Velikonoční neděle, 21. dubna 2019, muslimští teroristé odpálili bomby ve třech kostelech a třech hotelech na Srí Lance; 359 lidí bylo zabito a více než 500 zraněno. Na snímku: trosky kostela Svatého Sebastiána v Negombu. (Foto: Stringer / Getty Images)

Organizace spojených národů nedávno označila 15. březen za „mezinárodní den boje proti islamofobii“. Toto datum bylo vybráno, protože v tento den se udál jeden z nejhorších teroristických útoků na muslimy: 15. března 2019 ozbrojený Australan Brenton Tarrant vstoupil do dvou mešit na Novém Zélandu a zahájil palbu na neozbrojené a bezmocné muslimské věřící; 51 lidí bylo zabito a 40 zraněno.

Tato událost byla celým Západem oprávněně široce odsouzena. V reakci na tento útok OSN prohlásila, že islám potřebuje zvláštní ochranu.

Tato reakce však vyvolává velmi důležitou otázku: pokud jeden útok nemuslima na mešitu stačil k tomu, aby OSN vyhlásila 15. březen za mezinárodní den boje proti islamofobii, tak proč OSN neřeší nesčetné, často mnohem horší útoky muslimů na nemuslimská svatá místa? Proč tyto útoky nevyvolaly podobnou reakci OSN?

Podívejme se na některé vražedné muslimské útoky na křesťanské kostely v posledních letech – řada z nich se udála právě o Velikonocích a o Vánocích, čímž se ještě víc zdůraznila náboženská nenávist muslimů:

• Srí Lanka (21. dubna 2019): Velikonoční neděle, muslimští teroristé odpálili bomby ve třech kostelech a třech hotelech; 359 lidí bylo zabito a více než 500 zraněno.
• Nigérie (20. dubna 2014): Velikonoční neděle, islámští teroristé zapálili přeplněný kostel; bylo zavražděno 150 lidí.
• Pákistán (27. března 2016): Po velikonoční bohoslužbě islámští teroristé odpálili bombu v parku, kde se shromáždili křesťané; bylo zabito více než 70 křesťanů – většinou žen a dětí. Jeden svědek vypověděl: „Na stěnách našeho domu byly zkrvavené kousky lidských těl.“
• Irák (31. října 2011): Islámští teroristé během bohoslužby zaútočili na kostel v Bagdádu a ještě předtím, než odpálili své sebevražedné vesty, tak stříleli na všechny lidi bez rozdílu. Zavraždili téměř 60 křesťanů – včetně žen, dětí a nemluvňat (fotky zmasakrovaných obětí zde).
• Nigérie (8. dubna 2012): Velikonoční neděle, výbušniny nastražené muslimy vybuchly poblíž dvou přeplněných kostelů; více než 50 lidí bylo zabito, počet zraněných není známý.
• Egypt (9. dubna 2017): Muslimové nastražili na Květnou neděli bomby do dvou přeplněných kostelů; nejméně 45 lidí bylo zabito, více než 100 zraněno.
• Nigérie (25. prosince 2011): Během štědrovečerních bohoslužeb muslimští teroristé stříleli a odpálili bomby ve třech kostelech; 37 lidí bylo zabito a téměř 57 zraněno.
• Egypt (11. prosince 2016): Sebevražedné atentáty muslimů na dva kostely si vyžádaly 29 mrtvých a 47 zraněných (zde jsou fotky).
• Indonésie (13. května 2018): Muslimové odpálili bomby ve třech kostelech; 13 lidí bylo zabito a desítky lidí byly zraněny.
• Egypt (1. ledna 2011): Muslimští teroristé během Půlnoční mše odpálili nálož v kostele v Alexandrii; bylo zabito nejméně 21 křesťanů. Podle očitých svědků „části těl obětí byly rozházené venku po celé ulici“ a „byly přeneseny dovnitř kostela až poté, co na ně někteří muslimové začali šlapat a křičet džihádistické pokřiky,“ jako například „Alláhu Akbar!“
• Filipíny (27. ledna 2019): Muslimští teroristé odpálili bombu v katedrále; nejméně 20 lidí bylo zabito a více než 100 zraněno.
• Indonésie (24. prosince 2000): Během štědrovečerních bohoslužeb muslimští teroristé odpálili bomby v několika kostelech; 18 lidí bylo zabito a přes 100 zraněno.
• Pákistán (15. března 2015): Muslimští sebevražední atentátníci zabili při útocích na dva kostely nejméně 14 křesťanů.
• Německo (19. prosince 2016): Poblíž Pamětního kostela císaře Viléma v Berlíně najel muslim nákladním autem do lidí na vánočním trhu; 13 lidí bylo zabito a 55 zraněno.
• Egypt (29. prosince 2017): Muslimští ozbrojenci vpadli do kostela v Káhiře a postříleli 9 lidí.
• Egypt (6. ledna 2010): Po štědrovečerní mši (podle pravoslavného kalendáře) muslimové zastřelili šest křesťanů vycházejících z kostela.
• Rusko (18. února 2018): Muslim s nožem a dvouhlavňovou brokovnicí vstoupil do kostela a zahájil palbu; zastřelil pět žen a nejméně pět dalších lidí zranil.
• Francie (26. července 2016): Muslimové vtrhli do kostela a podřízli hrdlo 84letému katolickému knězi Jacquesovi Hamelovi sloužícímu mši, poté drželi jako rukojmí čtyři jeptišky, dokud francouzští policisté tyto muslimské teroristy nezastřelili.

Je třeba poznamenat, že výše uvedený seznam není úplný; podobných útoků na kostely bylo mnoho – jen v Egyptě, tady, tady, tady, tady, tady a tady. Ale protože při nich nedošlo k žádným obětem, nebo bylo obětí jen málo, tak se jim dostalo jen malého nebo žádného zájmu západního tisku.

