V normálním životě je pod širým nebem nošení jakékoli roušky zbytečné. Podomácku ušité roušky ve většině případů napomáhají šíření infekce.

Dýchání přes filtr (s odporem) mění tlak potřebný k vdechnutí vzduchu. Konkrétní hodnoty u člověka v klidovém stavu jsou přibližně -0,8 kPa při vdechu a -0,33 kPa při výdechu. Jakýkoli odpor vzduchu znamená, že je nutné při nádechu vyvinout větší úsilí. Kromě toho vzduch mezi obličejem a rouškou je vydýchaný, obsahuje podstatně méně kyslíku, takže nádech musí být oproti volnému dechu hlubší. Organismus se snaží odpor vzduchu odvrátit aktivací regulačních mechanismů a přísun kyslíku zvýšit. Dochází k hyperventilaci v klidu i při zátěži, dech je hlubší (zvýšení dechového objemu) a dýchání je rychlejší (zvýšení dechové frekvence).

Bránit nákaze podomácku ušitou rouškou je jako přikrývat ovoce volejbalovou sítí na ochranu proti mušce octomilce. V neprané textilii jsou póry stokrát větší, než je velikost infekčních virových částic. Na obrázku je muška octomilka dvakrát větší oproti oku volejbalové sítě, než by měla být, tedy má velikost viru na kapénce.

Pokud člověk dýchá přes certifikovanou roušku, potom podle kvality roušky vzduch obsahuje podstatně méně nejmenších částic infekce (o 90-98 % méně). Takže filtr skutečně chrání. Pokud však dýchá přes amatérskou textilní roušku, průchod vzduchu je ztížený, ale infekce naprosto volně pochází textilií (u kvalitní neprané textilie je infekční virová částice 100x menší, než jsou póry v látce, u praných textilií je poměr ještě mnohem horší) a ty se v důsledku prohloubeného vdechu s větší pravděpodobností dostávají až do alveol.

Při větší rychlosti proudění vzduchu se částice zachytí téměř až na místě, kde se vzduch zastaví – v alveolách. A tam je působení viru neúčinnější. Při mělčím dýchání funguje řasinkový epitel v průduškách, který běžně dechové cesty čistí a může část infekce zlikvidovat.

Proto v naprosté většině zemí doporučují nosit výhradně kupované roušky a jenom v uzavřeném prostoru, kde je větší koncentrace lidí – v obchodech a v hromadné dopravě.

V článku Nejde mi to do hlavy vycházím z několika studií, které dokládají, že nejmenší infekční částice mohou zůstávat v nehybném vzduchu několik hodin. Pod širým nebem se částice rozptylují do volného prostoru a jejich hustota klesá se čtvercem vzdálenosti. Ve dvou metrech je pravděpodobnost nákazy zanedbatelná. Všude jinde kromě Česka se považuje dvoumetrový odstup bez roušky ve volném prostředí za dostatečný.

V normálním životě je pod širým nebem nošení jakékoli roušky zbytečné. V prodejnách je prospěšné nošení certifikované roušky. Amatérská rouška může zachytit infekci rýmy, ale v žádném případě nezachytí koronavirovou infekci. Podomácku ušité roušky ve většině případů napomáhají šíření infekce. Zejména v prodejnách a v hromadné dopravě.

Převzato z Payne.blog.idnes.cz se souhlasem autora