19.3.2024 | Svátek má Josef


VĚDA: Studie imunity dopadla výborně, nebo katastrofálně?

25.5.2020

Studie imunizace obyvatel ukázala, že asi 0,5% testovaných vykazovalo protilátky proti covid-19 (zde). Podle očekávání je tato hodnota v dobrém souladu s počtem nově identifikovaných případů vůči minulému dni na sto použitých testů (například 17. května bylo provedeno 3310 testů, které prokázaly 20 nových případů = 20/3310 = 0,6% nakaženosti). Hodnoty pro různé oblasti republiky se pohybovaly mezi 0,2 až 1,1%. Závěr studie naznačuje, že promořenost obyvatel v Česku, vezmou-li se v úvahu možné chyby, je menší než 3%.

Promořenost 0,5% by ukazovala na 50 000 nakažených v Česku, asi 7krát více, než bylo zjištěno pomocí testů RT-PCR (Reverse Transcriptase - Polymerase Chain Reaction). To je v souladu s tím, že se od počátku odhadovalo, že skutečný počet nakažených je mnohem vyšší než udávaná čísla. Podle některých odborníků může být skutečná promořenost, tzn. frakce lidí, kteří byli virem v Česku infikováni, mnohem vyšší než 0,5%. Například profesor Jiří Beran, ředitel Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové, se domnívá, že 13% české populace bylo infikováno, i když u mnoha byl prý virus rychle zneutralizován, takže se u infikovaných vytvořila jen buněčná imunita a nevytvořilo se větší množství protilátek (zde). Promoření 0,5% se sice zdá poněkud nízké, ale Beranovy odhady a ani jeho předpoklady nejsou pravděpodobné, protože sérologické zkoušky poskytly na mnoha místech ve světě celkem pravděpodobné a očekávané hodnoty; například v okrese Santa Clara v Kalifornii to bylo počátkem dubna 1,5% (dvakrát více než byl počet RT-PCR potvrzených případů, zde), pro celé Španělsko to bylo koncem dubna 5% (desetkrát více než počet RT-PCR případů, zde), pro město Boston to bylo uprostřed května asi 10% (šestkrát více než počet RT-PCR případů, zde).

Ať už je promořenost 0,5% nebo 13%, otázka je, jak tento výsledek ovlivní postup krizového štábu a vlády. Byl by jejich postup jiný, kdyby výsledek byl jen 0,05%, nebo dokonce 25%? Stejně jako ve většině ostatních zemí, i v Česku vedení improvizuje, pošilhává po tom, co se dělá jinde, snaží se získávat čas a k ničemu se nezavazovat. Když není plán, žádný výsledek není ani dobrý, ani špatný – na ničem vlastně nezáleží. Podobně jako v mnoha dalších zemích, klíčové osobností, které řídí koronovou krizi, nebudí velkou důvěru. O předsedovi vlády a vedoucím strany ANO nemluvě, ministr zdravotnictví je právník a zpěvák, který se zaměřil na kariéru ve straně ANO; jedním z hlavních ideologů boje proti koronaviru je lékař Prymula, jehož kariéra ve straně ANO se začíná slibně rozvíjet a který je neslavně proslulý vírou v různé pověry, jakými jsou například marxistická doktrína nebo tradiční čínská medicína; vedoucí týmu vyvíjejícího českou vakcínu proti covid-19 je lékařka Věra Adámková, která se věnuje homeopatii a kariéře ve straně ANO. Zmateně působí i vrchní zdravotnický statistik Ladislav Dušek, zodpovědný za průzkum kolektivní imunity v Česku.

Dušek se před zahájením studie přiznával k obrovskému strachu z budoucnosti. Takový strach jistě lehce přenesl na veřejnost, zvlášť když jí 23. dubna dále sdělil své nejasné plány na řešení krize takto (zde): „Máme sedm variant, kudy se může situace do budoucna vyvíjet. Potřebujeme v rámci možností co nejpřesněji zjistit, jak velký podíl obyvatel se s nemocí potkal v základních věkových kategoriích. Na základě tohoto údaje budeme schopni vybrat třeba dvě varianty, kterým už můžeme věřit. Když se podívám na tři až čtyři měsíce dopředu, modely jsou částečně věštěním z křišťálové koule. Přijde mi až nefér to prezentovat... Teď se jen potřebujeme v časoprostoru podívat a říct, v jakém bodě jsme, abychom dali na stůl třeba dva tři relevantní scénáře a mohla se podle toho řídit ekonomika nebo i vláda. Na to budeme zcela jistě potřebovat ještě dva nebo tři týdny.“

Již uplynulo více než „dva tři týdny“, jsou již známy výsledky plošné studie, které měly Duškovi a dalším řešitelům koronové krize pomoci se zorientovat v jejich nespecifikovaných variantách. Výsledky byly prezentovány Duškem neméně zmateně, než byly předvídány (zde a zde), ale stále nebyl představen žádný plán. Situace se pomalu „rozvolňuje“ v Česku, stejně jako všude po světě. Politikové a poradci, které si vybrali, si nikde netroufají vyvodit nějaké závěry z dosavadního průběhu epidemie a nastínit plány do budoucna. Nepoužiji mantru „nechci být generálem po bitvě“, protože bitva ještě neskončila, ale jen bych zdvořile položil generálům (rétoricky) pár otázek a dovolil si několik poznámek.

