19.3.2024 | Svátek má Josef


KORONAVIRUS: Kritičnost a fakta proti dohadům a obavám

2.11.2020

O koroně jsme již všichni řekli více, než víme. Přesto chci připomenout několik nevyvratitelných faktů, v době rostoucího odporu proti opatřením, ale také rostoucí kritiky ze strany různých vědců vůči lidu, který novou vlnu údajně zavinil. Ze zmíněných vědců budu za všechny citovat fyzika Vladimíra Wagnera, evolučního biologa Jaroslava Flégra a imunologa Václava Hořejšího.

Vladimír Wagner odhaduje že počet úmrtí s covid-19 může v Česku dosáhnout „mezi 48 až 160 tisíc s nejpravděpodobnější hodnotou okolo 90 tisíc“, a to „pokud se nezačneme opravdu snažit dostat u nás epidemii pod kontrolu“ (zde). Jaroslav Flégr tvrdí, že poslední vládní opatření by mohla nejhoršímu zabránit, ale výjimky ze zákazu vycházení prý činí ze všech opatření jen cár papíru (zde); takže zákaz vycházení mezi 21:00 a 04:59 by ochránil desetitisíce před smrtí, ale venčení psa ochranu zcela ruší. Za Flégra se staví i Václav Hořejší, který odhaduje, že počet zemřelých bude 100 000, když se nemoci nechá volný průběh (zde). Všichni tři viní z nepříznivého vývoje neukázněné občany a i vědce, kteří opatření nedodržují, respektive nemoc bagatelizují.

Všem jmenovaným je společná kritika obyvatelstva, aniž by jasně nadefinovali strategické cíle pro zvládnutí epidemie a aniž by navrhli taktická opatření k dosažení oněch cílů. V tom se bohužel neliší od vlád a odpovědných činitelů ve většině států světa. Všude se většinou mlhavě mluví o přerušení řetězců nákazy a o nutné kázni. Málokde je jasné, zda je cílem vychytat všechny nakažené, nebo jen zpomalit šíření a čekat na neurčito, protože i hloupí politikové by se styděli takové cíle vyhlásit, jelikož cíl vychytat všechny nakažené nezní reálně a cíl čekat, co bude dál, nezní přitažlivě. Jmenovaným vědcům je též společná víra v neodvratitelnost exponenciálního růstu nemocných a mrtvých, a také víra v magické schopnosti států, jako jsou Jižní Korea, Japonsko a Tchaj-wan onu exponenciálu překonat.

Pan Flégr chtěl ohromit novináře známou historkou o mudrcovi, který si od krále za odměnu přál jen zrnka obilí v takovém počtu, aby na prvním políčku šachovnice bylo jedno zrnko a na každé dalším dvojnásobek; tak jak roste počet zrnek na následujících políčkách, tak prý roste počet nemocných a mrtvých s covidem (zde). Pan Flégr zapomněl, že v lidské populaci počet nemocných takto roste jen v čase nula, protože čím více lidí se nakazí, tím menší pole působnosti viru zbývá. Nechá-li se nemoci volný průběh, poroste denní přírůstek nemocných jen do okamžiku, kdy se nakazila polovina lidí na nemoc citlivých (v případě covidu skoro všichni), a pak rychlost šíření již klesá, podle rovnice známé již od roku 1840 (zde). Počet nemocných a ani mrtvých nemůže překonat počet obyvatel.

Jmenovaní vědci se nechali oslnit údajnými úspěchy asijských zemí, ale nikde nevysvětlili, proč a jak ony země nad exponenciálou zvítězily. Jedním z faktorů ovlivňujících nízkou nákazu je možná izolovanost obdivovaných zemí, buď jde o ostrovy, nebo o oddělený poloostrov; jistě tam i mají disciplinovanější obyvatelstvo. Kdo se ale podívá do databáze Worldometers (zde), uvidí další relevantní důvody, například to, že Korea, Japonsko a Tchaj-wan jsou až na 126., 152., respektive na 183. místě v počtu provedených testů na milion obyvatel na světě. Tchaj-wan například provedl do konce října jen asi 4000 testů na milion obyvatel, zatímco Česko asi 200 000 a Izrael asi půl miliónu na milion. Nízké testování jistě přispělo k tomu, že obdivované země mají neproporcionálně málo nakažených (tj. kladně testovaných) a mrtvých.

