Klimatolog James Hansen je od roku 1980 ředitelem Goddardova ústavu v NASA. Nedávno vydal dva znepokojivé texty. V South China Morning Post 3. listopadu 2010 vydal článek Chinese Leadership Needed to Save Humanity, kde tvrdí, že "jen čínští vůdci mohou zachránit lidstvo v boji s globálním oteplováním. Avšak průmysl fosilních paliv musí být donucen platit za své emise uhlíku".

Od vědy k politickému aktivismu: Před několika lety byl Hansen zatčen na demonstraci proti uhlí

Na to záhy navázal další úvahou China and the Barbarians: Part 1.

"Získal jsem dojem, že nejenže je prakticky nemožné protlačit Kongresem účinnou legislativu, ale že jisté zájmové kruhy mohou zavádění potřebných zákonů zdržovat prakticky donekonečna. Demokracie toho typu, jak byla zamýšlena v roce 1776, by se patrně byla dokázala postavit klimatickým změnám. Avšak dnešní "demogracie" podplacená uhelnými a ropnými korporacemi, které dnes ovládají Washington, toho schopná není.

Hansenovy názory na demokracii pozoruhodně připomínají sovětskou propagandu. Z komunistických učebnic dějepisu z dob Husákova režimu jistě pamatujete tvrzení, že USA je řízena "vojensko-průmyslovým komplexem".

Zklamaný demokracií, vrchní klimatolog planety obrací svou naději k diktátorům. Ti by mohli demokracii obejít a zavést klimatické zákony nedemokraticky.

"Zdá se mi, že čínští vůdci myslí daleko dopředu, možná díky dlouhé historii jejich kultury. Narozdíl od Západu s jeho krátkými volebními cykly," píše Hansen. Ano, Západ je podle něj neschopný, protože má demokracii. "Naproti tomu Čína má kapacitu implementovat politická rozhodnutí obratem," dodává. Zapomíná dodat, že je to kvůli totalitnímu systému.

Hansenovy texty jsou zřejmě reakcí na volby z podzimu 2010, kdy americký Kongres ovládli Republikáni. V Republikánské straně se po aféře Climategate stalo novou ortodoxií nevěřit v IPCC a lidmi zaviněné alarmující globální oteplování. Je tedy nyní prakticky vyloučeno, aby v USA prošel zákon o cap-n-trade a omezení emisí uhlíku.

Krom toho Kjótský protokol jako řešení selhal. Globální emise uhlíku stoupají ještě rychleji než před ním. A po bankrotu Kodaně a Cancúnu to nevypadá, že by Kjótský protokol, až v roce 2012 vyprší, měl nástupce.

Fyzik Luboš Motl na svém blogu The Reference Frame komentoval Hansenovy pro-čínské názory takto: "Asi bychom měli začít pozorně studovat ústavu a další zákony. Protože je pravděpodobné, že tyto vlastizrádné články psané na podporu cizího totalitního režimu s přáním, aby rozdrtil naši západní demokracii, nejsou zdaleka to poslední, co jsme od volně pobíhajících šílenců Hansenova kalibru slyšeli."

Je toto jen názor šéfa klimatologů NASA nebo je to i názor lidí kolem IPCC?

Vlažný vztah k demokracii má i zakladatel environmentálního programu OSN (UNEP), pod který spadá klimatický panel OSN. Kanadský ropný magnát Maurice Strong ve své autobiografii „Where on Earth are we going“ (2001) předpovídá, že kvůli globálnímu oteplení přijde Armageddon. Fantazíruje, že z temnoty lidstvo vyvede jen hrstka Vyvolených (korporace Earth Inc.), kteří se zmocní vlády nad světem. Jako diktátoři-zachránci.

Maurice Strong už v interview pro magazín WEST z roku 1990 říkal, že v demokratické řešení klimatu nevěří a předkládá nám konspirační teorii: „Co kdyby malá skupinka světových státníků došla k závěru, že Zemi hrozí obrovské nebezpečí kvůli chování bohatých zemí. Má-li svět přežít, ty bohaté země se musí smluvně zavázat, že sníží svůj dopad na přírodu. Ale učiní to? ... Závěr zní, že nikoli. Bohaté země to neudělají. Nezmění se. A proto, aby planetu zachránili, tato skupinka státníků by se rozhodla: „Není snad jedinou naději pro planetu, aby se průmyslová civilizace zhroutila?“ Není snad naší mravní povinností, toho docílit?“ (viz video a text zde).

Maurice Strong předsedal Summitu Země v Riu 1992 a byl pravou rukou generálního tajemníka OSN Koffiho Anana kolem roku 2000.

K demokracii se moc nehlásí ani Římský klub. To je organizace, která v roce 1972 vydala bibli environmentalismu "Meze růstu". O generaci později v knize "První globální revoluce" píší: „Jakkoliv rouhavě to může znít, demokracie už nestačí na řešení úkolů, které jsou před námi. Složitost a technická povaha dnešních problémů znamená, že volení zástupci leckdy nedokážou včas přijmout potřebná kompetentní rozhodnutí (s.70)“. (KING, Alexander, SCHNEIDER, Bertrand. The First Global Revolution. Online: tinyurl.com/grevolution strana 70)

Členem Římského klubu je například Al Gore, Michail Gorbačov, Václav Havel, náš sociální ekolog Ivan Rynda, ale také třeba současný místopředseda IPCC Jean-Pascal van Ypersele (viz).

To není zdaleka všechno. Ve Forbesu v lednu 2011 vyšel článek Williama Pentlanda Climate Scientists Deepening Skepticism of Democracy

Upozorňuje zde na knihu The Climate Change Challenge and the Failure of Democracy, ve které David Shearman, profesor přírodních věd z australské University of Adelaide tvrdí, že demokracie nedokáží řešit komplexní problémy klimatických změn. Liberální demokracie je prý inherentně nekompatibilní s opatřeními, která je nutné zavést, abychom měli trvale udržitelnou společnost.

Na obálce knihy se píše: "Společnost stojí před filosofickou volbou - buď svobodu nebo život... Autor vysvětluje, že máme-li zastavit katastrofický proces změny klimatu, musíme si vybrat mezi liberální demokracii a autoritativní vládou vedenou odborníky." Znamená to, že klimatologové chtějí vládnout jako diktátoři?

Přední klimatologové tak nakonec potvrzují to, co Václav Klaus napsal například v roce 2007 ve Financial Times v článku Freedom, not climate, is at risk. Program bojovníků s klimatickými změnami je nekompatibilní s demokracií a zachováním lidské svobody. Musíme si vybrat.

Věřme, že Hansen a spol. nemluví za všechny klimatology. Je-li tomu tak, je třeba, aby se klimatologové proti těmto názorům a proti totalitnímu politickému aktivismu svých kolegů veřejně postavili. Jinak se budeme domnívat, že souhlasí.

www.klimaskeptik.cz