Bývalý premiér Petr Nečas, jemuž jsem byl dva roky poradcem pro lidská práva a zahraniční politiku, již několikrát vyslovil své přesvědčení, že „ve střednědobém a dlouhodobém horizontu je Rusko strategickým partnerem Západu“, tudíž „čím dříve se zastaví eskalace nepřátelství a nevraživosti, tím lépe.“

Podle Nečase totiž bez spolupráce s Ruskem jen těžko půjdou řešit vážné hrozby, jako je potlačení Islámského státu; a připomněl, že dokonce i Churchill si nakonec vybral Stalina za spojence, když měl čelit většímu zlu v podobě Hitlera.

Petr Nečas má pravdu v tom, že v střednědobém a dlouhodobém horizontu Rusko skutečně může být strategickým partnerem nás, Západu, ale opomněl už dodat, že nikoli za tohoto prezidenta Vladimira Putina, a tudíž nikoli v horizontu krátkodobém.

Aby přátelství a spolupráce mohly fungovat, je nutné, aby k nim byly ochotny strany obě. Rusko je však nyní nepřátelské vůči Západu a zahájilo vůči nám propagandistickou ofenzivu.

Zadruhé, Rusko zastrašuje malé země ve svém okolí, z nichž některé jsou našimi spojenci v NATO. Jak Petr Nečas jistě ví, naše závazky vůči zemím Pobaltí jsou naprosto kategorické; partnery Ruska být můžeme, ale spojenci Estonska, Lotyšska a Litvy být musíme – a budou-li napadeny ruskou „maskirovkou“, budeme je i vojensky bránit. Proti Rusku.

Zatřetí, bylo by hezké, kdyby nám Rusko pomáhalo proti radikálním islamistům, ale zatím nám nijak výrazně nepomáhá.

No a konečně, Winston Churchill. Ano, Churchill se spojil se Stalinem proti momentálně většímu zlu, kterým byl Hitler. To byla odpovědná politika.

Ale Churchill byl taky ten, kdo během bolševické revoluce v Rusku ze všech západních státníků nejvíce volal po vojenské intervenci, která by bolševismus zardousila v jeho kolébce.

A taky, když hrozba Hitlera pominula, Churchill měl naprosto jasno, kdo je tou nejnebezpečnější hrozbou aktuální: Už v březnu 1946, ani ne rok po skončení války proti nacismu, Churchill ve svém slavném projevu v americkém Fultonu o Železné oponě před tou hrozbou varoval: A ano, byl jí Stalin.

Mimochodem, kdybychom přijali Nečasovu analogii, že my Západ jsme „Churchill“ a Putin je náš spojenec „Stalin“, kdo je pak za této situace tím „Hitlerem“, proti kterému bychom se měli spojit se „Stalinem“ Putinem?

Ano, radikální islamismus je a na dlouho bude našim nepřítelem. Ale zatím žádnou evropskou zemi tankové divize islamistů neohrožují. Rusko však ohrožuje Pobaltí.

A bude-li Rusko některou z evropských zemí ohrožovat i nadále, budeme jako Evropa muset udělat to churchillovské spojenectví se „Stalinem“ a – ať už rádi či nikoli – spojit se s hlavním strategickým protivníkem Ruska v budoucnu, Čínou. Ta bude naším „Stalinem“ proti Rusku.

Doufejme však, že Petr Nečas bude mít pravdu a Rusko se skutečně za nového prezidenta střednědobě a dlouhodobě stane našim spojencem.

Prozatím jím však není, a krátkodobě ani nebude. Proto Petru Nečasovi mohu říci jen jediné: „Ne, pane expremiére!“

Autor je ředitel Občanského institutu

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus