Potulky po sociálních sítích vám někdy přinesou poučení i o vás samotných. Tak například jsem se dozvěděl, že jsem odpírač. To slovo jsem znal z časů dávno minulých. Tu a tam se vyskytl mimořádně tvrdošíjný mladý muž, který odmítl nastoupit základní vojenskou službu. Řekl ne, nepůjdu z důvodů ideálních a místo na vojnu šel do basy. Čas oponou trhnul, doba se změnila. Odpírači se ve velkém vyrojili za doby covidu. Odpírali očkování, nejen proti covidu, ale vůbec očkování jako takové. Myslel jsem si a myslím si o nich své. A teď zjišťuju, že jsem odpírač také!

Vyhýbám se totiž placení u samoobslužných pokladen v potravinářských obchodech. To podotýkám výslovně. Když jdu do železářského hypermarketu třeba koupit na jaro hrábě, konev a pytel hnojiva, napípám si hrábě, konev a pytel sám. Zaplatím kartou, automatické brance ukážu paragon a odcházím vstříc jaru.

V potravinovém obchodě je to jiné. Mockrát jsem zkusil samoobslužnou pokladnu, úspěšnost tak padesát na padesát, musela přiběhnout obsluha a osvědčit, jestli houska je – improvizuju – malá celozrnná kmínová nebo šišatá vypečená s hrubou solí. Nedejbože si koupit pivo, to pak musí osoba posoudit, zda nejsem pod osmnáct let. Jindy něco zase váží míň než by mělo nebo víc, zkrátka, padesát na padesát je na mě moc. Takže v sámoškách se samoobslužným pokladnám vyhýbám. Postavím se do fronty, nebývají velké, vždycky tak dva tři lidi. Jde to rychle, všechno má čárový kód, dělá to píp, píp, na pečivo mají pokladní tabulky. Tady to není padesát na padesát, tady je to sto na nula. Nebo skoro nula. Onehdy jsem narazil s bochníkem chleba. Do nákupu jsem si dal pěkný kulatý kváskový a čekal, že s ním bude naloženo jako s houskou kmínovou nebo šišatou vypečenou, zkrátka že ho bude mít pokladní v tabulce. Načež se ukázalo, že na něm měla být papírová páska s čárovým kódem, měl udělat píp a v tabulce není. Nebudu zdržovat, dost na tom, že jsem neopásaným chlebem zdržel lidi co stáli ve frontě za mnou.

Tak to u mě chodí a běží až donedávna, kdy jsem se dozvěděl, že odpírání samoobslužných pokladen je cosi jako osobnostní postoj. Zaujmutí zásadního stanoviska. Něco jako příslušnost ke skupině zastánců střídání času letního a zimního anebo stálého času středoevropského. Jen jsem se zatím nedozvěděl, jaký ideový základ odpírání samoobslužných pokladen má. Znásilňují svobodu stát ve frontě? Přenášejí na občana povinnost kasírovat peníze? Mám být pyšný? To určitě, jenom ale nevím na co. A u toho chleba si teď dávám pozor, aby měl na sobě pásku.