aneb Najdi deset rozdílů

V souvislosti s přijímáním migrantů a uprchlíků se často připomíná, že lidé z východní Evropy také utíkali na Západ a západní země jim pomohly. Je to argument ve prospěch přijímání uprchlíků z muslimských zemí, který je přijímán nejednoznačně. Někteří považují obě situace za nesrovnatelné. Pro jiné je to naopak pádný důvod, proč pomáhat, neboť dřívější pomoc chápou jako morální závazek i jako něco, co se osvědčilo.

Jsou tyto případy stejné, nebo nejsou stejné? Trochu to připomíná hru s dvěma obrázky, pod nimiž je napsáno: Najdi deset rozdílů! Osobně si myslím, že ani ty nejzavilejší islamofobové dosud neobjevili všechny rozdíly mezi oběma obrázky. To pochopitelně jen dokazuje, jak velkou mají sluníčkáři pravdu, když upozorňují na jejich slabou intelektuální úroveň.

Argumentuje se tím, že muslimové prchající z islámských zemí sami nejvíce trpí terorismem. Tvrdí se, že islamističtí teroristé pouze zneužívají náboženství islámu a deformují jeho myšlenky. Ve skutečnosti je islám mírumilovné náboženství, které si zaslouží náš respekt.

Budiž. Můžeme říci, že lidé prchající z komunistických zemí sami nejvíce trpěli pod komunismem. Ovšem tady již podobnosti rychle končí. Lidé z východního bloku neutíkali na Západ, aby zde mohli svobodně vyznávat nedeformovaný komunismus. Nikdo ze západních politiků tehdy veřejnosti netvrdil, že komunističtí bossové jenom zneužili chvályhodné myšlenky komunismu. Nikdo nevynakládal kampaně na to, aby zbavil občany západních zemí „rasistických“ předsudků vůči komunistům. Nikoho také nenapadlo, že by se mělo do kalendáře zavést pár komunistických svátků (např. připomínka VŘSR), aby se tu „komunističtí“ uprchlíci cítili jako doma. Nikdo ze seriózních západoněmeckých politiků tehdy halasně nevolal: „Komunismus je součástí Německa!“

Přijímání emigrantů z komunistických zemí bylo zarámováno jednoznačnou situací studené války. Nebylo pochyb, kdo je nepřítel. Byl jím Sovětský svaz a komunistická ideologie. Když se pomáhalo emigrantům z východního bloku, byla to vlastně pomoc nepříteli nepřítele. Pomáhalo se lidem, kteří nechtěli žít pod komunismem. Byly vítány zejména osobnosti, které byly vůči komunismu kriticky naladěny.

Jak je tomu nyní? Jsme vůbec ve válce, nebo ne? Mnozí soudí, že tomu tak je. Prezident George W. Bush mladší to pojmenoval „válkou proti terorismu“. To je pozoruhodný termín. Je to asi první válka na světě, kde se nepojmenoval nepřítel, ale jenom bojová strategie. Co jiného je terorismus? „Válka s terorismem“ je asi tak smysluplný termín jako „válka proti dělostřelectvu“ nebo „válka proti letectvu“. Dovede si někdo představit seriózního politika, jenž předstoupí před svou zemi s prohlášením: Musíme vyhlásit nesmiřitelnou válku letectvu!?

Dnes nevíme, kdo je nepřítel. Nevíme proto ani, kdo je nepřítel nepřítele, kterému bychom měli ve svém zájmu pomoci. Proto raději pomáháme nestranně všem, hlavně ovšem těm, kdo si naši pomoc vynucují nejagresivněji. Chápe se to jako výraz pravé humanity podat pomocnou ruku a neptat se, na čí jsi straně. Když je nějaký emigrant z muslimské země příliš kritický vůči islámu, tak ho nádavkem napomínáme: Pšt, tady máme náboženskou toleranci, tady nemůžete urážet islám!

Pokud by se pomáhalo za dob studené války tím způsobem jako dnes, pak by to znamenalo, že celá západní politická elita by bedlivě dohlížela na to, aby se nikde v novinách nekritizoval komunismus. Tvrdilo by se, že gulagy a justiční vraždy nemají nic společného s komunismem. Vlády by v klidu přihlížely tomu, jak se v jejich zemích zakládají ústavy marxismu-leninismu za peníze z Moskvy. Nikdo by si netroufl nekorektně prohlásit, že vede studenou válku se Sověty. Americký prezident by mohl předstoupit před Ameriku s hrdým prohlášením, že dnešním dnem jsme vyhlásili nesmiřitelnou válku kalašnikovům.

Napadá mě, co by asi na dnešní válku proti terorismu řekl dobrý voják Švejk. Volal by z invalidního vozíku: „Na terorismus!“? To nejspíš ne. Takové zvolání nedává dobrý smysl. Do války proti islamistům by také dost dobře vyzývat nemohl, protože ať se nám to líbí nebo ne, Švejk byl vždy politicky korektní. Snad by se tu hodila jiná jeho věta: „Já mám moc rád, když lidi blbnou na kvadrát.“