Jaké existují způsoby chápání světa? Určitě jimi jsou názorové systémy světových náboženství. Tyto systémy se ateisté pokoušejí nahradit přístupem vědeckým. Dosud neuspěli. Věda totiž zatím poskytuje jen roztříštěný obraz světa. Vědecké teorie jsou platné v jednotlivých vědních oborech, ale velká jednotící teorie ještě neexistuje. Albert Einstein řekl, že nalezení takové teorie by se rovnalo „čtení boží mysli“. Zjednodušeně řečeno, pravidla makrosvěta nelze bez chyb přenést do mikrosvěta a naopak. Obecná teorie relativity a kvantová teorie patří k dosavadním vrcholům lidstva. Naneštěstí nejsou tyto dvě teorie navzájem slučitelné, a proto nemohou být zcela správné. Einstein kvantovou teorii odmítl slovy: „Bůh nehraje v kostky“.

Hmotný svět už věda umí popsat obstojně, ale svět nehmotný – síly přírody, které hmotou hýbou nebo ji proměňují – nikoliv. Nedaří se najít univerzální rovnici, pomocí které bychom mohli popsat, jak budoucí působení přírodních sil změní svět. Mnozí se přiklánějí k tomu, že objevené přírodní zákony v jistých situacích selhávají (neplatí univerzálně) ne proto, že v popsaných vztazích jsou matematické chyby, ale proto, že v nich chybí doposud nepoznaná pátá přírodní síla. A nic na tom nemění skutečnost, že například výpočet a realizaci sil, které vynesly člověka na měsíc, a dokonce jej i vrátily zpět, zvládlo lidstvo na jedničku.

Připomeňme si, že oněmi známými přírodními silami jsou:

• elektřina a magnetismus, pro schopnost neustále se proměňovat jedna v druhou a díky Maxwellovým sjednocujícím rovnicím počítané jako jedna síla;
• gravitace;
• slabá jaderná síla, která je zodpovědná za radioaktivitu;
• silná jaderná síla, která drží pohromadě protony a neutrony v jádrech atomů;

A když rovnice „nesedí“ možná proto, že v ní chybí ona dosud neobjevená pátá síla, opravíme výsledek tím, že do rovnice vložíme konstantu, která vynásobí chybný výsledek tak, aby odpovídal skutečnosti. V jedné rovnici použijeme konstantu, které budeme říkat třeba konstanta kosmologická, v jiné konstantu gravitační, a ještě v jiné konstantu Planckovu. Ale proč platí úměra konstantou vyjádřená nevíme.

Kde konstanta nepomůže, musíme objevit „nějaký“ princip, který situaci alespoň popisuje. Když například vysvětlujeme, že světlo se někdy chová jako vlna a jindy jako částice, říkáme tomu duální princip. A když dokonce tvrdíme že jako vlna se chová každá jedna částice, jen ji současně nemůžeme jako částici i vlnu pozorovat, je na vině princip neurčitosti pana Heisenberga.

Příklady jevů, které naše současné chápání světa trošku „nabourávají“:

• Je-li vesmír nekonečný a obsahuje-li nekonečně mnoho hvězd, pak v každém směru vidíme v menší či větší vzdálenosti světlo nějaké hvězdy. Proč tedy celá noční obloha nezáří jako Slunce?
• Vznikl-li vesmír velkým třeskem, pak vzdalování všech galaxií okolo nás by se mělo dít konstantní rychlostí (viz zákon setrvačnosti), či spíše díky gravitační síle by se vzdalování galaxií mělo zpomalovat. Ve skutečnosti se vzdalování galaxií naopak zrychluje!

• Gravitační přitažlivost v kosmu je větší než odpovídá „viditelné“ vesmírné hmotě.
• Vezmeme-li ve tmě baterku a posvítíme na malý kruhový otvor, pak na protější stěně uvidíme světelný kruh a kolem tmavou zeď.

Světlo se šíří po přímce jako světelné kvantum. Zmenšíme-li otvor pod určitou mez, neuvidíme na stěně světelný bod a tmavou stěnu kolem, ale slabé rozptýlené světlo na celé stěně v místě a kolem očekávaného světelného bodu. Světlo se šíří všemi směry jako vlna.