Tento nezájem platí zejména pro vzdálené – a podle názoru západních médií zjevně „nepodstatné“ regiony, jako je Nigérie, kde jsou křesťané v rámci genocidy prováděné muslimy vybíjeni doslova každou hodinu. Muslimové v Nigérii jen mezi lety 2009 a 2021 povraždili 60 000 křesťanů, zpráva ze srpna 2021 uvádí, že ve stejném časovém období muslimové také zničili nebo zapálili 17 500 kostelů a 2 000 křesťanských škol. Kolik nezdokumentovaných vražd bylo spácháno při těchto převážně veřejnosti neznámých teroristických útocích?

Výše uvedený seznam vražedných muslimských útoků na kostely nezahrnuje ani žádný z mnoha zpackaných útoků, například útok na kostel během bohoslužby na Květnou neděli 28. března 2021, při němž zemřeli pouze sebevražední atentátníci — muslim a jeho těhotná manželka.

Jenom při těchto vražedných útocích na kostely muslimové zmasakrovali stovky křesťanů, nepočítáme tisíce křesťanů a dalších lidí zmasakrovaných na Západě při útocích na necírkevní cíle – včetně 11. září, sebevražedných teroristických útoků v hromadných dopravních prostředcích v Londýně 7. července 2005, útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo, útoku na divadlo Bataclan, útoku na barcelonské třídě La Rambla, útoku 14. července v Nice, útoku na židovskou školu v Toulouse, útoku na Zimní trh v Berlíně a teroristických útoků v Kodani – abychom vyjmenovali alespoň některé.

Proto se vraťme k původní otázce: Jestliže jeden nemuslimský útok na mešitu, který si vyžádal 51 muslimských obětí, stačil OSN k tomu, aby ustanovila „mezinárodní den boje proti islamofobii,“ proč tolik muslimských útoků na kostely, které si vyžádaly tisíce životů křesťanů, nepostačuje OSN k tomu, aby ustanovila „mezinárodní den boje proti křesťanofobii“?

Jinými slovy, proč je jedna nesmírně zavrženíhodná, ale ojedinělá událost, při níž jeden člověk ze Západu zabil 51 muslimů, pro OSN mnohem důležitější než bezpočet událostí, při nichž muslimové zabili nespočet křesťanů?

Pokud by někdy OSN byla zahnána do kouta a byla donucena tento rozpor vysvětlit, tak by nepochybně prohlásila, že ač jsou všechny tyto útoky na věřící i nevěřící politováníhodné, tak nejsou důvodem k „islamofobii“, protože všechny útoky na věřící jsou vedlejším produktem terorismu (který prý nijak nesouvisí s islámem) a jsou živeny ekonomickými a územními spory, nerovností – jedním slovem „křivdami“. Napravte tyto dočasné křivdy a útoky na kostely a křesťany ustanou.

Ve skutečnosti se zdá, že pravý opak je pravdou: zatímco útok na novozélandskou mešitu byl skutečně ojedinělý – o čemž svědčí jeho výjimečnost – útoky muslimů na kostely jsou velmi běžné, a to nejen nyní, ale i v celé historii. Například v tureckých dějinách můžeme vidět, co se stalo s velkou křesťanskou Byzantskou říší od doby, co ji v 7. století poprvé napadli Arabové, přes pád Konstantinopole v roce 1453 do rukou sultána Mehmeda II. Dobyvatele, až do počátku 20. století – genocidy Arménů, Asyřanů a pontských Řeků.

Jak je zde patrné, v dnešním muslimském světě a stále více a i na Západě jen zřídka uplyne měsíc, aniž by došlo k několika útokům na kostely a křesťany nebo minimálně k nějaké provokaci. I když některé z útoků naštěstí nejsou vražedné, tak všechny vypovídají o netoleranci islámu vůči křesťanům, a jak se zdá, tak i vůči jakýmkoliv neislámským náboženským stavbám a symbolům.

Je zjevné, že ti, kdo terorizují křesťany, spolu mají často jen velmi málo společného: pocházejí z velmi odlišných zemí (Nigérie, Irák, Filipíny atd.), jsou různých ras, mluví různými jazyky a žijí v různých socioekonomických podmínkách. Zdá se, že jediné, co sdílejí – jediné co je, jak se zdá, vede k napadání kostelů a vraždění křesťanů – je jejich náboženství.

Jinými slovy, muslimské útoky na kostely se zdají mít zdroj ideologický, jsou systémovým, a tedy skutečným, přetrvávajícím problémem, který by mezinárodní společenství mělo brát vážně a řešit.

Přesto by nás OSN chtěla přimět ignorovat a odvrhnout všechny tyto probíhající masakry věřících křesťanů jako nešťastné vedlejší produkty „muslimských pocitů křivdy“ – a přinutit nás, abychom se zaměřili na jednu ojedinělou, byť nepochybně hroznou událost.

Podle OSN tato jedna událost zjevně představuje „vzorec“, který nutně vyžaduje reakci. Reakcí je umlčování, ignorování a napadání všech, kteří odhalují podrobně zdokumentované a skutečné násilí vůči nemuslimům – a přesně o tom je „boj proti islamofobii“.

Raymond Ibrahim je autor nové knihy Defenders of the West: The Christian Heroes Who Stood Against Islam, významný spolupracovník Gatestone Institute a spolupracovník David Horowitz Freedom Center a nadace Judith Rosen Friedman při Middle East Forum.

  Překlad původního textu: Why, for the UN, Is One Mosque Massacre So Much Worse than Countless Church Massacres?
Překlad: René David