Firmy jako Facebook či Twitter si budou muset vybrat, buď budou platformami, nebo vydavateli

Velké sociální sítě jako Facebook a Twitter mažou příspěvky, které považují za nevhodné. Někteří politici jim to chtěli zakázat, protože tím porušují svobodu projevu.

Byl jsem proti z důvodu, že svoboda projevu platí pro vztah státu k občanům: stát nesmí někoho trestat či umlčovat kvůli jeho politickým názorům (v ČR s výjimkou těch, kteří usilují o potlačení práv skupiny občanů či obhajují genocidu).

Neplatí to však pro soukromé instituce. Soukromé médium (např. noviny) se mohou rozhodnout, jaké komentáře s jakým názorem budou publikovat. Nemusí uveřejnit jakýkoli komentář od kohokoli. To je jejich svoboda.

A pokud se někomu nelíbí, že sociální sítě cenzurují více názory určitého politického směru (např. konzervativní), měly by to vyřešit trh a konkurence: měly by vzniknout sítě, které budou méně cenzorské či více otevřené názorům stávajícími sítěmi potlačovaným. Stát by to příkazy a zákazy řešit neměl.

Vydavatel bez odpovědnosti

To byl můj názor ještě loni. Letos jsem ho změnil pod vlivem událostí v USA. Prvním důvodem k zamyšlení byl argument emeritního profesora práv na Harvardu a známého advokáta Alana Dershowitze. Ten je levicový liberál v politických otázkách všech, kromě jedné: práva Izraele na realistickou sebeobranu, v níž je neokonzervativcem. Zároveň je absolutistou svobody projevu, je za jeho absolutní svobodu .

Dershowitz upozornil na jeden rozpor, lépe řečeno na pokrytectví těchto sítí. Ony tvrdí, že jsou jen platformou pro různé názory, a nejsou tudíž právně odpovědné za jejich obsah, tím je jen autor příspěvku sám. Nejsou vydavatelem, jen platformou. Když v novinách napíšu, že XY je vrah, jsem žalovatelný nejen já, ale i ty noviny, můj vydavatel. Pokud se hned neomluvíme, může od nás poškozený vysoudit peníze. Vydavatel, nejen autor, je odpovědný za obsah. V případě platformy však jen autor. Facebook či Twitter trvají na tom, že napíše-li někdo něco nehorázného, žalovatelný je jen on, ne ony.

Jenže, jak upozornil Dershowitz, tyto sítě se jako vydavatel chovají, tj. rozhodují o obsahu, mažou příspěvky, ruší uživatelům účty a činí ze sebe arbitra správnosti jejich obsahů.

Pak jsou ale vydavatelem a měly by být právně odpovědné za obsah všechen.

To, dle Dershowitze, není fér, měly by si vybrat: buď budou platformami, ale pak nesmí mazat příspěvky. Anebo jsou vydavateli, pak mohou mazat co jen chtějí, ale jsou zároveň odpovědné za obsah. Když jsem tento Dershowitzův argument zvážil, uznal jsem, že na něm něco je.

Jenže pak přišly lednové události v USA. Twitter a YouTube smazaly Trumpovi jeho příspěvky a zrušily mu účty. Měly na to právo, ale bylo to projevem vrcholné neúcty, ba až nenávisti ke svobodě projevu politika, s nímž nesouhlasily a jehož nenáviděly.

Už žádné voltairovské „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu se bít do poslední kapky krve, abyste to směl říkat.“ Ba naopak, „Nesouhlasím s Vámi, tak mlčte a držte hubu!“

A i velice výmluvné signály, že se to nebude týkat jen Trumpa, nýbrž všech, kteří na něm kdy shledali něco pozitivního. Prostě můžeme očekávat masivní čistku na sociálních sítích názorů napravo od Joe Bidena.

Proto mnozí američtí nejen trumpisté, nýbrž obecně konzervativci začali migrovat na síť Parler. To bylo to, co jsem doporučoval a očekával: nelíbí-li se vám, jak a koho současné sítě mažou, pak si založte síť vlastní.

Pravda ze Silicon Valley

Stalo se, v roce 2018 vznikl Parler, který nemazal příspěvky žádné. Kritici tvrdí, že tam byly i rasistické a antisemitské. Ano, byly, ale v Americe je to legální, první dodatek ústavy chrání každý projev, jakkoli ohavný. Rasistický, antisemitský, komunistický i kanibalistický. Když však hrozilo, že se Parler stane skutečnou konkurencí současným sítím, co udělaly ony? Spojily se. Twitter, Amazon, Facebook, Google a Apple se spojily, aby potenciální konkurenci zlikvidovaly v jejích počátcích. Zneužily svého oligopolního postavení na trhu a snažily se udusit konkurenci v její kolébce.

A to už problém je. Je nasnadě uvažovat o použití antimonopolní legislativy proti těmto gigantům. Navíc tito samozvaní arbitrové názorové „správnosti“ v USA nemají problém zprostředkovávat v zahraničí šíření vražedné nenávisti např. od íránských ajatolláhů. Kvůli ziskům kolaborují i s čínským totalitním režimem, podílejí se na cenzuře čínského lidu a na jeho dokonalejším ovládání ze strany rudého režimu.

Teď už je tu důvod pro státní zásah. Buď trvat na tom, že nesmí smazat žádný názor, jehož projev je v dané zemi legální, anebo na tom, že si musí vybrat: jsou platformy, nebo vydavatelé?

Svoboda společenské a politické konverzace je až příliš důležitá na to, aby o jejích limitech rozhodovalo pět oligarchů, pět nafoukaných nabobů naduté domýšlivosti ze Silicon Valley. Už toho bylo dost.

LN, 1.2.2021

Autor je ředitel Občanského institutu