Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans zavítal do Varšavy. V pondělí totiž vypršela lhůta, kterou Polsku komise stanovila, aby nějakým zásadním způsobem napravilo situaci kolem tamního ústavního soudu.

Ten byl od nástupu vlády strany Právo a spravedlnost (polskou zkratkou PiS) v podstatě eliminován, jelikož stávající výkonná moc nehodlala akceptovat žádného z pěti soudců, zvolených loni na podzim předchozím parlamentem, byť by to dle rozhodnutí samotného ústavního soudu v případě tří z pěti soudců měla učinit.

Spory vyvolal taktéž nový zákon o ústavním soudu, podle kterého je soud usnášeníschopný v přítomnosti třinácti z patnácti soudců a rozhodnutí musí padnout dvoutřetinovou většinou.

Podle expertů i mínění renomované Benátské komise mohou takováto pravidla činnost ústavního soudu snadno paralyzovat a navíc je problematická i skutečnost, že vládní většina změnila ústavou dané parametry formou obyčejného zákona.

K výčtu polských hříchů ještě nutno dodat účelové nezveřejňování rozhodnutí ústavního soudu, což mělo tvořit formální záminku pro to, aby nemohla vstoupit v platnost.

Podle informací, které minulý týden pronikly do polských médií, zaujala Evropská komise – zatím interně – velmi kritický postoj. I dle jejího mínění je v Polsku ohrožen právní stát.

Timmermansovu misi proto nutno vnímat jako poslední pokus dosáhnout nápravy pomocí dialogu s polskou vládou, neboť jinak by Evropská komise zveřejnila své hodnocení, kde by Polsko přinejlepším dostalo známku čtyři mínus, ne-li rovnou za pět.

Timmermansova cesta do Varšavy však zdá se přinesla průlom. Místopředseda Evropské komise na společné tiskové konferenci s polskou premiérkou Beatou Szydłovou vyjádřil optimismus. Podle něj „bude pokračovat dialog“, který však v dohledné době dospěje ke zdárnému konci. Dle Szydłové hodlá polská vláda v parlamentu prosadit návrhy, které by mohly krizi kolem ústavního soudu vyřešit. O mnoho konkrétnější však nebyla.

Kritici Evropské unie ji často líčí jako autoritářský superstát. Právě polský příklad ale tuto výtku hodně relativizuje. Vždyť Evropská komise nemá mnoho přímých nástrojů, jimiž by mohla polskou vládu donutit, aby respektovala zásady právního státu a nezávislosti soudů. Disponuje ovšem faktickými možnostmi, jak v řadě otázek vyvolat či vystupňovat zákulisní tlak.

Z věcného hlediska vlastně skoro není o čem diskutovat. V tomto ohledu je například již zveřejněné stanovisko Benátské komise Rady Evropy velmi přesvědčivé. Nicméně nejen v Orwellově románu 1984, nýbrž i v běžném životě a v obyčejné politice často platí, že dvě a dvě musí být pět, poněvadž se to zrovna někomu hodí.

Snaha dosáhnout v kauze ohrožení ústavnosti v Polsku jistého kompromisu, a tedy politického řešení, tak sice může vyústit v nalezení přijatelného řešení, ale i v nějakého neživotného kočkopsa.