Stále stejná náboženská posedlost, jen čím dál tím horší

Sekulární Turci byli šokováni, když v roce 2013 Binali Yıldırım, tehdejší ministr dopravy, vysvětlil tazateli, proč si nakonec v mládí vybral jinou univerzitu:

„Navštívil jsem univerzitu v Bogazici a viděl jsem, že tam seděli chlapci a dívky společně... Bál jsem se, že bych mohl sejít ze správné cesty. A tak jsem se rozhodl pro studium na technické univerzitě.“

Yıldırım, který se později stal za prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana premiérem, nyní zastává funkci předsedy parlamentu.

Není tak žádným překvapením, že pro turecké extremisty znamená státní správa v širším slova smyslu kompletní islamizaci všeho, včetně vzdělávání na všech úrovních. V roce 2017 se ve svém projevu Erdoğan chlubil tím, že poté, co se jeho Strana spravedlnosti a rozvoje dostala k moci, se počet studentů náboženských imam hatip škol zvýšil z 60 000 na 1,3 milionu.

Zcela nepřekvapivě Erdoğan často prohlašoval, že jeho politickým záměrem není výchova čestných, vzdělaných, svobodných myslí, ale „výchova generací zbožných lidí“.

Podle extremistů není dobrou školou ta škola, na které se přírodovědné předměty vyučují dle univerzálních standardů, ale ta škola, která vychovává zbožné studenty.

Deniz Kandiyoti a Zühre Emanet z Londýnské univerzity ve studii z roku 2017 napsali:

„Radikální transformace tureckého vzdělávacího systému pod vládou Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) představuje ukázkový příklad toho, jak je svoboda myšlení, psaní a vyučování závislá na rozmarech systému státní správy.“

V roce 2017 se v Turecku přestala na středních školách vyučovat evoluční teorie: pro extremisty je darwinismus stále tabu. Místo toho se ze školních učebnic začali turečtí žáci učit „džihád“.

Erdoğanovo úsilí o ještě větší islamizaci vzdělávacího systému neskončilo. Ministerstvo školství odstranilo 10. září 2018 ze svých předpisů klauzuli o společném vzdělávání, což vyvolalo obavy, že by mohlo jít o přípravu na vzdělávání segregované dle pohlaví

Turecká rada pro vysokoškolské vzdělávání je obecně považována za poradní sbor, který turecké vlády používají k vytváření vzdělávacích politik odrážejících jejich politickou agendu. V roce 2016 Turecká rada pro vysokoškolské vzdělávání požádala 1 577 univerzitních děkanů (údajně všechny děkany v zemi), aby odstoupili „v zájmu demokracie“.

Podle zprávy newsletteru World Education News + Reviews:

„Současné tvrdé zákroky Turecka proti akademickým svobodám představují obrovské překážky hospodářskému růstu, kterému nepomáhá ani jeho problematický vztah s EU. V sázce je nejen samotné vzdělávání studentů, ale také mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu, finanční pomoci a další záležitosti stěžejní pro kvalitu a pověst tureckého vzdělávacího systému jako celku.“

Erdoğanova posedlost ještě více náboženským vzdělávacím systémem transformovala turecké univerzity na skupiny budov s knihovnou, mešitou a stovkami tisíců konzervativních muslimských studentů vedené zbožnými akademiky a akademickými radami. Erdoğan má pravomoc jmenovat rektory asi 200 tureckých univerzit. Zbožnost však nepřináší úspěch na akademickém poli.

Podle celosvětového žebříčku univerzit (The Times Higher Education’s World University Rankings) má Turecko s 80 miliony obyvatel v první tisícovce pouze 22 univerzit, přičemž ta nejlepší se umístila mezi 301. a 350. místem.

Turecká akademická obec však dosáhla vlastních úspěchů, kterými se zavděčila Erdoğanovi a jím vybraným stovkám vysokoškolských rektorů. Podle studie univerzity Rice, zahrnující 22 525 učenců z celého světa a měřící zbožnost v akademické oblasti, se turečtí přednášející jevili jako nejvíce nábožensky zaměření. Studie se zúčastnilo celkem 609 tureckých fyziků a biologů: 85 % z nich potvrdilo, že věří v Boha, a 63 % z nich uvedlo, že se pravidelně modlí.

Není se co divit, že Turecko nemá ani jednu univerzitu, která by se úrovní vyrovnala univerzitám z Ivy League. Turci však nevypadají nespokojeni s tím, že jejich školy nejsou na světové úrovni, pokud jsou studenti, badatelé a rektoři jejich univerzit zbožní.

Autor je jeden z předních tureckých novinářů. Nedávno byl vyhozen po 29 letech z nejznámějších tureckých novin za to, že psal pro Gatestone Institute o dění v Turecku. Je spolupracovníkem Middle East Forum.

Překlad původního textu: Turkish Education: Same Old Religious Obsession, Only Worse
Překlad: Radomír Bobek

Převzato z webu Gatestone Institute