Už dva měsíce mi není jasné, proč se koronoví generálové všude po světě vyhýbali testování náhodných vzorků, přičemž testování oběma metodami zároveň by dalo nejvíce informací (RT-PCR test detekuje virovou RNA v dýchacích cestách a serologický test zjišťuje protilátky proti virovým proteinům v krvi); nechápu, proč nejsou tyto studie opakovány například po dvou nebo čtyřech týdnech. Ohledně české studie, když už zmobilizovali skupinu 27 000 účastníků na odběr krve, není mi jasné, proč oněm osobám rovnou nevzali vzorek na obvyklý RT-PCR test, a dále proč nezahrnuli do skupiny účastníků též nějaké lidi, kteří nákazou již údajně prošli; to by umožnilo porovnat oba typy testů. Kolem použitého testu je taky několik nejasností; například v popisu studie se tvrdí, že citlivost i specifičnost jsou kolem 95% (tzn., že 5% nakažených vyjde negativně a 5% nenakažených vyjde pozitivně), ale zároveň se mluví o 100% přesnosti.

Ne příliš logické reakce charakterizují protikoronové generály i plukovníky téměř všude na světě. Nikdo nečeká, že se právníci, baviči, obchodníci a byrokrati zorientují v problémech virologie a statistiky, ale ukazuje se, že tito lidé (politikové) většinou ani nejsou schopni přizvat vhodné odborníky k řešení tak vážné krize. Laická lehkomyslnost spolu s diletantskou předběžnou opatrností byly hlavními hybateli světa v posledním půlroce. V různých zemích se zavedly všemožné exotické kroky, včetně zákazu styku s prarodiči, definování maximálního vzdálení se z domova, nošení roušky během osamělého toulání po lese, rozdělení dětí ve třídách na skupiny učící se v sudé nebo liché dny, stříkání různých dezinfekcí do vzduchu atp.

Jediné opatření, které asi má smysl, nošení roušek během blízkého kontaktu, bylo Světovou zdravotní organizací (WHO) zamítnuto (zde). WHO, v jejímž čele je bývalý vůdce etiopské teroristické organizace People’s Revolutionary Democratic Front, Tedros Adhanom, ještě začátkem dubna tvrdila (zde), že maska nemůže zabránit nákaze zdravého člověka (o nemocném se nezmiňovala). Podle WHO a Tedrose Adhanoma je nejdůležitější zastavit život celé společnosti a co nejrychleji nalézt všechny nakažené a izolovat je (viz zde, strana 1). Většina států sice svou strategii jasně nedefinovala, ale zpočátku přibližně sledovala Adhanomovu radu a více méně zmrazila život, testovala a izolovala nakažené. Proti doporučení WHO však většina států zavedla nošení masek.

Od počátku se zdálo pravděpodobné, že nakažených je řádově více než pozitivně testovaných. Mělo být jasné, že vychytání všech případů je buď nemožné, anebo by vyžadovalo zmražení společnosti na nejasně dlouhou dobu. Avšak promořenost se dlouho neměřila a potřebnou dobu zmražení nikdo neodhadoval. Hrozba obrovských ekonomických ztrát nakonec vedla k rozmražování, které je ovšem zdůvodňováno tím, že epidemie polevuje. Výsledky promořenosti v mnoha zemích však ukazují, že se covid-19 rozšířil od ledna do května po celém světě, přičemž promořenost vzrostla přibližně z 0,01% na 1% až 20%. Je jasné, že epidemie nepolevuje a ani ji nelze zcela zastavit. Tam, kde všechny případy téměř vychytali (ostrovy jako Japonsko či Nový Zéland), se budou muset navždy uzavřít vnějšímu světu, ostatní budou pokračovat svobodným životem s koronou. Od počátku bylo vidět, že nemoc usmrcuje pouze nemocné. Jedinou správnou strategií proto bylo chránit oslabené, tj. staré a nemocné, aniž by se zastavil hospodářský život světa (zde), přičemž nejlepší ochranou je použití roušky při styku s oslabenými.

Z dostupných dat jsem v této tabulce spočetl letalitu (počet zemřelých s koronou v procentech počtu pozitivně testovaných) a mortalitu (počet zemřelých s koronou na milión obyvatel) podle věkových skupin v Česku. U letality v tabulce jde spíše o zdánlivou letalitu, protože počet všech onemocnělých může být desetkrát vyšší než pozitivně testovaných, takže skutečná letalita by možná byla asi desetkrát nižší (zhruba 3% ve věku 85+). Je vidět, že nebezpečnost covid-19 roste prudce s věkem. Mortalita roste zhruba třikrát na každých deset let věku. Ale ani pro stoleté by mortalita nebyla více než 2000 na milión, což by znamenalo, že 0,2% všech stoletých by zemřelo na koronu – což není příliš strašidelné (zvlášť ne pro nás, kteří nejsme století).

Ve všech zemích se život postupně rozmrazí a lidé se nenápadně rozvolní. Zpočátku se povolují důležité, i když ne nezbytné, činnosti, jako je návštěva kosmetičky, a postupně dojde i na esenciální aktivity, jako je návštěva hospody. Přestanou se počítat devadesátníci umírající s koronou a budou se rozdávat medaile politikům, díky jejichž jasnozřivosti jsme my mladší přežili. Nikdy a nikde však politikové nepřiznají, že od počátku bylo třeba nechat školy a podniky otevřené a jen chránit oslabené používáním roušek v jejich okolí.

http://www.hegaion.cz