19.3.2024 | Svátek má Josef


KORONAVIRUS: Kdo testuje testovací postupy?

21.12.2020

Světový skandál, který dnes otřásá národními ekonomikami mnoha zemí po celé planetě, spočívá v podvodnosti virového testu nakažlivosti, který dostal jméno PCR.

Detaily nám rozkrývá F. William Engdahl, který je strategickým rizikovým poradcem a školitelem tohoto oboru, ve svém spolehlivě doloženém článku Coronavirus Scandal Breaking in Merkel’s Germany, zveřejněném 10. prosince v internetovém časopise New Eastern Outlook, který reprezentuje tzv. „východní pohled“ na současné dění ve světě. Dejme tedy ve jménu svobodné diskuse prostor také tomuto názoru.

Všeobecně uznávaný německý model testování pandemie covidu-19 se náhle potýká s řadou zničujících odhalení, píše Engdahl. A dodává, že ta odhalení směřují do samého centra německého vládního zdravotnického a testovacího poradenství, které je zodpovědné nejen za drakonické uzavírání podniků a další omezování normálního chodu země, ale především za nejnovější plán povinné vakcinace občanů. Ve skandálu je zapleten i důležitý profesor v poradenském týmu kancléřky Angely Merkelové, pokračuje Engdahl, a to v souvislostech, které dalece přesahují hranice Německa a končí až ve špičkách Světové zdravotní organizace (WHO).

Co skandálu předcházelo

Test, který byl zaveden až podezřele brzy po prvním výskytu viru v čínském Wu-chanu, způsobil celosvětově „nouzové“ uzavírání podniků, obchodů, služeb, škol, kostelů a vůbec všech míst společenského shromažďování a zábavy.

Vědecký časopis Eurosurveillance (vydává Centrum pro prevenci a kontrolu nemocí při EU) uveřejnil už 23. ledna 2020 studii podepsanou dr. Christianem Drostenem a jeho několika kolegy z Berlínského virologického institutu při Charite Hospitalu, k níž se připojil i ředitel malého berlínského biotechnického podniku TIB Molbiol Syntheselabor GmbH. Tvrdili, že vyvinuli účinný test ke zjištění nákazy doposud neznámým koronavirem. Drostenův článek se jmenoval „Detekce 2019 nového koronaviru (2019-nCoV) v reálném čase RT-PCR“ (Euroserveillance č.25, 2020). Podezřelé je, že se to stalo jen několik dnů po vypuknutí epidemie ve Wu-chanu.

Generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreysus, mimochodem první nelékař v čele Světové zdravotní organizace a člověk se značně podezřelou minulostí, která zahrnuje i členství v jedné z etiopských teroristických organizací, potvrdil a přijal Drostenův test téměř okamžitě a administrativa WHO ho velmi rychle rozšířila po celém světě. Dnes je to nejužívanější postup při zjišťování možné nákazy novým koronavirem.

Mezinárodní skupině třiadvaceti vysoce respektovaných virologů, mikrobiologů a dalších vědců z příbuzných oborů trvalo téměř rok, než vznesla požadavek, aby redakce Euroserveillance Drostenův článek stáhla. Jejich kritická studie obviňuje Drostena a jeho tým z fatální vědecké nekompetentnosti a z dalších hrubých chyb v postupech při zavádění testu. Nejen, že Drostenův PCR test na wuchanskou mutaci koronaviru nebyl předložen k posouzení vědecké obci, ale nikdo test dál nezkoumal ani po tom, kdy zapříčinil tak drastická omezení dosavadního hospodářského i společenského života po celé planetě, že se to rovná celosvětové katastrofě.

Engdahl to dokládá citací z textu kritiků: „Corman-Drostenůvy téze byly předány redakci Euroserveillance 21. ledna 2020, přijaty ke zveřejnění 22. ledna 2020 a již 23. ledna 2020 publikovány na internetu.“ Za těchto okolností bylo opravdu nemožné získat jakýkoli posudek (přinejmenším dvou nezávislých odborníků) za pouhých 24 hodin, zdůrazňují kritici. Drosten, ani jeden z jeho spoluautorů dr. Chantal Reusken, se vůbec neobtěžovali vysvětlením zjevného střetu zájmů. Oba jsou totiž členy redakční rady Euroserveillance.

