Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ano, Jitro kouzelníků, kultovní kniha pro lidi s fantazií, nikoliv pro psychicky labilní jedince.

Jen tak na okraj, v Cestě do středu Země se hrdinové nedostali ani zdaleka do středu Země...vlastně to ani neočekávali, neboť šlo o to, kam vedla cesta, kterou středověky myslitel nazval "cestou do středu Země...Kráterem sopky z podzemní "říše" se pak dostali zpět (ano, technicky nemožným způsobem...)

Ještě drobná poznámka k onomu dlouhému závěru o říši Agarthi. Jasně, tyhle legendy existovaly po celý středověk, a ještě na počátku 20.století , a jak popsáno se některé týmy pokoušely tyto bájné země nalézt a dosáhnout s nimi kontakt.

Ale k vyřešení došlo až někdy koncem 20.století, kdy se vědcům a kartografům podařilo dešifrovat ty zachovalé leč záhadně popsané mapy této říše. To co zobrazovala byla říše Alexandra Velikého, po jeho smrti, když se rozpadla na jednotlivé satrapie, a řada z těch okrajových oblastí postupně zase ztratila spojení s civilizací.

Tibet a taky třeba Afghánistán, o jehož pacifikaci a pochopení se pokoušejí západní velmoci dodnes. Jak je to dlouho kdy odtud divošský Talibán vyhnal západní armády? Sotva rok?

Knihu mi kdysi dávno doporučil v plamenném komentáři můj nadřízený na zkušebně, který nakonec byl na přeléčení v blázinci. Je to pěkná slátanina naprosto nepotřebná pro život to je vše co si pamatuji. Daroval jsem ji, vrátila se mi s poťukáním na čelo a asi skončila v peci ÚT.

To není bůček s hořčicí, anžto se jedná o záležitosti intelektuální, jářku, nebo co.

Ach ano, Jitro kouzelníků... Mám v knihovně a četl jsem ho několikrát, jsou tam zajímavé věci. Kvůli ní jsem si pak koupil Tajemství katedrál od Fulcanelliho (což už jsem ale neměl nikdy sílu dočíst, to už jsou dva objemné svazky a ne moc čtivé).

Lovecraftovy povídky pro mne byly naopak jedním velkým zklamáním, veškerý děs měl vyplývat z textů typu ".. a tam viděl strašlivé, nepopsatelné věci", "tuhle barvu ještě nikdo nikdy neviděl" apod. Možná to na přelomu předminulého století působilo, ale dneska už to pro mne byla dost nuda.

Gustav Meyrink je vynikající spisovatel, i jako osobnost a esoterik, zajímavý týpek.

Fulcanelliho knihy jsou určené pro alchymisty a pokud se alchymii nevěnujete (alespoň té duchovní), je to dost těžké a zašifrované čtení. Lovecraft mne také moc nezaujal.

Jenomže ta kniha byla víc než jen soupis " vědeckých záhad, magii, okultismu , atd.." To byl jejich výklad naší společnosti, jak se vyvíjelo a dosti nerovnoměrně společenské vědomí oproti vědě a technice.

A když pak k počátku šedesátých let citují ".. města s milióny mladých „rebelů bez příčiny“, seskupených do gangů, a milióny individuí, která odolávají dnešnímu způsobu života, jen když požívají drogy." To už nebyly vize ze scifi románů ale přesný popis civilizace kolem nich.

A jistě , tohle všechno prošpikováno citáty nikoliv jen? záhadologů a z tajemných románů, ale i filozofů a reálně uvažujících spisovatelů.

"Vladaři pekel chodí nepozorovaně mezi námi". Jakožto odkaz na okultismus by to znělo až banálně, ale jako metafora stavu společnosti, velice výstižné, až do dneška...

Velká klasika. Kniha mně obrazně kdysi dávno otevřela dveře k tomu, abych se vydal na cestu poznání sebe sama.

A také k autorům jako Meyrink, Yeats, Fucanelli, Machen a podobně. Teď zrovna dělám song na motivy Machenovy knihy Velký Bůh Pan.

No a ta kapitola o esoterických aspektech národního socialismu je také hodně zajímavá, vlastně jsem se díky tomu začal hlouběji zajímat o ideologii a propagandu nacismu.