Avšak podle výše zmíněných vědců jsou vládní opatření a pozitivní reakce občanů hlavní příčinou asijského úspěchu. Prozkoumání vládních opatření ve zmíněných zemích však ukazuje, že byla mírnější než opatření v ostatních státech světa: Jižní Korea vůbec nezavřela obchody a podniky, v Japonsku zůstaly otevřeny podniky a dokonce i školky, a na Tchaj-wanu pokračoval celý život relativně nerušeně (zde), kromě roušek, které jsou ve všech asijských zemích používány tradičně. Navíc obdivované země nakonec absolvovaly druhou vlnu, a to jejich obdivovatelé zcela ignorují (viz Worldometers).

V kontrastu s Tchaj-wanem, v Izraeli je již od března skoro úplný lockdown; škola byla sice párkrát otevřena na několik dnů, ale pak byla hned zavřena, to stejné platí o restauracích a obchodech; roušky jsou povinné všude a pořád. Přesto je koncem října v Izraeli 270 zemřelých na milion s koronou na rozdíl od 14 v Japonsku, 9 v Koreji a 0,3 na Tchaj-wanu. V Kalifornii byla opatření alespoň stejně přísná jako v Izraeli (moje dcera tam pracuje a vím, že vnuci jsou od března doma a téměř všichni lidé pracují z domova), ale počet zemřelých s covidem na milion je tam 440. V mnoha zemích, kde opatření byla přísnější než v Česku, jsou počty úmrtí mezi 500 a 800 na milion, tj. více, než 238 v „neposlušném Česku“.

Lidé rádi porovnávají s jinými státy, takže Izrael byl v počátku dáván v Česku za vzor, v létě se však říkalo „hlavně abychom nedopadli jako Izrael“ a dnes Flégr opět dává Izrael za vzor řka“ „Izrael je za vodou.“ Jsem tady v Izraeli a vidím, že nejsme za vodou, že se plácáme ve vodě stejně jako ve světě všichni – kromě Švédska. Švédsko mělo téměř nulová opatření, dokonce ani roušky nedoporučovali, epidemie tam v podstatě přešla a od léta mrtvých téměř nepřibývá. Se 600 zemřelými s koronou na milion obyvatel je Švédsko na 17. místě ve světě a mnoho států s k němu přibližuje. Švédsko je trnem v oku nejen našim zmíněným vědcům, ale vůbec všem zodpovědným činitelům ve světě. Zpočátku se upozorňovalo na vyšší počet zemřelých a dnes nezbývá než Švédsko ignorovat jako výjimku, která odporuje všemu, co se povídá, a když se zastánců tvrdých opatření zeptáte, vyjadřují zlomyslnou naději, že ve Švédsku budou lidé brzy opět umírat.

Takže těžko vyvratitelným faktem je, že počty zemřelých s covidem v různých státech příliš nezáleží na vládních opatřeních. Dalším nevyvratitelným faktem je, že šíření se nedá zastavit, což bylo méně zpanikařeným lidem jasno od jara (zde), a vidíme, že i v obdivovaných asijských státech nákaza mezi lidmi pokračuje. Takže nakonec dojde k infekci většiny populace (např. 60-80 %). Rozdíly mezi státy v počtu zemřelých půjde vyhodnotit pouze tehdy, až epidemie projde celým obyvatelstvem a pomine. Lze předpokládat, že počet zemřelých je úměrný procentu nakažené populace, i když určitý pokles lze očekávat s rostoucí zkušeností v léčbě covidu. Bude-li testování u zemřelých ve dvou státech probíhat podobně, bude-li věkové složení populací podobné a půjde-li v obou státech o tentýž kmen viru, lze očekávat, že počty zemřelých na milion budou podobné při stejné promořenosti.

Současnou promořenost lze bohužel jen zhruba odhadovat, protože zodpovědní činitelé neprováděli z nepochopitelných důvodů měření náhodných vzorků populace. Například v Česku a v Izraeli je dosud asi 300 000 kladně testovaných; počet nakažených je nejméně 10krát vyšší (zde), takže by promořenost byla tři z deseti miliónů, čili 30 %. Skutečně, oba státy mají stejný počet zemřelých na milion, zhruba 300 na milion. Máme-li dojít k promořenosti 60 %, dosáhl by počet zemřelých s covidem v Česku i v Izraeli asi 600 na milion (stejně jako dnes ve Švédsku). Počet zemřelých by tak nezáležel na délce epidemie, a Švédsko správně rozhodlo vše urychlit. Epidemie začne mizet, až se promořenost zvýší na oněch 60 % nebo více, takže bude třeba v Česku ještě nakazit jednou tolik lidí. Budou-li podniknutá opatření zpomalovat šíření nákazy jako dosud, bude to trvat osm nebo více měsíců.

