RUSKO - UKRAJINA: Vzpomínky na dohodu
US magazín Foreign Affairs v rozsáhlém článku analyzuje mírové rozhovory a možnosti uzavření příměří v počátcích ruské invaze na Ukrajinu. Jeho investigativci provedli rozhovory se množstvím přímých účastníků a dalších zainteresovaných osob jak ze Západu, tak i z ukrajinské strany. Foreign Affairs píšou, že tyto jednání ve zkratce nazvané jako Istanbul budou zařazeny do učebnic diplomacie. Když poskládali všechny střípky, to co našli bylo překvapivé a bude mít signifikantní dopady na budoucí diplomatické jednání o míru na Ukrajině.
Foreign Affairs podrobně popisuje, jak probíhala jednání mezi Ukrajinou a Ruskou federací na jaře 2022, kdy byly v Istanbulu uzavřeny předběžné dohody. Článek v zásadě potvrzuje verzi, že jedním z důvodů neúspěchu jednání byl negativní postoj Spojených států a Británie k nim. Především neochota Washingtonu poskytnout Kyjevu bezpečnostní záruky, což by znamenalo vstup Ameriky do války v případě nového útoku na Ukrajinu. Kyjev podle publikace nekoordinoval text dokumentu se těmito západními státy, ačkoliv tam dostaly významnou roli.
Foreign Affairs dále píší, že ale není žádná kouřící hlaveň, která by naznačovala viníka proč nedošlo k uzavření z 99% odsouhlasených dohod, které mohly zastavit válku v počátku běsnění. Dle nich šlo o soustavu souher, kdy nesouhlas Západu hrál možná hlavní, ale jen jednu z rolí, další byly nově zveřejněné zločiny v Buče a Irpinu, které ovlivnily ukrajinské veřejné mínění, další bylo Zelenského přesvědčení, že s ujištěním Západu že dostane vše, co bude potřebovat, bude schopen Rusko odrazit a zároveň se všichni domnívali, že zavedené ekonomické sankce budou hrát hlavní roli v porážce Kremlu.
Důvody, proč Západ (USA a VB) odmítly přijmout Istanbul dle Foreign Affairs byly, že jejich závazky Kyjev formuloval mnohem konkrétněji než např. článek 5 NATO: zavedení bezletové zóny, dodávky zbraní nebo přímá intervence s využitím vlastních ozbrojených sil garantujícího státu. Ukrajina přitom chtěla, aby tyto dohody byly realističtější než ty budapešťské, z jejichž porušení ze strany Ruska nic nevyplynulo. Tento bod nebyl nikdy dokončen, ale bývalý americký úředník, který se v té době podílel na politice Ukrajiny, řekl Foreign Affairs, že „Ukrajinci nic nekonzultovali s Washingtonem, dokud nebylo zveřejněno komuniké, ačkoli se mělo podepsat, že smlouva vytvoří nové právní závazky pro USA, včetně povinnosti jít do války s Ruskem, pokud znovu napadne Ukrajinu.“
„Tato podmínka by sama o sobě učinila smlouvu nevýhodnou pro Washington, a proto Západ místo přijetí Istanbulského komuniké a následného diplomatického procesu zvýšil vojenskou pomoc Kyjevu a zvýšil tlak na Rusko a to i prostřednictvím stále se zpřísňujícího režimu sankcí. Komuniké nastínilo mnohostranný rámec, který by vyžadoval ochotu Západu diplomaticky jednat s Ruskem a zvážit bezpečnostní záruky pro Ukrajinu. „A ani jedno nebylo v té době pro Spojené státy a jejich spojence prioritou,“ píše Foreign Affairs, protože se předpokládalo, že ekonomické sankce začnou teprve působit.
9. dubna Johnson přijel do Kyjeva a dle svědků „to vypadalo, že se již vzdal diplomatického řešení“ a řekl, že „jakákoli dohoda s Putinem by byla pěkně špinavá“. Američané se nevyjadřovali tak otevřeně, ale také nepovažovali diplomacii za ústřední prvek své reakce na ruskou invazi.
Západ začal dodávat zbraně a Ukrajina věřila v možnost úplné porážky Ruské federace na bojišti, pokud Západ poskytne slíbené zbraně.
Každopádně jednání vstoupí do dějin Diplomacie jako příklad, kdy přesvědčení o vítězství jedné strany zmařilo v počátku naděje na možnost diplomatického urovnání válečného konfliktu.
Foreign Affairs článek uzavírají tím, že vše výše zmíněné po dvou letech krveprolití může být jen voda pod mostem (zbytečné). Je to však připomínkou, že Putin a Zelensky byli ochotni zvážit mimořádné kompromisy aby ukončili válku. Takže pokud a jestli se Kyjev a Moskva vrátí opět k vyjednávacímu stolu, zjistí, že tam jsou nápady, které by se mohly ukázat jako užitečné při budování trvalého míru.
Převzato z Twitteru Strategické myšlení