Ale to není vše. Drosten poslal svůj testovací postup Světové zdravotní organizaci (WHO) do Ženevy už 17. ledna a ta autoritativně doporučila jeho celosvětové šíření ještě dříve, než byla sama studie zpřístupněna veřejnosti.Další Drostenův spoluautor, který měl testovací proceduře dodat vědeckou důvěryhodnost, byl čirou náhodou šéfem společnosti, která dala s požehnáním WHO na trh konečnou obchodní verzi testu. Olfert Landt z berlínské společnosti Tib-Molbiol tyto záležitosti nikdy neobjasnil. Podle kritiků neobstojí ani výmluva na vynucený spěch, protože skutečná panika okolo viru propukla až o mnoho týdnů později.

Falešné výsledky testů

Média hlavního proudu zaplavují po celém světě své konzumenty hrůzostrašnými čísly denního přírůstku nakažených. Tak dlouho vršili „prokazatelně“ nakažené jedny na druhé, až jejich počet přesáhl 66 milionů. Jenže Engdahl poznamenává: „Jak prokázal Pieter Borger a jeho vědečtí spolupracovníci, tzv. potvrzené případy jsou číslem, které nemá žádný smysl.“ Proč?

Jen namátkou. Drostenova skupina vydala zavádějící a nepřesné podklady k testovacím postupům. K tomu kritici poznamenávají: „Tak vysoký počet možností je nejen neobvyklý, ale pro laboratoře také naprosto zmatečný. Těch šest přesně neurčených pozic se může klidně zobrazit do tvaru několika rozdílných primárních sekvencí, které neodpovídají viru SARS-CoV-2… matoucí a nepřesná Drostenova procedura nemůže sloužit jako standardní testovací postup“.

Je to pro nás nevědce trochu složité, ale snadno pochopíme závěr kritiků. „Tyto testy byly zkonstruovány tak, aby přinesly požadovaný výsledek, nikoli objektivní pravdu.“ A dodávají: „PCR není vhodným testem pro první stanovení diagnózy, protože nesplňuje podmínky nezbytné pro spolehlivost výsledku.“ Připouštějí však, že test může mít svůj význam v rutinní klinické praxi.

Král je nahý

Všeobecně se očekává, že každý test nakažlivosti bude velice přesný a hlavně spolehlivý. Tohle Drosten ani nezkoušel nějak obejít, prostě to ignoroval, říkají jeho kritici a pokračují: „Tento druh virologických diagnostických testů musí být založen na SOP (Standard Operational Protocol), čili na jednotném pracovním postupu, včetně ověřeného a neměnného počtu PCR cyklů (hodnota Ct), po kterých test přesně ukáže, jestli je vzorek pozitivní, nebo negativní. Horní hranice spolehlivé hodnoty indexu Ct je 30 cyklů. Nad 35 cykly musíme očekávat rostoucí počet falešně pozitivních výsledků… vědecké studie ukazují, že nad 35 cykly jsou detekovány jen fragmenty rozpadávajících se mrtvých virů, které nejsou nakažlivé“. (Pozn. překladatele: U nás užívaná německá verze PCR testu pracuje se 42 až 46 cykly.)

Vysvětluje to také, proč během zimní chřipkové sezóny současně obrovsky narůstá počet PCR pozitivních výsledků. A to nejen v Německu, ale i mnoha jiných zemích.