Například severní Itálie je již z asi 60 % promořená, ale nákaza se může dále šířit na jihu. Švédsko se zdá alespoň ze 60 % promořené, takže doufám, že naděje alarmistů na další mrtvé se tam nenaplní. Serologické zkoušky v různých oblastech USA naznačují, že jsou za polovinou. Ale různé státy ve světě se od sebe liší natolik, že epidemie může ve světě pobývat ještě dva roky, takže malé státy sázející na vychytání všech případů se budou muset ještě dlouho hermeticky izolovat, a nakonec se jim to asi nepovede.

Ohledně odhadů konečného počtu zemřelých s covidem, jmenovaní vědci uvažují smrtnost mezi 1 % až 4 %, a pro hodnotu 1 % docházejí při úplném promoření v Česku ke 100 000 obětí. Všichni tři zapomínají, že smrtnost není počet zemřelých z počtu kladně testovaných, ale z počtu skutečně nakažených a ten je alespoň 10krát vyšší, jak uznává v interview i pan Hořejší, takže smrtnost není 1 %, ale ve skutečnosti 0,1 % nebo méně. Po nakažení celé populace by tak počet úmrtí s koronou byl méně než 10 000 (1000 na milion). Nejvyšší mortality zatím dosáhlo San Marino s 1240 zemřelých na milion a hodnota se již měsíce nemění. Další státy, jako Belgie, mají kolem 1000 na milion a hodnoty ještě rostou; i kdybychom předpokládali, že jsou v polovině růstu, nebude nakonec nikde více než 2000 zemřelých s covidem na milion. To by pro stát s 10 miliónu obyvatel dělalo v nejhorším případě 20 000. Kdyby Česko mělo dosáhnout úmrtnosti jako Švédsko nebo San Marino, bylo by to mezi 6000 a 12 000, ale sotva 100 000.

Nedá-li se šíření viru zastavit, nemá cenu celý problém protahovat. Lze pochopit, že někteří lidé se snaží to nevyhnutelné poznání oddálit, jako dítě, které se snaží zadržet ruku lékaře s injekcí. Chápu obavy pana Hořejšího, který v citovaném interview řekl, že tu chce být do sta let, a je správné, že proto odjel na chalupu, cítí-li se ohrožen (zde). Ale obnovení provozu školek a škol, podniků a obchodů a též cestování ostatních lidí by ho nijak na chalupě neohrozilo. Též lze pochopit obavy pana Vladimíra Wagnera z virů; z jeho předchozích příspěvků je vidět, že se jako fyzik nebojí radioaktivity a zprávy o mnoha obětech z Černobylu dokonce považoval za přehnané, ale ohledně koronaviru je daleko opatrnější, asi proto, že s viry nepracuje. To ovšem není důvodem označovat názory jiných za dezinformaci; jsem ochoten přiznat, že se mýlím, ale neznamená to, že to, co říkám, je hoax a že vědomě lžu.

Pan Hořejší na otázku moderátorky, proč se nenakazila její rodina od nakaženého člena během společné domácí karantény, podal složité vysvětlení o individuálních rozdílech mezi lidmi, ale na konci rozhovoru na to zapomněl a zmínil se o lodi se 100 námořníky, na které všichni covid dostali. Na otázku, zda si je svými tvrzeními jist, řekl, že o svých názorech nikdy nezapochyboval. Vladimír Wagner a Jaroslav Flégr přímo vyzývají k potlačování jiných názorů. Všichni tři jsou si jisti sami sebou a neuvědomují si, že jejich tvrzení nejsou fakta, ale názory a dojmy, z nichž mnohé jsou mylné a lze je snadno vyvrátit (viz například jejich omyl ohledně smrtnosti).

Všichni ti sebejistí vědci a politici - včetně prezidenta lékařské komory Kubka a různých organizátorů boje proti koroně včetně Prymuly a Duška - by se měli především oprostit od svého iracionálního sebevědomí. Je toho mnoho, co ještě o koronaviru nevíme, ale dvě věci jsou jisté: zaprvé, všichni ti odborníci, kteří krizi řídí, kromě ve Švédsku, nevědí víc, než kdokoli z nás; zadruhé, všechny své stížnosti a obavy by měli alarmisté a napomínači celého světa adresovat ne svým „neukázněným“ spoluobčanům, ale Číně, z jejíchž laboratoří virus na 99,999 % unikl (zde).

http://www.hegaion.cz