Málo se ví o životě následovníka zakladatele čeladenských lázní, kterým byl MUDr. Berthold Storch. Doktor Storch se stal legendou již za svého života. Mezi Čeladnou a Kunčicemi pod Ondřejníkem kolovaly zvěsti o tom, jak zasáhl, zachránil, pomohl, zázračně uzdravil a nikdy za to nic nechtěl. Ke konci jeho života doplnil legendu drobný poznatek, bohužel krutě pravdivý. Když doktor Storch jednal s pacienty, někdy si instinktivně svoji malou doktorskou brašničkou zakrýval žlutou Davidovu hvězdu, kterou musel dle surových rasových zákonů nosit. Jakoby tím gestem chtěl říci, že se stydí i za ty, kteří to vše vymysleli a nařídili.

Doktor Storch patřil ke generaci lékařů lidumilů. Je zvláštní, že ho někde uvádějí jako Bartoloměje, zatím co on byl Berthold. Toto jméno je složeno ze staroněmeckých slov „berath“ a „waltan“. V podstatě znamenalo ono jméno něco jako „skvělý vládce“. Možná, že se to vyplnilo. Skvělým člověkem jeho nositel byl a vládl nezměrnou starostlivostí, odborností a pílí.

Berthold. Alespoň tak jest uvedeno v Listě domovském, vydaném obcí Veselí nad Moravou, v níž se Berthold Storch 10. října 1867 narodil. Tatínek Bertholdův hospodařil na gruntě č. 1 v Tovačově, maminka pocházela z Lipníka nad Bečvou. Berthold studoval na gymnáziu v Mikulově, kde se potkal se Žofií Pollitzerovou, jejíž tatínek Max byl místním obchodníkem se střižním zbožím. Po maturitě v srpnu 1887 se zapsal v zimním semestru 1887/88 ke studiu medicíny na lékařské fakultě Vídeňské univerzity. A 16. července 1894 byl slavnostně promován doktorem medicíny. Jeho prvním působištěm byl Bremberg (dnes Sopron), kde firma Brembergbanyas těžila hnědé uhlí. MUDr. Storch zde měl velkou příležitost studovat plicní choroby, které ho již jako medika zajímaly. Berthold se oženil se Sofií a ještě v Soproni se jim narodil 26. prosince 1889 Adalbert a o rok později dcera Meta. Později přišla Stella (1901) a nakonec Irma, narozená v roce 1908 také ještě v Soproni. Storchovi měli krásnou rodinu. V roce 1911 je při návštěvě hlavního města monarchie takto zvěčnil vídeňský fotograf (vpravo).

V roce 1908 skončil své působení v lázních Skalka, ale i v Mariánských Horách, MUDr. Jan May. Byly to především jeho rodinné poměry (smrt desetiletého syna Oldřicha) a velice neutěšené poměry politické v místní mariánskohorské samosprávě, které přiměly k návratu do Prahy, kde až do své smrti v roce 1931 byl vyhledávaným lékařem.

A tak 6. června 1909 je zapsán do listu vlastnického nový provozovatel lázní Skalka. Steinkohlenbergbau-Genossenschaft des Mährisch-Ostrauer Revierbergamtsbezirkes in Teschen. Není ani těžké rozluštit, že šlo o společenství těžařů. O 22 let později, dne 10. června 1931, je zapsána do listu vlastnického Skupina I. báňského společenstva úředního okresu moravskoostravského revírního báňského úřadu v Moravské Ostravě.

A pro obě tyto společnosti pracoval MUDr. Berthold Storch. Byl rád, že se může vrátit domů na Moravu. V Tovačově bydleli Storchovi od nepaměti. V Brembergu si mimo jiné vysloužil pověst odborníka na choroby horníků. A tak se po lidumilu Janu Mayovi, naštěstí objevil odborník stejného ražení. Oba totiž dobře poznali na počátku své lékařské kariéry prostředí hornické. MUDr. Berthold Storch plných 33 let léčil nejen klienty lázní, ale i místní občany okolních obcí. Za tu dobu si vysloužil pověst znamenitého lékaře a nesmírně citlivého člověka. Když přišla v roce 1927 maminka Holubová se synem Viktorem, že si doktoři nevědí rady s jeho tvrdou boulí za uchem, poradil dr. Storch přikládat na bouli často pytlík horkých otrub. Boule se změnila v absces, s nímž si již chirurg ve Frýdlantu poradil.

