Vedoucí funkcionáři KSČ si za války v Moskvě nežili špatně. Stalin je sice zanedbával a skoro nikdy si na ně neudělal čas, ale hmotně je zabezpečil docela slušně. Měl s nimi své záměry, pěstoval si je tu pro ovládnutí Československa po válce. K odpočinku jim pak sloužila dača za hlavním městem.

Za vlahého podvečera v ní zase jednou pobývali. Manželky klevetily uvnitř a muži seděli venku a popíjeli vodku. Gottwald, Slánský a Geminder hráli licitovaný mariáš, Kopecký kibicoval a Šverma jen tak postával opodál. Gottwaldovi se dnes nedařilo a Kopecký za jeho zády se chytal za hlavu, jak nemožně to jejich vůdce hraje. Nakonec šel raději pryč, řka, že se bude šmajchlovat s děvčaty v dače.
„Je to starej kurevník,“ poznamenal Gottwald. „Ale uvidíte, hoši, že ten nás všechny přežije.“
Na verandě se potom objevila Marta Gottwaldová. Byla oblečena do nevkusného kabátu, jehož límec a rukávy byly lemovány sobolí kožešinou. Všelijak se v něm nakrucovala a pak se pochlubila:
„Koukni, Klémo, co jsem dostala od Švermovky. Je jí moc velký.“
Gottwald otráveně vzhlédl od karet a řekl:
„Vidím. Hotová milostpaní. Teď zalez, pracujeme.“
Paní Marta se zapýřila a vrátila se spokojeně ke svým družkám. Od Valdajské vrchoviny pak začalo trochu studeně foukat. Šverma se už nějakou dobu necítil ve své kůži, a proto se nyní oklepal chladem. Navrhl, zda by nebylo lepší uchýlit se dovnitř. To ale Gottwald rázně odmítl.
„Jdi si sám,“ řekl. „Ty jednou zmrzneš, Švermo.“
Pod širým nebem zůstali pouze tři karbaníci. Gottwaldovi dneska štěstí opravdu nepřálo, Slánský a Geminder ho obehráli o spoustu kopějek. Každý neúspěch splachoval Gottwald další sklenkou, nespokojeně funěl a nakonec si navzdory chlastu uvědomil, že je opravdu zima. Ukončil hru a zhodnotil ji těmito slovy:
„Zase jste mě voškubali, vy kluci židovský. To vám nedaruju, jednou si to šeredně odskáčete.“