Tak tuto otázku nastolil krátce po svém zvolení nový francouzský prezident. Jak jsme si mohli všimnout, Evropská komise ihned pochopila, že se mění politický vítr, a navrhla omezení podpory biopaliv po roce 2020. Tak se na to pojďme podívat trochu podrobněji, protože stále mnoho čtenářů nerozumí tomu, jak dnešní biopalivové šílenství vlastně vzniklo a funguje. Běžný občan ČR pouze vidí, že se v posledních letech prudce zvýšila výměra zemědělské půdy na které se pěstuje řepka olejná. Na jaře je česká zemědělská krajina hodně žlutá. Jak to souvisí s politikou EU? Víc než si myslíte.

Biopalivové šílenství je v EU součástí širšího fenoménu, který je vyvolán legislativní podporou tzv. obnovitelných zdrojů energie (OZE). Na počátku celého tohoto fenoménu stála myšlenka zelených ideologů o tom, že energetické zdroje se dělí na ty špatné "neobnovitelné" a ty dobré "obnovitelné". Tato myšlenka říká, že špatné zdroje je nutné co nejvíce potlačovat, protože ničí životní prostředí. Proto se tyto zdroje drastickým způsobem zdaňují a regulují, aby se jejich spotřeba omezovala. Naopak zdroje dobré, "obnovitelné", je potřeba co nejvíce podporovat, protože jsou "přátelské" k životnímu prostředí. Proto se tyto zdroje obdobně drastickým způsobem podporují tím, že se spotřebitelé nutí k tomu, aby je kupovali.

Tato podpora je již několik let uzákoněna v evropské legislativě. Konečně poslední součástí pohádky o "špatných a dobrých zdrojích" je myšlenka, že EU jako světlonoš pokroku musí v určitých časových obdobích dosáhnout pokroku v odbourávání špatných zdrojů a zavádění těch dobrých. Tento postoj je vyjádřen v právně vymahatelném závazku, že do roku 2020 mají členské státy zajistit 10% podíl dobrých "OZE" na celkové spotřebě pohonných hmot.

Na základě této myšlenkové konstrukce, která se stala závaznou celoevropskou legislativou, jsme nyní svědky prudkého růstu odvětví "OZE". Pro pořádek je nutné říci, že celá tato pohádka má jednu zásadní vadu na kráse a ta spočívá v tom, že "špatné zdroje jsou stále i přes jejich zdanění levnější než zdroje dobré. Tato skutečnost zeleným ideologům zásadně komplikuje situaci. Spotřebitelé jsou zkrátka "tvrdohlaví" a nechápou, jak obrovské "dobro" v podobě OZE nám EU dává k dispozici.

Této legislativní situace pokřiveného trhu s falešnými cenovými signály využily stovky a tisíce podnikatelů, kteří začali do biopaliv a dalších obnovitelných zdrojů energie masivně investovat. Česká krajina (i ta evropská) se tak během několika let změnila k nepoznání. Stali jsme se jedním z největších producentů řepky na světě a česká pole zaplavily solární elektrárny. Není se čemu divit. Tento byznys s EU garantovaným odbytem a povinnými výkupními cenami je zkrátka oproti normálnímu negarantovanému byznysu mnohem atraktivnější. A spotřebitel to nakonec zaplatí.

Proč se ale najednou právě Francie začala proti biopalivům bouřit? Myslím si, že hlavním důvodem změny postoje Francie je skutečnost, že se francouzským firmám v tomto byznysu nedaří. Biopaliva se totiž do EU čím dál více dováží z Asie a Latinské Ameriky a francouzská produkce na tuto konkurenci nestačí. Kromě tohoto důvodu ale existuje i řada studií, které ukazují, že ekologický přínos biopaliv je ve skutečnosti záporný, protože důsledkem jejich veřejné podpory je kácení pralesů a zvyšování cen potravin. Na základě tohoto vývoje začala Evropská komise připravovat novou legislativu.

V pondělí Evropská komise v prohlášení učiněném komisařkou pro klimatickou změnu Connie Hedegaardovou a komisařem pro energetiku Güntherem Oettingerem oznámila, že hodlá předložit návrh, který by podíl biopaliv z potravinářských komodit v EU limitoval na 5 %, což je zhruba současná úroveň spotřeby v EU. Co přesně bude návrh Komise obsahovat, se dozvíme, teprve až bude oficiálně předložen. Už nyní ale můžeme konstatovat, že EK pokračuje v původní pohádce o dobrých a špatných palivech a také v představě, že tento politický orgán ví, jaký podíl spotřeby dobrých paliv je v kterém čase ten optimální. S touto představou je nutné se co nejdříve rozloučit.

Nicméně je nutné konstatovat, že omezení podpory biopaliv je krokem správným směrem. O tom, jaká paliva a v jakém poměru, nejlépe rozhodnou sami spotřebitelé.