Malému nemocnému Štěpánovi Tabáškovi (1919-2010) bylo v dětství velice ouvej a nebýt doktora Storcha, ví bůh, jak by to dopadlo. Dopadlo to tak, že Štěpánek se vyléčil a dr. Storch si zase nic nevzal, protože si „přece nemůže brát od chudého peníze“. A tak maminka Františka zdarma pečovala o hrob jeho dcery Mety až do své smrti v roce 1999. Několik let po svém nástupu zakoupil Moralovu vilu č. p. 241 a nastěhoval se do ní i s celou rodinou.

A pár let poté to bohužel začalo. Doktora Storcha na jeho pozici vedoucího lékaře vystřídal německý lékař Gerhart Kopriwa. Doktor Storch se ještě pokusil pomáhat lidem dál a otevřel si nedaleko kunčického nádraží soukromou ordinaci. Nejprve byl zatčen jeho syn Adalbert a prvním transportem dne 20. října 1939 odeslán do koncentračního tábora. Nejmladší Irmě se podařilo uprchnout na Slovensko, kde se později vdala a než v roce 1990 zemřela, projevila přání, aby její urna byla umístěna na hrobě č. 556 sestry Mety, která zemřela v roce 1918 (paradoxně zřejmě na tuberkolózu) a byla pochována na kunčickém hřbitově. Stella uprchla do Spojených států. Provdala se a žila až do své smrti v roce 1998 ve městě Urbane (stát Ohio v USA).

Usnesením okresního soudu ve Frenštátě pod Radhoštěm ze dne 18. 9. 1947 a následným potvrzením Moravskoslezského Zemského národního výboru zde dne 20. února 1948 byla Žofie Storchová, rozená Politzerová, posledně bytem v Čeladné, příslušná do Kunčic pod Ondřejníkem, židovského náboženství, narozena 5.6 1872 v Mikulově, prohlášena za mrtva a považuje se den 25. 3. 1943 za den, jejž nepřežila. Stejným usnesením byl prohlášen ke stejnému dni za mrtva MUDr. Berthold Storch, lékař, ženatý, židovského náboženství, posledně bytem v Čeladné 7, narozený 10. 10. 1867 v Tovačově, příslušný do Kunčic pod Ondřejníkem. Poslední bydliště měli manželé totiž v Čeladné 7. Zde byl sběrný tábor, v němž Židé čekali na odjezd, až se uvolní místo v některém z nacistických koncentračních táborů. Příslušní byli Žofie a Berthold do Kunčic pod Ondřejníkem, protože ještě než bylo hrubě zasáhnuto do běhu světa, patřila jim dnešní vila Běla, ležící na katastru Kunčic pod Ondřejníkem. Což z příslušného usnesení frenštátského okresního soudu není jasné. A z toho domu v Čeladné 7 doktor Storch někdy tajně odcházel a léčil své pacienty. A ti chodili také k němu. Naposledy zde byla paní Marta Blažková s dcerou, ještě v červenci 1942. Asi 9. listopadu 1942 byli Storchovi zařazeni do transportu směr Treblinka. MUDr. Berthold Storch nastoupil zcela jistě do transportu smrti smířen se životem i se svým bohem. Věřil, že jeho děti přežijí, doufal, že možná přežije i on s manželkou, ale byl příliš velký realista, než by se k tomu upjal. Když ho při nastupování do vagonů od manželky odtrhli, zůstal sám i ve svém uvažování. Měl nesporné morální právo nedovolit zlu, aby ono ukončilo něco tak čistého, jakým byl jeho život. A také je o dr. Storchovi psáno v kronice obce Trojanovice na straně 209: „Ušel potupné a hrozné smrti sebevraždou během transportu“.

V těch dnech stál vlak celou noc na nádraží v Ostravě. Z odkrytého vagonu vynesli muže, který se otrávil. Povídá se, že místní železničář v něm poznal dr. Storcha. Jeho paní s ním totiž ve stejném vagonu vůbec nemusela být.