Aston se brání srovnání islámu s nacismem. Je to dost změna od doby, kdy ve své sci-fi prorokoval roli islámu jako největšího nepřítele civilizace třetího tisíciletí. Ale i Aston má právo na duševní vývoj. Ani on ani já jsme nacistický režim na vlastní kůži nezažili. Známe ovšem ptáčátko ze stejného hnízda, režim komunistický. Komunisté věří ve světlé zítřky a ráj na zemi hned za rohem, ale mnohem více věří ve vlastní nadřazenost. Tito lidé zvláštního ražení vybavení zdůvodňovací hatmatilkou povolovali a utahovali podle potřeby šrouby tak, aby jejich nadřazenost teď a v tomto nedokonalém světě zůstala ochráněna a zachována na tisíc let, či na věčné časy a nikdy jinak. Pro kacíře a heretiky měli vždy připraven dostatek nepříjemných zážitků tak, aby je zasekli dříve, než jim přerostou přes hlavu.

Pokud budeme hledat rozdíl mezi náboženstvím a ideologií, nehledejme je v pocitu nadřazenosti. Každý správný věřící je přesvědčen o tom, že právě jeho víra jej vede k lepšímu životu po smrti, když ne cestou jedinou, tak tou nejlepší možnou. Víra bez Boha (bohů), či alespoň bez posmrtného života, má problém, že namísto spásy nabízí pouze dobrý pocit. Právě proto je náchylnější k tomu, stát se ideologií, která si osobuje řídit i životy druhých.

Ideologií se přesvědčení stává tehdy, když věřící začne vyžadovat, aby se i ostatní chovali podle jeho představ a tuto představu po ostatních násilím vynucovat. Přestože musím nejdříve věřit, abych mohl vnucovat svoji víru všem okolo, touha a ochota evangelizovat společnost násilím není projevem hloubky víry, ale její úchylky.

Tak je tomu alespoň u křesťanských církví, které v liberální a částečně sekularizované společnosti byly donuceny rezignovat na násilnou evangelizaci. Tak je tomu také u polyteistických náboženství, kde platí přirozená zásada, že jeden bůh navíc nic neznamená. Tak je tomu také u židovství, které je vírou národa vyvoleného a necítí potřebu vnucovat se druhým. Zvláštním případem je ovšem islám.

Islám se opírá o Korán a ten násilnou evangelizaci přímo ukládá. Navíc o tom nelze diskutovat, protože Korán je částí nestvořeného Boha, která dlí na zemi. Co je v jiné víře úchylkou, je v islámu standardem. Zatímco křesťanství nepovažuje křesťany za nadřazené ostatním lidem, islám dává muslimům právo a povinnost podrobit násilím svět své vládě. To z něj činí agresivní ideologii, která je právě tímto srovnatelná s nacismem nebo komunismem. Má-li být na islám pohlíženo jako na náboženství, je nutné, aby se muslimové nejdříve svého poslání být herrenvolkem zřekli. Není ovšem na nás, abychom jim říkali, jak to mají udělat. Na nás ovšem je, abychom si dokázali své hodnoty a svoji svobodu bránit. Militantní islám je totiž docela normální barbarská horda, která čas od času dorazí k branám každé civilizace a čas od času uspěje. Čas se pak vrací na začátek a další barbarské hordy čekají, až znovu vyroste nějaké ovoce, které zkusí očesat.

Jedním z podivných produktů evropského myšlení je představa, že každá lidská bytost je bližním, kterou je třeba vychovávat nejlépe nastavením druhé tváře. Za sebe prohlašuji, že ten, kdo mne chce programově okrást, zotročit a případně zabít, mým bližním není, třebas o jeho genomu nijak nepochybuji!

Islám je ideologií stejně hnusnou, jako nacismus nebo komunismus, jako je třeba indický kastovní systém. Jeho militantní forma je stejně zvrácená, jako řádění SS, čeky nebo Rudých Khmerů. Bohužel, obsahuje dvě nebezpečné látky, které vždy budou pomáhat růst gangsterům. Je jimi vědomí sounáležitosti a z něj plynoucí pocit moci a nadřazenosti. V tom se nijak neliší motorkářský gang, fotbaloví ultras nebo třebas náboženští fanatici.

Další potřebnou zálivkou je úspěch. Naprostá většina muslimů jsou normální lidé, kteří se starají a dál by se starali především o své. Takoví byli Němci, než začal mít úspěch Hitler. A takoví jsou dnes, když z nacismu vystřízlivěli. Nedovolme proto islámským fanatikům, aby dál mohli tvořit obraz úspěchu a k němu sbubnovávat vojsko. Bude-li islám ideologií úspěchu, dáme-li fanatikům prostor k tomu, aby mezi svými souvěrci vytvořili psychózu práva plynoucího z nadřazenosti, umožníme jim, aby se zbavili těch muslimů, kteří na to prostě nemají žaludek, tak si koledujeme o průšvih. Hitler a Stalin byli sice zrůdy, ale aspoň to byly zrůdy naší civilizace. To se o ideolozích islámského státu říci nedá.

Zastavme relativizaci hodnot, na nichž stojí naše společnost! Dokonalého na světě není nic, ale právě ony nám umožnily vytvořit vše, čeho dneska užíváme. Svoboda není možná bez zodpovědnosti, žádný státní paternalismus nenahradí rodinu, žádný soubor nařízení nenahradí slušnost a zdravý rozum. Je pravdou, že podhoubí muslimského terorismu musejí vyplet v první řadě muslimové, ale dnes již je nutné jim pomoci. Třebas nulovou tolerancí k chování a jednání křiklounů, kteří si zkoušejí vynutit privilegia pro uplatňování vlastních představ.

Co na závěr? Kdysi se říkalo, že komunismus je fajn myšlenka, ale měl se nejdříve odzkoušet na potkanech. Všestranná devastace společnosti, kterou se nepodařilo úplně odstranit ani za pětadvacet let, by měla varovat. A pokud chceme vědět, jak vypadá země spravovaná v duchu islámu, stačí se podívat na internet, nemusíme to mít doma!