Když jsem vydával do Japonska, obsahovala moje japonská slovní zásoba těchto několik výrazů: gejša, samuraj, harakiri, saké a kamikadze.

Tehdy jsem ještě netušil, že poslední dvě slova Japonci vyslovují odlišně a slovo před nimi prakticky nepožívají, nazývajíce tento drobný kosmetický sebezákrok prováděný v oblasti dutiny břišní spíše seppuku.

Nedávno se při editaci jednoho článku v tomto deníku váhalo, zda je lepší používat výše uvedenou transkripci, či písmeno d postrádající výraz kamikaze. Trochu jsem strnul - od Japonců jsem jsem toto slovo vlastně neslyšel. Z pochopitelných důvodů - o druhé světové válce, která toto slovo „zpopularizovala“, se nebaví moc rádi a zvláště cizincům není radno na toto téma zavádět řeč, a to ani nad skleničkou saké, o které si povíme příště. A to přesto, že slovo kamikaze, jak od jisté doby píšu raději, má původ v dávné historii, konkrétně v letech 1274 a 1281, kdy boží vítr sfouknul válečné flotily, které ke břehům Japonska vyslal mongolský vládce Kublaj Chán.

Původně dvěma sinojaponskými znaky psané zde proklepávané slovo má ve slabikové abecedě hiragana podobu ka-mi-ka-ze. Jde o způsob čtení zvaný kun-yomikata, vycházející z tradiční japonštiny yamato-kotoba. Slabiku dz japonština nemá. K dispozici je ovšem také jiná, z Číny spolu s písmem dovezená výslovnost, místně ovšem zkomolená. Jmenuje se on-yomikata a do ní převexlované čtení vypadá šin-pú. Podíval jsem se, jak s tímto slovem zacházejí různí národové. Nalezené způsoby čtení jsem se pokusil ve velmi hrubé podobě shrnout do přiložené mapky.

Začneme mateřskou zemí znaků. V obou čínštinách má čtení tvar shén-fēng. Importovat spolu se základním čtením i všech pět či kolik melodik čínského čtení se buddhistickým mnichům nepodařilo, navíc Japonci mají podobně jako my poněkud líná mluvidla, takže ve složenině původní čínské f atrofovalo v japonštině podobně jako v jiných složeninách na p. Nechci tlačit na pilu, avšak řekl bych, že vietnamský výraz thần phong má rovněž původ v čínštině. Proto jsem si dovolil tyto země označit stejnou, žlutou barvou. Včetně Japonska, i když tam především hraje prim kamikaze.

Poté jsem prstem po mapě přeplul Japonské moře a vydal se ke korejským sousedům, kteří tutéž mokrou oblast ve svých učebnicích poctívají jménem Východní moře. Malá odbočka: V brzké době mají komise obou států jednat o sjednocení názvu sdílené slané vody. Pokud se jím stane korejská verze, mají Japonci smůlu, budou si muset přepólovat střelky kompasů. A jak že se řekne kamikaze korejsky? Kamikadze! Klikněte si na googleho repráček! Nejdříve na japonský zdrojový text a poté na korejskou četbu.

Přes Koreu se vydáme do Ruska. Přepíšeme-li bukvy do latinky, dostáváme rovněž kamikadze. Obdobně je tomu i v ostatních azbukovitých jazycích, sympatickou výjimku tvoří jazyky národů bývalé Jugoslávie. Snad jen feminizace slova do tvaru kamikaza by bývala mohla mohla japonské válečné piloty naštvat, ale do Jugoslávie to měli naštěstí daleko. To, že kamikadze existuje v gruzínštině, mě nepřekvapuje. Zřejmě se skloňuje podle vzoru ševarnadze. Což ještě celkem jde, taky mohlo chudák slovo skočit ve tvaru kamikašvili. Slovenštině jsem dz odpustil, mají svého Dzurindu, takže bratry z proruských čachrů neobviňuji. Všechny nalezené dzemě jsou označeny fialově.

Hic sunt leones aneb země, kde jsem po čtení radši ani nepátral, zůstávají na slepé mapce bílé. Hnědě obarveny jsou země, kde si to slovo boží vítr čtou po svém, japonština nejaponština. Drtivá většina evropských jazyků (viz modrá barva), se bez d obejde. Dokonce i němčina, pro kterou bych spíš tipoval termín Gotteswind. Dz zní prostě cu fíl asijsky, a to i v případě, že se toutou spřežkou snažíme vyslovit navýsost anglický určitý člen.

Po dlouhých letech jsem zjistil, že když mluvím s Japonci, jde mi z pusy -kaze, v kruhu Čechů zase trousím -kadze. Že by mimikry? Skrytý vliv vzdálené domoviny? Jak si vlastně stojí čeština? Podle Pravidel jazyka českého jsou přípustné oba tvary, kamikaze i kamikadze. Za to si určitě zaslouží krásnou, vlastně červenou, barvu. Nevím, je-li toto jazykové podobojí projevem demokratizace (čti: vycházení vstříc duševnímu zpohodlňování národa), nebo prostě jen zase chceme být mostem mezi Západem a Východem. Tentokrát naštěstí snad jen lingvistickým.

Kamikaze, kamikadze, nebo šin-pú?

Autor je výzkumník a podnikatel žijící už téměř třicet let v Japonsku. Převzato z jeho blogu na stránkách JAPONSKO.JP.