Ve své prvotině Zbabělci Josef Škvorecký výstižně popsal logiku lidí, kteří v hraničních situacích nehledají způsoby, jak se postavit zlu, ale snášejí důvody, proč se zlu nepostavit, neboť je to životu nebezpečné. Tato logika je nesmrtelná, i když ještě nikomu nepomohla k vítězství.

Americký deník The Wall Street Journal přinesl zprávu o tom, že rozhodnutí nepředávat Ukrajině starší polské stíhačky, které by mohly přivodit obrat ve válce s Ruskem, nebo aspoň snížit převahu agresora ve vzduchu, učinil osobně prezident Biden.

Má pádné důvody, proč se zlu nepostavit – příliš okatá podpora obětí by mohla Putina naštvat a posloužit mu jako záminka k útoku na některou zemi NATO.

Ze stejných důvodů odmítá americký prezident vyslyšet prosby Ukrajiny o zřízení bezletové zóny a váhá s poskytnutím moderních systémů protiletecké obrany Kyjevu.

Tváří v tvář takovému jemnocitu už Putin oznámil, že když se rozzlobí, bude zlý a že v zásadě jakékoli dodávky zbraní, ať už po zemi nebo pomocí leteckého mostu, bude pokládat za casus belli, tj. za důvod k vyhlášení války.

Americký prezident nyní poněkud trudnomyslně zvažuje, jak se vyhnout dojmu, že vojensky podporuje oběť agrese, a přitom nenaštvat Putina.

I u nás mnozí uvažují o této válce v termínech, které Západu vnutil Kreml. Nejsou snad ruské požadavky aspoň trochu legitimní a neměl by k nim Západ přece jen přihlížet? Ne, nejsou.

Ukrajina není Rusko, je to jiný stát, mimochodem jeden z největších v Evropě, zakládající člen OSN a vzdušný prostor nad ním patří výlučně jemu.

Jen Kyjev má právo určovat, kdo nad ním bude létat a kdo ne, a jaký náklad může přepravovat. Svět, v němž každý silnější obejda bude chtít rozhodovat o vzdušném prostoru a hranicích cizích států, je světem, kde neplatí žádné mezinárodní právo.

Světem dovoleného vměšování se a appeasementu, světem nekonečných válek. Svět, v němž proti brutálnímu narušiteli norem stojí jen zbabělci, není bezpečným místem pro žití.

Ve sporu o legitimitu absolutně neobstojí ani argument, že Ukrajina přece není členem NATO, a proto nemůže počítat se západní vojenskou pomocí. Dvě největší členské země obranné aliance jí svatosvatě zaručily územní celistvost a podpisy pod Budapešťským memorandem z roku 1994 zatím nikdo neodvolal.

Přes veškeré krasomluvné sliby a dušování se platností alianční Charty zjevná neschopnost dostát svým smluvním závazkům nám ukazuje pravou cenu podpisů zbabělých státníků pod jakýmkoli dokumentem.

Zhruba touto logikou se řídili američtí senátoři, kteří podepsali petici žádající prezidenta o okamžité předání zadržených letadel Ukrajincům.

Žel, byla jich jen půlka Senátu a všichni patří k opoziční Republikánské straně. Jejich demokratičtí kolegové, samé holubice míru, se rozhodli Putina zbytečně nedráždit a válečné štváče odsoudili.

Jelikož poslední průzkumy veřejného mínění ukazují, že přes 80 procent Američanů nyní pokládá Ukrajince za spřátelenou, ba spojeneckou zemi, členství-nečlenství v NATO.

Nabízí se domněnka, že v listopadových mezivolbách to voliči demokratům spočítají. Ale kdo to spočítá našim domácím zbabělcům, kteří věří, že zborcení mezinárodního řádu v nejbližším sousedství se nás nedotkne?

Autor je publicista