Tak nejprve potřebujete štětec - fude. Štětců existuje velké množství a v Japonsku existují obchody, které se specializují na pomůcky pro kaligrafy. Oddělení štětců bývají obrovská. Jsou štětce malé, střední, velké, tenké, tlusté, s krátkým vláknem, s dlouhým vláknem, jaké si jen vzpomenete. Hroty štětců se vyrábějí z různých druhů srstí - nejčastěji ze srsti kunovitých šelem, ale i jiných zvířat. Srst se pečlivě čistí, odmašťuje a sestříhává do výsledného tvaru, jádro je pak tvořeno jiným druhem srsti než povrch. Špička štětce se ještě zpevní škrobem, který je při prvním použití odplaven. Japonské štětce jsou jiné než například čínské, které je možné zakoupit i v Čechách.

Důležitou vlastností japonského štětce je pružnost. Že péruje. Učitel přirovnává štetec k lidskému tělu. Ta část štětce, za kterou se štětec drží je lidský trup. Kde držadlo přechází v ochlupený konec, tam jsou boky a samotné chlupy tvoří nohy štětce. Když kráčíme, držíme tělo vzpřímeně, nehrbíme se. Tak se štětec pohybuje po papíře. Neklátí se, ale vzpřímeně se pohybuje tam, kam ho ruka vede. Veškerý pohyb člověka vychází z boků, stejně tak u štětce, a kolena nám pomáhají, aby naše chůze byla pružná. Tak je to i při pohybu štetce. Tato pružnost umožňuje kaligrafovi, aby, tam kde je to nutné, víc přitlačil, pak tlak povolil a třeba malovanou linku odlehčil. Tato pružnost umožňuje v každém okamžiku, tak jako v bojových uměních, vyrazit požadovaným směrem bez zaváhání. Bez toho, aby se vlákna štětce zamotala. Tato vlastnost štětce pak dodává kaligrafii její trojrozměrný vzhled.

Se štětcem se zachází s úctou. Ostatně jako se všemi nástroji. Po skončení lekce se řádně vypláchne studenou vodou, aby v něm tuš nezaschla. Málokdy se stane, že by učitel nechal psát žáka svým štětcem. Štětec jako by poznal, kdo s ním píše. Když jej používá mistr, štětec se stává stále lepším a lepším. A vydrží roky. Když ho má v ruce žák, … No, co dodat. Je načase jít si koupit nový štětec, ten můj je již vypelichaný.

Pak je potřeba mít tuš - sumi a kámen na roztírání tuše - suzuri.

Tuš používaná při kaligrafii je jiná, než jakou jste pravděpodobně používali ve škole při rýsování. Vyrabí se v Japonsku nebo v Číně a je vyrobena ze sazí organickehého původu a pojiv, která dodávají tuši její barvu, tvrdost a vůni. Ano i vůni. Kdo v životě nikdy neroztíral na třecím kameni tuš, nikdy nepozná jak krásně tuš voní. Tuše bývají často dodávány ve formě různě velkých hranolů, které bývají bohatě zdobeny barevným motivem. A bývají hodně drahé.

Existují i tuše levné, pro školáky, pro kaligrafická cvičení, kdy není vyžadována od tuše vysoká kvalita. A doba také pokročila. Času je stále míň a míň a také lidé jsou pohodlnější, a tak je možné koupit i tuše tekuté. Většinou se jedná o koncentráty standardních tuší, které je nutné před použitím naředit. A nevoní tak krásně.

Pokud jste se rozhodli, že vytvoříte kaligrafii, která je určena i pro oči veřejnosti, potřebujete třecí kámen – suzuri. Z konvičky opatrně nalejete na kámen vodu, která steče do prohlubně, zvané tušové moře. Pak uchopíte tuš, namočíte ji a pomalými plynulými pohyby ji začnete třít o kámen. Chvilku se tuš pohybuje po kameni, chvilku se smáčí ve vodě, která začíná nabývat barvy nejprve šedé a později stále tmavší a tmavší, až dosáhne požadovaného odstínu, lehce namodralého lesku a potřebné hustoty. Třecí kameny existují různých tvarů, velikostí a bývají vyrobeny z různých materiálů.

Ty nejdražší jsou vyřezávány z krásného kamene, zdobeny různými motivy a mají kamenné víčko, které dokonale kámen uzavře. Ty nejlevnější jsou vyrobeny z plastu.

Roztírání tuše je obřad. A je škoda, že pomalu mizí ve shonu bytí. Jeho účelem je uklidnit mysl, připravit ji na okamžik, kdy ponoříte štětec do tuše a pak zcela uvolněně přenesete vaši představu na čistý papír. Během roztírání tuše máte čas splynout s vašimi nástroji, vytvořit kolem sebe bublinu, do které neproniká nic z vnějšího světa. Je jen tady a teď.