Dnes je častou profesí poradce. Poradci všeho druhu rostou jako houby po dešti, každý by chtěl radit jak se chovat a co dělat v tom či onom. Pro většinu z nich je typické, že jde o osoby velmi mladé. Poradce nad třicet let se vidí zřídkakdy. Poradenská profese vyžaduje suverénní přístup, víru ve správnost poskytovaných rad. V poslední době se stalo módou výživové poradenství.

Výživový poradce není zatížen žádnými zdravotními neduhy, které obvykle přicházejí až s přibývajícími roky, a tak obvykle bývá skálopevně přesvědčen, že jeho rady mají absolutní platnost. Lidé, kteří jsou často svým vzděláním na hony vzdáleni tomu, aby se vyznali v procesech probíhajících v živém organismu, používají bez uzardění odborné termíny, a tak se různé, často bizarní teorie šíří dál. Příkladem může být vitariánství, což je výživový směr založený na konzumaci výhradně tepelně neupravených potravin. Je to zdravé nebo nezdravé?

Koncem minulého roku proběhla v médiích zpráva o českém vitariánovi, který se rozhodl projít pěšky Nový Zéland z jedné na druhou stranu, a to bos. Vyrazil obtížen batohem naplněným banány, jablky, brokolicemi a vaječnými skořápkami. První den ještě vesele pobíhal po kopcích, ale druhý den vysílen a s nohama do krve rozedřenýma zkolaboval. Nebyl schopen udělat ani jeden krok a nebýt pomoci, které se mu dostalo od cizích lidí, ležel by v pustině a jeho výlet neskončil dobře. Možná něco někdy slyšel o etiopských pastevcích a běžcích. Těm ale kůže na chodidlech letitým tréninkem ztvrdla natolik, že se skutečně obešli bez obuvi. Stačilo si jen předem vyzkoušet, co to udělá s netrénovanýma bosýma nohama. V daném případě ovšem zbytečná rada, neboť český vitarián je i po svém totálním neúspěchu přesvědčen, že běhání naboso po kamenech má na zdraví blahodárné účinky.

I ve svém okolí potkávám různě zapálené nadšence pro zdravý životní styl a zdravou výživu a možná i jiní mají podobnou zkušenost. Vyznavači zdravého životního stylu se se svými výživovými praktikami nijak neskrývají. U jednání, které se protáhne přes dobu oběda, vyndávají krabičky s různými potravinami a jsou vždy ochotni obdařit přítomné přednáškou o zásadách zdravé výživy.

Bohužel, jak jde s člověkem čas a leccos už zažil, bývá k takovým věcem skeptický. Jistě, bylo by nerozumné vysmívat se snaze žít zdravě. Určité zásady pro zdravý životní styl jistě existují a nelze je opomíjet ani zlehčovat. Nepřejídat se, pestrá a vyvážená strava, mít dostatek pohybu a vyhýbat se stresu, na tom se snad dá shodnout. Ale kdo rozsoudí, zda ta či ona potravina je zdraví prospěšná nebo škodlivá? Kdysi byla zatracována vejce jako příčina vysokého cholesterolu, dnes jsou naopak vajíčka doporučována, ve žloutku je prý pro lidský organismus důležitý lecitin. Podobně sůl, která platila za látku zdraví škodlivou. Nakonec se zjistilo, že časté kolabování starších lidí v různých penzionech pro seniory bylo způsobováno tím, že do jídel se tam nepřidávala sůl. A ty věčné diskuse odborníků o prospěšnosti či zhoubnosti kávy. Jednou je to silný antioxidant, zabraňuje také demenci, podruhé je káva takřka životu nebezpečný jed. O tom snad ani nemá smysl uvažovat. Mimochodem – znám pána, kterému bylo 90 let. V mrazech, které nás nedávno sevřely, chodil do knihovny a každé ráno začíná konvicí silné kávy, kterou do oběda vypije.

Někdy může být snaha o „zdravý“ životní styl a „zdravou“ výživu doslova životu nebezpečná. Po roce 1990 se roztrhl pytel s obchůdky nabízejícími různé dosud u nás neznámé potravinové produkty. Znal jsem případ, kdy konzumace „zdravé“ vlákniny (mořské řasy) skončila operací ucpaných střev. Vzpomínám si také na lidi, jejichž snaha o zdravý životní styl skončila tragicky.

Manželé, oba vysokoškoláci a působící v docela exponovaných profesích, začali žít „zdravě“. Přestali jíst normální potraviny a přešli na různé doplňky stravy. Jejich okolí se je nepodařilo přimět apelací na rozum k tomu, aby se vrátili k normálnímu stravování. Na vše prý argumentovali tím, že v potravinách jsou chemikálie, konzervační látky a oni se budou stravovat výhradně čistou stravou. Za tu považovali potravinové doplňky a vitamíny, které ovšem konzumovali ve značném množství.

Nejdříve se ocitla ve stavu pracovně neschopných paní a za několik měsíců zemřela. Manžel ji následoval do jednoho roku. Nebylo jim ani čtyřicet let. Prý si zcela rozvrátili imunitní systém, což vedlo k selhání životně důležitých funkcí. Na ten případ si vždy vzpomenu, když se setkám s vyznavači zdravého životního stylu.

Vyprávěl jsem o tom známému, který je chirurgem. Prý takových lidí zná dost. Nebylo by správné zatracovat různé doplňky a vitamíny, lidské tělo je potřebuje. Problém je podle něj dostat látky v těle tam, kde budou prospěšné. Pokud se člověk vyhne zcela potravinám, jako jsou máslo, sýry, tuky či oleje, nic z těch doplňků a vitamínů se v těle neuplatní. Cpát se jen různými potravinovými doplňky a polykat vitamíny, to je čiré bláznovství. Bez určitých složek stravy tělem vše jen projde a dříve či později se to projeví na snížené imunitě. Relata refero, protože biochemickým procesům v lidském těle při metabolismu nerozumím. Na rozdíl od vyznavačů zdravého životního stylu a zdravé výživy, kteří rozumí všemu.

Podle všeho i čeští ministerští úředníci vědí, co je zdraví prospěšné a co zdraví škodí. Čistý jogurt si dítko ve školním bufetu koupit smí, avšak jogurt s marmeládou již nikoli. Racionální důvody a zkušenosti jdou stranou, snaha prosazovat zdravý životní styl se stává ideologií. Jsou to nápady pocházející ze stejného myšlenkového okruhu, v němž vznikají hlouposti jako kupř. přesvědčení, že běhání naboso po kamenech, živení se potravinovými doplňky a vitamíny nebo jablky a vaječnými skořápkami jsou věci zdraví prospěšné. Je asi těžké pro ministerské úředníky najít téma, které by bylo hodno skutečné pozornosti. Co takhle třeba povinné ranní rozcvičky?