Koncem týdne přišla fotka měsíčního modulu Osysseus. Možná jste o něm slyšeli, pojí se k němu zajímavé prvenství. Je to první přistávací modul vyslaný soukromou společností. Až dosud to byly vždycky státní podniky. Takže Odysseus je soukromý, patří firmě Intuitive Machines a ze Země ho k Měsíci poslala opět soukromá firma Space X. Ano, to je ten podnik Elona Muska.

Premiéra soukromého podnikání na Měsíci nedopadla na sto procent, modul si při přistání zlomil jednu ze šesti nohou, možná dokonce víc, zprávy nejsou jednoznačné. Mohl ale – doslova – dopadnout mnohem hůř. Na povrchu Měsíce přibyl další předmět, který, jak věřím, bude jednou předmětem zájmu… koho všeho?

Myslel jsem na to, když jsem před pár lety ve firemním muzeu firmy Zeiss stál před vitrínou s vystavenými fotoaparáty Hasselblad, vybavenými zeissovskou optikou. To byly fotopřístroje lunárních expedic Apollo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Američtí astronauti se tenkrát vraceli na Zemi jen s tím nejnutnějším. Tehdy se fotilo na film, takže samozřejmě brali filmy, ale fotoaparáty zůstávaly na Měsíci a dodnes tam jsou. Už tenkrát jsem si říkal, kdo asi jako první dojde ve skafandru k lunárnímu modulu a vezme fotoaparát do ruky po… po sto letech? Nebo to bude delší doba než sto let?

Tenkrát v těch šedesátých létech jsme my fandové čekali, že se dočkáme už v prvních dekádách jednadvacátého století. Určitě jsme nepředpokládali, že v polovině dvacátých let budeme pokládat za úspěch, že se podařilo na Měsíc dopravit objekt velký jako pojízdná cisterna na pitnou vodu, kterou vám přistaví na rohu, když opravují vodovod. A ještě že si ta cisterna při přistání zlomí nohu. No, stalo se a budeme muset čekat, až modul ohledá první člověk. Za jak dlouho? Bude to trvat desítky let?

Nedivte se, že mi to tolik vrtá v hlavě. V jistém smyslu na Měsíci bydlím a zrovna jsem dopsal další knížku, ve které o životě na Měsíci pojednávám. Když jsem s tím před lety začal, vystřelil jsem rok dva tisíce pětačtyřicet jako datum, kdy bude život na Měsíci jaksi normálka. No, to jsem se fakt netrefil a dnes z opatrnosti raději mlžím, než abych ze sebe sypal data. Odysseus se tedy netrefil a zlomil si nohu. Příště se to povede líp, vždyť ani ten raketový nosič Falcon ze začátku nefungoval jak měl. Každý ten pokus, i za cenu zlámaných nohou, přiblíží okamžik, kdy někdo vezme zase do ruky fotoaparát zanechaný na Měsíci astronauty z Apolla. A já mu tu radost ze srdce přeju.