26.9.2020 | Svátek má Andrea


JAPONSKO: Čtyřikrát očima cizince (1.)

4.12.2006

První den: Přistání na Marsu

Je úplně jedno, kolik času věnujete poctivému studiu cestopisů, beletrie a televizních dokumentů. Připraveni nemůžete být nikdy a první imprese z Japonska vás stejně smete razancí slušného zářijového hurikánu.

Jiní lidé, domy a ulice, vůně, chuti a hluky, zvyky a obyčeje, a vůbec celý ten zvláštní nový svět ve vás vzedme pocit naprostého ztracení a bezmoci; nerozumíte nikomu a ničemu. Divoce blikající vývěsní štíty mohou lákat k čemukoli – od korejské restaurace až po obřízku na počkání. Budete zoufale pátrat po jakémkoli písmenku z latinky a stane se, že vás potěší i tečka na konci věty. Třeba taková panenka indikující dámské toalety vám zvedne náladu na několik dlouhých minut. Už totiž víte, že místo panenky může být na dveřích jen znak, chlupaté cosi, vzdáleně připomínající rybářskou židličku.

Přichází poznání dne: musíte se spolehnout na svou intuici a věřit lidem, že to s vámi myslí dobře.

S velkou pravděpodobností na ulici pozdravíte každého, kdo nevypadá japonsky. Alespoň zpočátku. Japonce si prohlížíte a zdá se vám na nich legrační úplně všechno. Jejich výška, vzhled, chůze i podivné zvyky. Vtipné komentáře ale raději spolkněte - spolu s pokušením výše uvedené humorně imitovat.

Budete šokováni hlukem, neonovými reklamami, ovzduším prosyceným směsicí prazvláštních vůní, množstvím budov a aut, ale hlavně lidí. Je jich ohromná spousta, valí se jako záplava, ženou se v nekonečných proudech, proplétají se i mezi auty. Hnáni s davem fascinovaně hledíte na hypermódní mládež a jejich telefony dvacáté osmé generace. Nasloucháte divné řeči, která skoro jako by ani řečí nebyla. Taky zjistíte, že v ruce třímáte slušnou sbírku letáčků s polonahými dámami lákajícími do nočních klubů. Všechny mají bez výjimky nevinný kukuč třináctileté dívenky. Každé druhé auto je taxík. Kroutíte hlavou, neboť zelená znamená obsazeno, červená volno. Jediná gejša, kterou jste zahlédli, je asi šedesátiletá a do krásy má daleko.

Míjíte stánek ověšený červenými lampiony. Prodavač místo horkého psa nabízí pečenou chobotnici na špejli. Vykulíte oči, polknete naprázdno a jdete dál. A tak jako Jeníček s Mařenkou vděčně přijali útočiště v perníkové chaloupce baby Jagy, vy s úlevou vpadnete do McDonalda, i když jste ho až doteď z různých důvodů upřímně nenáviděli. Vše je zapomenuto. Seznamte se - vaše jediná počáteční jistota. Hamburgery zde jsou totiž nachlup stejné jako ty z Václaváku. Ale abyste nezapomněli, kde jste, obsluha se zdvořile ukloní.

Stále vám přijde ukrutně vtipné říkat místo Arigató aligátor.

Posíleni dávkou západního žvance vyrazíte opět do ulic. Necháte se semlít davem a noc možná strávíte v některém z capsule hotels. Otevřete dvířka a jste v posteli. Nasoukáte se do té plastové rakve a pomodlíte se, aby se u vás nedostavily akutní příznaky klaustrofobie. Uvažujete, že po návratu poskytnete interview místnímu plátku.

Dokázali jste to - přežili jste první den. Nihon e jókoso! (Vítejte v Japonsku!)



Maminky, nenechte si ujít testování dětské kosmetiky sebamed Baby!
Maminky, nenechte si ujít testování dětské kosmetiky sebamed Baby!

Pokožka vašeho miminka si zaslouží jen tu nejlepší péči. Vyzkoušejte s námi řadu sebamed Baby, která byla vyvinuta speciálně pro potřeby citlivé...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.