Konstanty, principy nebo hledání páté síly nejsou jedinými cestami ke sladění vědeckých popisů s realitou. Inspirováni „Božím plánem na stvoření světa“ hledají někteří vědci teorii všeho postavenou na pojmu in- formace. In-formaci chápou jako zprávu, která formuje příjemce. Tím příjemcem není úzce myšlen člověk a ani in-formace není lidský artefakt. In-formace jsou produkovány skutečným světem a uchovávány a přenášeny silovým polem, které vědci nazývají nulové pole, kosmické pole nebo také kvantové vakuum. Pro lepší pochopení tohoto pole si půjčili název ze sanskrtu, což je liturgický jazyk hinduistů a budhistů.

Říkají mu ákášické pole. Toto pole informuje nejen neživý svět, ale i všechny živé tvory. S lidmi komunikuje ákášické pole prostřednictvím jejich podvědomí. Teorie všeho by měla zahrnovat nejen popis toho, jak svět funguje, ale i proč tak funguje, a hlavně jaký to má smysl! Tento postoj je nepřijatelný pro tu část vědců, kteří tvrdí, že vesmír jako fyzický proces nemá žádný smysl. Smysl je prý spojen pouze s vědomím člověka a jeho smrtí zaniká.

Ale moje vědomí nemusí být výhradně moje. Na této skutečnosti je založen přenos myšlenek. Některé domorodé kmeny jsou schopné komunikovat mimo rozsah zraku a sluchu. Celé kultury sdílely informace, ačkoliv nežily v přímém kontaktu. Zdá se, že mysl jednoho člověka je schopná působit na mozek a tělo druhého člověka. Většina lidí má paranormální schopnosti.

Jak může ákášické pole uchovávat a přenášet informace? Představme si je jako moře. Loď plující po moři vytváří vlny, které se šíří a ovlivňují pohyb ostatních lodí v okolí. Lodě jsou touto vlnou ovlivněny neboli in- formovány. Když pozorujeme moře z letadla, vidíme stopy lodí, které tu proplouvaly před mnoha hodinami. Jak se nové vlny překrývají se starými, moře je stále více modulované. Kdyby vítr, gravitace a pobřeží nezrušily tyto interferenční vzory, tyto vzpomínky by trvaly věčně. Ve vakuu nejsou žádné předměty, které by mohly vlny zrušit.

Newtonova fyzika přinesla zákony pohybu, které platí na Zemi. Einstein spojil čas a prostor a přivedl lidstvo na Měsíc. Kvantová revoluce o dvacet let později odstranila jednoznačné dráhy pohybu a přinesla princip neurčitosti. Předpověditelný svět klasické mechaniky se stal nejasným. Kvantum nelze definovat. Existuje v několika stavech současně, tedy jako vlna. Jakmile je však měřeno nebo pozorováno, jeho vlnový stav se zhroutí a změní v klasický stav, který má jedinečnou pozici.

Ale není nakonec dobře, že nemáme integrální teorii všeho? Nestačí nám, jak globalizace zplošťuje svět i nás? Jaký by byl svět bez tajemství, bez Boha? Bez tajemství by život zanikl. Nebo alespoň jeho smysl.

Otázka by zmizela z lidské konverzace a zůstala by jen nekonečná nuda.

Na jedné univerzitě položil profesor svým studentům otázku: „Stvořil Bůh všechno, co existuje?“
Jeden ze studentů nesměle odpověděl: „Ano, stvořil.“
Na to mu profesor odvětil: „Jestliže Bůh stvořil opravdu všechno, znamená to, že stvořil i zlo, které existuje. Bůh je zlo!“ Student ztichl.
Ale tu zvedl ruku jiný student: „Pane profesore, mohu vám položit otázku? Existuje chlad?“
„Co je to za otázku, samozřejmě ano, tobě nikdy nebyla zima?“
Studenti se zasmáli, ale jejich spolužák pokračoval: „V souladu se zákony fyziky je chlad pouze nepřítomností tepla. Chlad nemá svoji jednotku. A pane profesore, existuje tma?“
„Samozřejmě, že existuje.“
„Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti je tma jen díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá dokonce rozložit a můžeme zkoumat jeho spektrum, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, kterou bychom ji mohli měřit.“ Následně se mladík zeptal: „Pane, existuje tedy zlo?“
Tentokrát profesor nejistě odpověděl: „No jistě, děje se to každý den. Brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, to všechno jsou projevy zla.“
Na to mu student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledkem nepřítomnosti lásky v srdci člověka.“

Profesor zmlknul a posadil se.