Hlavním problémem ve vyostřeném konfliktu mezi Ruskem a Západem je nedostatek respektu

V současné době všichni sledujeme vyostřování napětí mezi Ruskem na straně jedné a Západem na straně druhé. Někteří komentátoři již mluví o nastoupené cestě nebezpečné agrese Ruska pod vedením jeho prezidenta Putina, který stačil shromáždit na hranici s Ukrajinou 100 tisíc aktivních vojáků včetně bojové techniky.

Mezi důvody nynější krize ve vztazích mezi Moskvou a spojenci EU/NATO se uvádí odpoutání ruské veřejnosti od domácích problémů nebo Putinova snaha patřit mezi velmoci. Tyto důvody však neodpovídají na otázku, proč se za poslední půlrok vztahy mezi Moskvou a Západem tak rapidně vyostřily.

Váš rival si vždy může dovolit jen tolik, kolik mu dáte iniciativy a prostoru. A ruský prezident Putin, prosazující bismarckovský styl geopolitického uspořádání Evropy, si dovolí vždy jen tolik, kolik mu dovolí jeho soupeři. A v současné geopolitické situaci drží trumfy hlavně Putin.

Tím prvním trumfem je slabá ekonomická situace Ukrajiny spolu s nízkou bojeschopností ukrajinské armády, která je závislá na dodávkách „chytrých“ zbraní a další bojové techniky ze Západu.

Dalším Putinovým trumfem je intelektuálský postoj Západu k armádě. Celá EU je dnes prolezlá liberálně levicovými marxisty, kteří od 60. let až dodnes v bruselských institucích usilují o eliminaci a nejlépe zrušení armády. Považují ji za překonanou instituci, kterou je třeba nahradit nebo „zreformovat“ tak, jak to ukázala reorganizace Bundeswehru v Německu před několika lety, po níž Bundeswehr nemá ani jednu ponorku (zde), která by mohla vyplout na moře, ani jednu provozuschopnou bojovou helikoptéru a jen 4 bojeschopné stíhačky ze 128 bojových letadel (viz). Zato se v německé armádě můžeme setkat s „rozmanitými formami“ bojové připravenosti při cvičení s košťaty (zde) anebo těhotenskými kalhotkami pořízenými za éry tehdejší ministryně obrany Ursuly von der Leyen, dnešní předsedkyně EU komise (zde).

Pacifismus, defétismus a relativizace se podílejí na oslabování a snižování respektu západních armád. Patriotismus a odvaha jsou dnes považovány za něco překonaného, za něco nemoderního, k smíchu. Hrdinou se stává zbabělec, který uteče z bojiště, protože jde o „zbytečné prolévání krve“.

Hrdinný boj je relativizován, média jen čekají, až budou referovat o negativních projevech v armádě, dokonce dochází k obviněním vojáků i velitelů z přehnané tvrdosti v bojových situacích, kdy jde doslova o život.

Dalším Putinovým trumfem je narůstající ideologizace ve všech západních armádách a neschopnost připuštění geopolitické reality ze strany EU, kterou představuje Putinův imperiální styl vládnutí. Putin již delší dobu provádí neo-Bismarckovský styl politiky vůči EU a svým bývalým satelitům. Pro liberální marxisty sedící v Bruselu je naprosto nepochopitelné, že může velmoc jednat jako impérium a prosazovat své zájmy vojensky.

A tak namísto posílení role armády a zvýšení bojeschopnosti probíhá ve všech západních armádách ideologizace doprovázená posílením práv sexuálních menšin, feministickou agendou s kvótami pro ženy v armádních funkcích a dalšími aktivistickými počiny, které svou ideologizací zapříčiňují znehybnění a posléze mohou vést až k postupné destrukci armádních složek na všech úrovních.

Energetická závislost na Rusku je jen dalším kamínkem v mozaice Putinových trumfů. Násilným zavíráním jaderných elektráren a moderních uhelných elektráren (splňujících všechny přísné nízkoemisní standardy) v kombinaci s násilným protlačováním elektromobility a prosazováním utopického cíle klimatické neutrality zvýšila EU energetickou závislost na ruském plynu hlavně v zimních měsících, kdy chybějící energii musí vyrábět plynové elektrárny. Bez dodávek plynu z Ruska se Evropa energeticky položí a o této skutečnosti ruský prezident Putin moc dobře ví.

Respekt není přežitkem

A dostáváme se k nejpodstatnějšímu trumfu a tím je bezesporu ztráta respektu k USA po chaotickém odchodu z Afghánistánu za nynější Bidenovy administrativy. Celá bezpečnostní architektura NATO (evropských států) je založena na vojenské síle USA. Pokud jsou dnes USA oslabeny vnitřními konflikty a ideologizací, která americkou armádu postihuje ve stejné míře jako západoevropské země, nemůžeme se divit, že Putin má silný apetit na posílení svého vlivu ve východoevropském prostoru.

Proto je hlavním problémem v současném vyostřeném konfliktu v Evropě mezi Ruskem a USA nedostatek respektu. Pacifistický sebemrskačský styl Bidenova vládnutí vybudil imperiální velmoci jako Čína a Rusko k akci.

Nejlepším způsobem, jakzabránit válečnému konfliktu, je kvalitní příprava na potenciálně možný konflikt. Síla a odhodlání bojovatdokáže válečným konfliktům zamezit a přivést protivníka k jednacímu stolu. Důvod? Protivník má z nepřítele respekt. Ten ale současným západním politikům chybí.

Putin hraje s celou EU a NATO šachy, ale západní politici si stále chtějí hrát s panenkami.

Platí staré válečnické pravidlo: „Nemůžete mít respekt, pokud nemáte v ruce klacek.“

Autor je kandidátem na předsedu konzervativního hnutí Trikolora.

Atraktivní knižní thriller Mračna nad Evropou nyní v prodeji se slevou.

Krátký videotrailer ZDE