Kdyby se měly v praxi naplnit veškeré katastrofické scénáře, kterými je laická veřejnost bombardována jen v průběhu posledních deseti let, lidstvo by už zřejmě vyhynulo. Část na nemoc šílených krav, jiní na ptačí chřipku, někteří díky listériím, Evropané na potraviny vyrobené z geneticky modifikovaných organismů a zbytek by zkosila nebo v nebližší době zkosí prasečí chřipka. A to jsou jen ty mediálně nejznámější kauzy. Kupodivu, lidstvo se na planetě stále nachází a dokonce se místy až nekontrolovatelně množí.

Zveličená rizika

Je tomu tak proto, že všechna zmiňovaná rizika (a řada dalších, například globální oteplování) jsou zejména médii, ale i různými populistickými politiky či institucemi přehnaně nadhodnocována. Problém je také ve stále gradujícím principu takzvané předběžné opatrnosti, z něhož se stává jedna ze zásadních brzd ekonomického i vědeckého rozvoje lidstva. Pokud by byl tento princip ve své současné podobě vnímán na úsvitu lidské populace, asi bychom do dneška žili na stromech.

Ne že by přitom zdravotní rizika na světě neexistovala. Jedno z nich pochopitelně představuje i v současné době slavná prasečí chřipka. Způsob, jakým je ale v současné době prostřednictvím Světové zdravotnické organizace (WHO) tímto rizikem svět strašen, je naprosto nezodpovědný. Silná prohlášení autorit typu WHO jsou o to nebezpečnější, že v lidech neustále udržují nadhodnocené napětí a obavy o zdraví, až nakonec podle všech přírodních zákonů začne být společnost vůči zprávám o největších pandemiích v dějinách lidstva imunní. Docela klidně se pak může stát, že v případě skutečných zdravotních rizik už nebude společnost na katastrofické scénáře adekvátně reagovat.

Chřipky byly, jsou a budou a podle všeho s tím zatím lidstvo nic neudělá. Viry si budou mutovat dál, protože to tak dělaly vždy. A čas od času se jistě objeví nějaká verze, která bude pro lidi potenciálně nebezpečná. Pandemie nemocí, zdaleka nejen prasečí chřipky, v dnešním světě lidem skutečně hrozí více než v minulosti. Důvodem je globalizace, stále stoupající nejen ekonomická, ale především fyzická prostupnost celé planety v praxi znamenající, že jeden nakažený člověk třeba z Austrálie může nakazit jiného člověka na druhém konci planety a postupně populaci celou. Stačí k tomu velmi málo – dýchat. A bez toho se asi lidé neobejdou. Riziko pandemií je tedy permanentní a je tudíž možné kdykoli uchopit jakoukoli novou mutaci již známé choroby šířící se vzduchem nebo kontakty mezi lidskými jedinci a hovořit o novém, globálním a teoreticky významném riziku. Opět stačí jen málo – dobrý marketing, respektive „pí ár“.

Spasitelé lidstva

Speciálně kolem prasečí chřipky se snaha o udržení atraktivity stává už docela paranoidní. Například renomovaná agentura Reuters nedávno informovala o nalezení viru prasečí chřipky v chovech jihoamerických krůt. Problém je v tom, že vir savčí chřipky se na ptáky nepřenáší, neboť ptáci jsou vnímaví pouze k ptačím mutacím této nemoci. To ale samozřejmě již nikdo nezmínil. Je přitom zřejmé, že obchod se strachem je v dnešní době jedním z nejlepších byznysů vůbec. Veškeré, buď uměle vyvolané paniky, nebo neúměrně nadhodnocená váha skutečných rizik, představují přitom obvykle škálu zakázek pro spasitele lidstva všeho druhu.

V případě prasečí chřipky jde třeba o výrobce příslušných léků nebo roušek. Užíváním takových léků jako prostředků prevence se ale především snižuje jejich účinnost při boji se skutečnou chorobou. Organismus je pak vůči lékům stejně imunní, jako budou možná za pár let lidé neteční vůči katastrofickým scénářům. A pokud se týká roušek, pak jejich roli v prevenci chřipek všeho druhu již zpochybnila celá řada lékařů a dokonce i speciální test jejich prostupnosti v tuzemském prestižním měsíčníku D Test. Viry jsou – laicky řečeno – tak malé, že jejich průniku skrz řadu tkanin použitý materiál nezabrání.

V současné době jistě dobře prosperující výrobci léků proti prasečí chřipce již také musí (konečně!) čelit seriózním oponentním názorům. Například podle britských expertů mohou vakcíny proti prasečí chřipce zvyšovat riziko smrtelného nervového onemocnění, takzvaného Guillain-Barreho syndromu, napadajícího mozek a vyvolávajícího ochrnutí a neschopnost dýchat. Podle expertů se tak stalo v případě vakcíny vyvinuté právě proti prasečí chřipce v USA v roce 1976, kdy vakcína usmrtila 25 lidí, zatímco na prasečí chřipku zemřel jeden člověk. Uvedený příklad tak nastoluje otázku, zdali si v rámci boje proti prasečí chřipce nezkomplikujeme současnou situaci ještě více a jen hrstka vyvolených na celé kauze vydělá. Zvláště při vědomí, že prasečí chřipka se sice velmi rychle šíří, ale na rozdíl od jiných typů chřipek je úmrtnost na ní velmi nízká, dokonce u samotných prasat. Průběh nemoci u nich je téměř stejný jako u člověka – po dobu dvou dnů horečky, následné zotavení a pokračování života bez dalších komplikací.

Poplašná kampaň

Chřipky obecně samozřejmě patří mezi nemoci končící i těmi nejhoršími následky. Nemusí to ale hned být právě chřipka prasečí, stačí bohatě ta „normální“. V souvislosti s bublinou pandemie prasečí chřipky by proto bylo na místě uvědomit si reálné proporce rizik. Jen v ČR je podle statistik ročně postiženo respiračními chorobami (nemoci dýchacích cest) zhruba milion lidí, přibližně 30 % z nich tvoří běžná chřipka, na níž a nebo s jejíž „pomocí“ zemře ročně přes tisíc občanů ČR.

Bylo by také vhodné zmínit, že je na obranu proti chřipkám v současné době lidstvo připraveno daleko lépe než v minulosti. Podle celé řady odborníků se například v případě nových typů chřipky nemůže opakovat masové umírání lidí na španělskou chřipku z roku 1918 nebo pandemie z roku 1958. Prostě proto, že úroveň vědeckého a lékařského poznání od té doby neskonale vzrostla. Máme-li tedy něco v současné době nazvat pandemií, pak je to spíše pandemie poplašných zpráv.

Nebezpečí poplašných kampaní přitom spočívá ve zbytečném omezování rozsahu lidských svobod a práv výběru. Například v případě stravovacích návyků, které jakoby chtěla na celé planetě ovlivnit nějaká globální lobby vegetariánů. V souvislosti s nemocí šílených krav klesla konzumace hovězího, kvůli ptačí chřipce omezili spotřebitelé na čas poptávku po drůbeži, prasečí chřipka snížila zájem o vepřové. Jenže riziko nákaz z konzumace masa hospodářských zvířat spotřebiteli nehrozí. V případě ptačí a prasečí chřipky je to garance stoprocentní, neboť zlovolný virus se šíří vzduchem a ne svalovinou.

Převzato z newsletteru Centra pro ekonomiku a politiku CEP se souhlasem redakce

Autor je agrární analytik