Dnes to bude mimořádně o těšení. Ve středu krátce po půl jedenácté v noci našeho času odstartuje raketa Falcon 9 s kosmickou lodí Crew Dragon. V lodi budou dva astronauti, Robert Behnken a Douglas Hurley, a oba se připojí k osádce mezinárodní kosmické stanice ISS.

Proč to těšení? Cesty na ISS už dávno zapadly za horizont veřejného zájmu. Konec konců, tak zahynul i doposud nejslavnější a nejvýznamnější a historickými nej vrcholně opředený kosmický projekt, lunární projekt Apollo. V Kennedyho středisku na mysu Canaveral po něm zbylo muzeum, v něm vám ukážou nepoužitý lunární modul a taky místo, odkud specialisté let sledovali a pomáhali lety řídit. To tam zbylo v tom stavu, jak lidé odešli. Prostě zmizeli, jako by je vzal čert.

Sláva se tedy na mys Canaveral vrací. Její prapor nese Elon Musk, jeden ze superhrdinů naší doby. To on vydupal ze země raketu schopnou vynést náklad a vrátit se neporušená. Tuhle vlastnost měl mít už americký raketoplán. Vzhledem k tomu, co všechno se kolem něho událo, mluví se o něm zdvořile, ale v podstatě to bylo tragické fiasko. Muskův projekt pokračuje zdárně a těším se, že se ani ve středu nedožijeme zklamání. Vždyť by stačilo, aby se nadmíru zhoršilo počasí a poletí se jindy.

Právě to je na kosmickém podnikání fascinující: jak je to složitá a ve své složitosti zranitelná technologie. Kosmický věk začal v padesátých letech a sotva kdo spočítá, kolik důmyslu a materiálu doslova vyletělo do vzduchu při neúspěšných pokusech. Bohužel při tom zhasly i lidské životy. Dodnes se vynakládá obrovské úsilí na pečlivou přípravu a kontrolu kontrol, aby celý ten složitý systém neselhal. Právě tady se hodí to okřídlené úsloví, že řetěz je tak silný, jak je slabý jeho nejslabší článek.

Sleduju celý ten příběh od klukovských let. Teď jsme v roce 2020. V knížkách, které jsem tenkrát četl a později i psal, autoři a s nimi i čtenáři předpokládali, že v roce 2020 budou cesty na Měsíc něco jako houska na krámě. Tak to tedy opravdu není. Pořád je to technika vyšroubovaná na hranici možností. V tom se sci-fi padesátých let dvacátého století fakt hodně liší od reality našich dvacátých let. S výjimkou detailů: například skafandry nových astronautů vypadají jako kostýmy se Star Treku. Naprosto filmově dokonalé. Asi si vystavím fotku kosmonautů na noční stolek, aby se mi líp zdály mé dětské sny.