se ze čtyř reaktorů, každý z nich o výkonu 950 MW elektrické energie, které v době havárie dohromady produkovaly asi 10 % ukrajinské elektřiny.

K explozi nedošlo během běžného provozu, ale v rámci experimentu, který měl paradoxně prověřit bezpečnostní systémy elektrárny.

Oproti všeobecnému přesvědčení nedošlo v Černobylu ke skutečnému jadernému výbuchu, takovému, jaký na sklonku druhé světové války zničil Hirošimu a Nagasaki. Výbuch ve čtvrtém bloku ukrajinské elektrárny způsobilo nadměrné množství přehřáté páry. Nahromaděná pára odsunula víko reaktoru, do prostoru vnikl vzduch a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem vznikl vodík, který vybuchl. Exploze vymrštila do okolí radioaktivní palivo z vnitřku reaktoru a také kusy hořících grafitových bloků používaných jako moderátor štěpné reakce.

Černobyl byl utajovanou katastrofou. Počáteční důkazy, že se stala velká jaderná havárie, nepřinesly sovětské zdroje, ale pocházely ze Švédska, kde 27. dubna 1986 pracovníci Forsmarkské jaderné elektrárny (ležící přibližně 1100 km od Černobylu) nalezli radioaktivní částice na svém oblečení. Švédské hledání původu radioaktivity - poté, co bylo zjištěno, že problém není ve švédských elektrárnách - jako první naznačilo zdroj v západní části Sovětského svazu.

Podobné objekty spojené se zvýšeným nebezpečím vždycky přitahují v podmínkách faktického bezvládí a chaosu extremisty a ty, kdo mohou využít bezpečnost jaderných elektráren k vydírání sledujícím politické cíle.

20. února 2014 ráno obsadili „pokojní účastníci mítinků“ strategický objekt na Ukrajině – jadernou elektrárnu ve městě Kuznecovsk. Po útoku na elektrárnu obsadili aktivisté správní bloky, zapálili archívy a hlavní server. Když útočníci měli hlavní energetický zdroj oblasti pod kontrolou, nevěděli , co s ním dál.

Dnes zajišťují bezpečnost objektů soukromé bezpečnostní firmy a kromě nich ještě síly ministerstva vnitra a ukrajinské bezpečnostní služby.

Pro objekty, jako jsou jaderné elektrárny, je otázka bezpečnosti vždy klíčovou. V situaci ukrajinské krize je zvlášť aktuální. Proto je zapotřebí jistých dodatečných opatření, například zvýšené pozornosti ze strany MAAE (Mezinárodní agentura pro atomovou energii), míní experti.

Dnes nestačí „člověk se zbraní“ a objektiv videokamery, aby byla zajištěna ochrana strategických objektů zabezpečení života Ukrajiny i jakékoli jiné země v období krize.

Avšak s přihlédnutím k situaci, kterou nelze ani v řadách pořádkových služeb označit jinak než jako „nestabilita“, začíná být problém ochrany jaderných elektráren dominujícím.

Monitoring jaderné radiační bezpečnosti koná především Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) a to po celém světě. Každý rok uveřejňuje přehled jaderné radiační bezpečnosti.

Kyjev zvažoval začátkem roku spolupráci s Ruskem v jaderné sféře a plánoval podepsat dohodu o dodávkách jaderného paliva s americkou společností Westinghouse.

Ukrajinské jaderné elektrárny jsou postavené podle ruských projektů. Ty přepokládají, že budou používat palivo, které se vyrábí v Rusku. Problém spočívá v tom, že každý jaderný reaktor se staví pro palivo se speciální charakteristikou. Přičemž nejen z hlediska množství vysoce obohaceného uranu v palivu, ale i také určitých teplotních charakteristik. Každá odchylka může způsobit havárii.

Nyní je nejdůležitějším aspektem zajištění bezpečnosti jaderných objektů nejen dodržováním bezpečnostních norem výroby energie, ale i ochrana jaderných elektráren jako zvlášť nebezpečných objektů. Kromě fungujících reaktorů tam existuje řada dílů a agregátů a diverze vůči nim mohou mít nepředvídatelné následky. Aby nedošlo k výbuchu jaderného paliva, je třeba chránit nejen reaktor a okolí elektrárny, ale i její systém energetického zabezpečení.

Základem bezpečnosti každého strategického objektu je kontrarozvědné zabezpečení, nikoli jeho fyzická ochrana. A právě tady jsou skutečně velké problémy, protože ukrajinská bezpečnostní služba je ve své současné podobě strukturou polorozpadlou.

Mezinárodní praxe ukazuje, že v případě vyhrocení situace kolem jaderné elektrárny musí její ochranu převzít zvlášť za tímto účelem vycvičené útvary, jejichž bojeschopnost i samotná existence je v současné době na Ukrajině značně pochybná.