Spíše než hrozba vně EU nás mohou zničit nepromyšlené nápady byrokratů a politiků

Vedou se plamenné a nekonečné spory, zdali nám více hrozí islámský fundamentalismus, nebo Putin. Ale skuteční nepřátelé naší civilizace jsou mnohem zákeřnější.

Například taková dětská autosedačka. Nevinná, užitečná věc. Jak by mohla ohrozit západní civilizaci? Jednoduše. Do běžného automobilu se vejdou maximálně dvě. Tím je shora omezen počet dětí v běžné západní městské rodině. Více dětí vyžaduje buď finančně náročný větší vůz, anebo zásadní změnu životního stylu. Obojí je pro většinu rodin prakticky nemožné.

Ekonom Steven Levitt ukazuje na základě statistik, že dětské sedačky jsou naprosto zbytečné pro děti nad šest let. U menších dětí lze odhadnout, že ročně zachrání v USA řádově několik set životů. Úspěch? Bohužel nikdo nikdy nespočítá, kolik dětí se kvůli nim nenarodilo – kolik rodičů si řeklo: vždyť tři děti se nám přece nemohou vejít do auta. Povinné používání autosedaček mělo a má za následek větší ztráty na lidských životech než všichni teroristé dohromady, o Putinovi nemluvě.

Legislativní smog

Nepromyšlené nápady byrokratů, byť dobře míněné, mohou mít dalekosáhlé důsledky. Kvůli záchraně několika set životů jsou ohroženy životy milionů. A nejde jen o dětskou autosedačku. Naše životy jsou svazovány rostoucím počtem regulací, které mají mnohdy rozhodující vliv na naše rodinné životy, podnikání, zdraví. Západ sám sebe postupně dusí legislativním smogem.

Tisíce stran legislativy devastují ekonomiku. Na pomoc ovšem přicházejí centrální banky. Tato pomoc má podobu expanzivní měnové politiky. Podíváme-li se například na objem peněz v české ekonomice, s překvapením zjistíme, že objem likvidních peněz vzrostl od dubna 2002 do dubna 2017 více než pětinásobně. Jen za 12 měsíců konče dubnem 2017 rostl objem peněz o 14,5 procenta.

K čemu takový sprint? Představitelé České národní banky budou mluvit o samých pozitivech a sociálních jistotách, o vyrovnávání hospodářského cyklu a tak dále. Bude to znít jako z učebnice a málem byste tomu snad i uvěřili. Vždyť centrální bankéři jsou přece experti, kteří snad musejí vědět, co dělají, ne? Expanzivní měnovou politiku přece provozují skoro všude na světě. Copak se všichni centrální bankéři mohou mýlit?

Jenomže pak narazíte na statistiku růstu cen bytů v Praze. O 46 procent za posledních pět let, uvádí Český statistický úřad. Expert by vám našel korelaci mezi růstem cen nemovitostí a růstem ekonomiky. Jenže každý dvacetiletý nebo třicetiletý svobodný ví, že na bydlení prostě mít nebude. Nebude bydlení, nebude rodina. Nebude rodina, demografie národa půjde do kytek as ní nakonec i národní hospodářství.

V globálním měřítku existuje velmi robustní empirický vztah mezi porodností a dostupností bydlení. Příčinná souvislost je zřejmá: zodpovědný mladý pár si pořádně rozmyslí, zdali přivést na svět dítě (nebo více dětí!) do garsonky, navíc pronajaté. Je jen velmi chabou útěchou, že Západ v tomto problému není sám. Průměrný obyvatel Šanghaje sice vydělá téměř o čtvrtinu více než průměrný Pražan (ano, již jsme příjmově pod Šanghají), ale ceny bytů v Šanghaji jsou 2,5 až 3,4krát vyšší v přepočtu na metr čtvereční. Proč? Protože čínská centrální banka stimuluje ekonomiku ještě mnohem intenzivněji než ČNB.

Šanghaj patří mezi města s nejnižší porodností na světě. Další čínská města na tom ostatně nejsou jinak. Jak čínská centrální banka praktikuje extrémně expanzivní měnovou politiku, ceny bydlení vystřelily závratným způsobem. Krátkodobě kdekdo obdivuje Čínu pro její rychlý hospodářský růst a zdánlivou odolnost vůči recesím. Peněžní injekce ale fungují jako dlouhodobý jed. Neuplyne příliš mnoho času a Čína bude mít větší problémy se stárnutím populace než Japonsko nebo Německo.

Motivace k bezdětnosti

Třetí pohromou Západu je průběžný penzijní systém. Největší morální hazard všech dob. Motivuje k bezdětnosti, neboť stát se o vás přece ve stáří postará. Všude, kde byl zaveden, porodnost prudce poklesla. Tento efekt se pozoruhodně stejným způsobem projevil na Západě i v bývalých socialistických zemích. V první řadě je tímto morem postiženo Německo a Japonsko.

Němci provedli v 50. letech reformu směrem k průběžně placenému systému, který funguje i v Česku. Vedlejším efektem tohoto zdánlivě robustního a bezpečného uspořádání je úpadek významu vlastních potomků. Proč mít děti, když penzi za vás zaplatí cizí děti? Co bude s Německem za dalších dvacet nebo třicet let? Co bude s celou Evropou?

Civilizace, která nemá děti, nemá budoucnost. Západní civilizace nebude zničena islámskými fundamentalisty ani Ruskem. Zničí se sama svojí byrokracií, svojí nesmyslnou měnovou politikou a morálním hazardem v podobě nereformovatelných penzí.

O mnoho staletí později se lidé budou divit, proč se zhroutila kulturně i technicky vyspělá civilizace, která dříve obývala Evropu a jejíž příslušníci měli světlou pleť a vlasy i oči různých barev.

Autor je ekonom, spoluautor programu strany Realisté

LN, 27.6.2017

Pavel Kohout.cz