Jak kritici rozkrývají podstatu RT-PCR testu do nejmenších podrobností, stejně důkladný je i Engdahlův závěr: „Současný PCR test na covid-19 nemá ani cenu papíru, na kterém je vytištěn. Vše, za čím si stojí Nadace Melindy a Billa Gatese, různé vlády, Světová zdravotní organizace (WHO) a Světové ekonomické fórum, stejně jako vnucovaná, ale řádně nevyzkoušená vakcinace, je založeno na podvodu… Drostenův test doporučovaný WHO není nic víc než vědecký odpad.“

Kdo jsou autoři testu

Engdahl zároveň upozornil na další maličkost obřích rozměrů. Profesor dr. Christian Drosten (a představitelé frankfurtské Goetheho university, kde získal v roce 2003 doktorát z mediciny) čelí obvinění z podvodného udělení titulu.

Dr. Marcus Kühbacher, specialista na odhalování vědecké krádeže a dalších „nepravostí“ na akademické půdě říká, že s Drostenovou disertací není něco v pořádku. Doktorská práce musí být k určitému datu uložena v universitním archivu spolu s formulářem zvaným Revisionsschein, který obsahuje podpisy hodnotících, razítko umiversity, datum, jméno autora, název a dvě kopie originálu autorovy práce. Universita nejprve tvrdila, že Drostenův Revisionsschein je řádně archivován. Jenže nebyl. Mluvčí university pak připustil, že buďto nebyl archivován vůbec, anebo se ho nepodařilo najít. Takže ze tří povinných výtisků zbyl jen originál, který je však nečitelný. Očividně zničený vodou.

Kühbacher říká, že Drosten bude pravděpodobně čelit soudnímu stíhání za neoprávněné užívání doktorského titulu.

Německý lékař dr. Wolfgang Wodarg mezitím prokázal (na základě dvanáct let starého materiálu EU o této věci), že WHO právě před dvanácti lety radikálně změnila kritéria, podle kterých vyhlašuje stav epidemie nebo pandemie, a to tak, že nová pravidla odporují doposud zavedeným vědeckým poznatkům. Jen na vysvětlenou, co bylo dříve statisticky sotva epidemií, se náhle stává celosvětovou pandemií.

Zajímavé je, že ihned po této změně dostalo mnoho expertů z WHO řadu lukrativních míst ve velkých farmaceutických společnostech, které se zabývají virologií. Dr. Wodarg dnes žaluje vedení německého lékařského svazu za poškozování dobré pověsti a hmotnou újmu, protože svaz ho v odborné obci bezdůvodně označil za záměrného „popírače covidu“.

Co je v sázce

Nejde jen o záležitost uměle nafukované vlny zastrašování a paniky z nějaké nemoci, tím méně o nemoc samotnou. Je stále více zřejmé, že to je pokus o nastavení nového stupně ovládání a kontroly lidské společnosti na celé planetě.

K smrti vyděšený člověk si těžko uvědomí, jaká faleš je ve hře. Vakcína není lék, je to pouhá prevence sice zákeřné, ale stále jen choroby, která se vyskytuje ve své těžké formě sporadicky. A nikdo jiný než výrobce vakcíny nemůže vědět, co v ní skutečně je, jak škodlivé mohou být okamžité vedlejší účinky a jaké další zdravotní komplikace (které mohou být také zatajovány) může během let ještě přinést.

Smysl současného tažení proti západní svobodě a demokracii je v něčem jiném. Nový světový řád nebo také Velký nový restart, jak si ho představuje Klaus Martin Schwab ze Světového ekonomického fóra nebo samozvaný virolog Bill Gates, nejsou ničím jiným než podivnou směsí marxistické a malthusiánské utopie.

Prezident Světové zdravotní organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreysus není doktorem mediciny. Organizaci štědře financuje Bill Gates, který zároveň radí řadě vlád v otázkách „boje“ s virem covid-19 . Hrozivě pochybný Drostenův PCR test se stal nástrojem, který rozhoduje o nejdrakoničtějším omezování hospodářství, jaké svět poznal od dob světové války.

To všechno ve jménu tzv. „Velkého nového začátku“, který Armstrong Economics tak přiléhavě nazval feudálním socialismem.

Z originálu přeložil Pavel Chrastina

Edmonton