Japonci, tedy spíše Japonky, jsou proslulí svou dlouhověkostí, či lépe řečeno jednou z nejdelších délek dožití mezi národy naší zeměkoule. Tento jev se zpravidla připisuje pozitivnímu vlivu japonské kuchyně, která se opírá o ryby, mořské plody, produkty ze sóji a rýže. Tomu ovšem tak trochu odporuje fakt, že mezi Japonci se nejdelšího věku dožívají obyvatelé nejjižnějšího, okinawského souostroví. Ti si libují v tučném vepřovém a hrdlo místo kvasného produktu rýže – sake - svlažují poněkud odpřírodněným destilátem awamori.

Pamatuji si, že porce v závodce výzkumáku byly v počátcích mého zdejšího pobytu tak malé, že jsem během několika málo měsíců shodil osm kilo. A to jsem zdaleka netrpěl pocitem, že nějak trpím hlady. S anglickým kolegou jsme měli bžundu z toho, že abychom neztloustli, podávali nám k tradičnímu pátečnímu karí jenom půlku banánu.

Vliv západní kultury však negativně zapracoval. Dnešní porce jsou v restauracích a jídelnách podstatně vydatnější a aby toho nebylo málo, zdejší otesánci si mohou objednat i speciální jumbo porce. Patrný je i odklon od tradiční místní kuchyně. Makdonaldizace se nevyhnula ani Japonsku, oblibu má především mezi mládeží. Rodinná návštěva mekáče patří mezi oblíbené odměny za pěkné výsledky ve škole.

Když ono je to tak dobré...

Druhým faktorem je pohyb. Můj první dojem po příletu byl, že jsem se ocitl v mraveništi. Nejen proto, že mi všichni Japonci připadali prakticky stejní a zaměnitelní. Počátkem devadesátých let tu ještě nepanovala móda odbarvování či přebarvování kštice, takže se to všude hemžilo černými hlavičkami. Ano, hemžilo. Japonci mi ve srovnání s evropskou populací připadli podstatně pohyblivější. Na můj vkus se pohybovali až zbytečně moc, jako by jim chyběl sicflajš.

To všechno je však již minulostí. Populace zpohodlněla, nedostatek pohybu nahradil přebytek kalorií. Paradoxně, čím méně se Japonci pohybují, tím více jedí. Drastická změna životního stylu se podepisuje především na nejmladší generaci. Imobilizace mládeže se přičítá stoupajícímu rozšíření mobilních telefonů. To zní skoro jako slovní hříčka, že? Ovšem proč někam chodit, když to mohu zkouknout na displeji, že?

To, že mobilní telefony jsou hlavním viníkem zhoršování tělesné zdatnosti mládeže, lze doložit výsledky každoročního průzkumu, kterému se podrobují asi dva milióny žáků. Hodnoceni jsou v osmi kategoriích zahrnujících měření síly stisku rukou, sprint na 50 metrů a vytrvalostní běh na 1500 metrů. Tělesná zdatnost se v kvantifikované podobě sleduje od roku 2008. Pozvolný pokles zdatnosti vystřídal v roce 2019 ve srovnání s rokem předchozím pokles označovaný jako dramatický. Propad byl zaznamenám ve všech hodnocených kategoriích.

Schopnost rychlého pohybu ještě úplně nevymizela

U žáků se zároveň zjišťovalo, jakou dobu denně tráví s mobilem, herní konzolí nebo před počítačem. Minimálně hodinu si takto hraje více než 83 % páťáků a 73 % páťaček. Mezi žáky druhého stupně pak zastoupení dosahuje 90 % respektive 87 %. Jasná korelace mezi takto strávenou dobou a poklesem fyzické zdatnosti byla jasně prokázána. Výsledky jiného průzkumu zase ukazují, že ve stejném období došlo k prudkému zhoršení zraku japonského žactva.

Na jakou délku života si mladá generace zadělává? A jaká bude kvalita podzimu jejich života? Nabízí se dvojí scénář: Buďto bude průměrná délka dožití zrcadlit zhoršující se fyzický stav dnešních mladých, takže bude příslušně klesat, nebo bude díky pokrokům v medicíně a následné sofistikovanější údržbě tělesných schránek alespoň stagnovat či i mírně růst bez ohledu na kvalitu života. Že v tom mladí Japonci nelítají, nebo spíš nesedí sami, je jen chabá útěcha.

V příštím povídání se podíváme na opačnou stranu populačního stromu.

JAPONEUM.CZ