23.9.2019 | Svátek má Berta


HISTORIE: Američané za války jaderné zbraně použít museli

17.8.2010

Mluvit o jaderném bombardování Hirošimy a Nagasaki jako o aktu barbarství je dnes skutečně módní. Intelektuálové i média se vyžívají v odsuzování tohoto amerického činu.

Samo o sobě to zní naprosto jasně: svržení atomových bomb zapříčinilo nesmírné utrpení civilistů. Je jasné, že nikdo soudný si opakování něčeho podobného nemůže přát. Spojenecké vítězství v Pacifiku bylo na počátku srpna roku 1945 neodvratné, a tak kritici považují použití jaderných zbraní za naprosto zbytečné. Američany podezírají z toho, že si chtěli cynicky vyzkoušet účinky nové zbraně nebo že chtěli především zastrašit Sovětský svaz.

Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki je ale mnohem složitějším problémem. Nejdůležitější je toto: tenhle čin nemůžeme posuzovat dnešníma očima. Pokud to uděláme, tak je situace jasná: použití těchto zbraní bylo masovou vraždou za situace, kdy byla válka vyhraná. Jenže tahle logika prostě neplatí. Historické událostí musíme posuzovat z hlediska doby, kdy k nim došlo.

Pak je pohled na atomové bombardování japonských měst jiný: nezapomínejme hlavně na to, že Japonsko vedlo v Pacifiku proti Američanům vpravdě totální válku. Nic nás neopravňuje domnívat se, že bez použití jaderných zbraní by se Japonci rychle vzdali. Naopak: je známo, že Američané by museli dobývat japonské ostrovy a že by na ně čekal nepřítel, který by bojoval doslova do posledního muže. Počet obětí takových bojů by představoval šestimístné číslo, přičemž podle odhadů historiků by padly až stovky tisíc Američanů. Kritici použití atomových bomb by asi chtěli, aby americký prezident tehdy předstoupil před svůj národ a řekl něco ve stylu:

Máme k dispozici zbraň, která může válku rychle ukončit, aniž padne jediný Američan. Ale protože má strašlivé účinky, tak nebohé Japonce radši ušetříme a na smrt pošleme desítky nebo stovky tisíc našich hochů.

Takhle možná funguje myšlenkový svět kavárnami odkojeného intelektuála, ale realita je úplně jiná. V nejstrašnější válce lidských dějin, tedy v druhé světové válce, mohli Američané novou zbraň nepochybně použít zcela legitimně. A není divu, že to taky udělali. To přitom vůbec neznamená, že v jejich kalkulacích nemohly hrát roli i další ohledy, jako třeba zmiňovaná snaha ukázat sílu Stalinovu Sovětskému svazu.

V souvislosti s jediným válečným užitím jaderných zbraní zmiňme ještě jednu okolnost. To, že svět viděl ohromnou ničivost tohoto nástroje, ho dost možná odradilo od pádu do nukleární apokalypsy v době studené války. Jak známo, Američané i Sověti tehdy disponovali prostředky ke vzájemnému zničení. A jen vědomí, že jaderný konflikt nelze vyhrát, tehdy svět dost možná před třetí světovou válkou zachránilo. Přesto se v Kremlu našli maršálové, kteří si mysleli, že Sovětský svaz projde západní Evropou díky své převaze v konvenčních zbraních a za pomoci taktických, tedy lokálně omezených nukleárních úderů.

Jak by asi vypadalo uvažování vojáků, možná i některých amerických, kdyby svět neměl před očima Hirošimu a Nagasaki, a tedy neviděl účinky jaderných zbraní v praxi? Je to samozřejmě velmi cynické, ale přece jen: kdo ví, jak by to se světem době studené války dopadlo, kdyby Američané atomovou bombu v době druhé světové války nechali ležet ve skladišti. Studená válka by se možná změnila ve válku pořádně horkou. Navíc je evidentní, že kdyby Američané jaderné zbraně nevyvinuli, popřípadě by se jich dobrovolně zbavili, tak by se Západ doslova vydal všanc sovětské rozpínavosti. Jak už bylo řečeno, v konvenčních silách měl totiž východní blok zdrcující převahu.

Předchozí řádky samozřejmě nemají použití a další existenci jaderných zbraní nějak adorovat. Jde ale o to uvědomit si, za jakých okolností k atomovému bombardování Japonska došlo a jakou roli následně jaderný arzenál měl poté, co se z vítězných válečných Spojenců stali úhlavní nepřátelé. Podobně lze uvažovat i o přítomnosti a pak se nelze než pousmát nad proklamacemi generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, který by si přál svět bez jaderných zbraní nejlépe hned zítra. Státy, které tyhle zbraně legálně drží, se jich pochopitelně dobrovolně nevzdají a něco takového by po nich mohl chtít jen šílenec. Dokud bude existovat podezření, že o jaderné zbraně usilují nevyzpytatelné režimy, buďme rádi, že Američané, Britové nebo Francouzi tyhle prostředky mají. Roli odstrašení totiž budou plnit i nadále. A tak je jen dobře, že i Barack Obama nečeká, že by se Spojené státy nukleární síly za jeho života vzdaly.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.