Našim předkům se začátek minulého století evidentně nepovedl a dál už se vezli ve vleku událostí. A přitom to začalo tak dobře. Velkým technickým pokrokem a rozvojem průmyslu a technologií. Haber s Boschem nalezli způsob, jak katalyticky vyrábět ze vzdušného dusíku čpavek a tím zlevnili a zpřístupnili umělá hnojiva a bohužel také výbušniny. Metalurgie i elektřina slavila úspěchy. Lidem se začalo dařit lépe. V tom jsme na tom byli i my po roce 2000 podobně. Velké naděje, nové myšlenky a koncepty. Naši předkové se pak poprali o to, kdo z té nové doby bude mít nejvíce. Sami se pak vylekali toho, co způsobili, ale nepoučili se. Z pocitu křivd vyrostl nacizmus a fašizmus. A samozřejmě také komunizmus. V krizi se snadno uvěří absolutním ideologiím, byť slibují nereálné.

My jsme se také počátkem století vylekali z rozbíhající se prosperity. Biotechnologie, umělá inteligence, globalizace. Každý chtěl ukousnout z koláče co největší kus. Získávat vliv a tedy také prebendy. Vývoz demokracie si ničím nezadal s šířením světové socialistické revoluce. Demokracii do východní Evropy, ale i tam, kde o ni evidentně nestáli. Začalo se šířit i nové zelené náboženství. Idea, že trend klimatu zvrátí a planetu zachrání Green Deal, boj proti oxidu uhličitému a uhlíku vůbec, spojený s prodejem odpustků.

V těchto dnech zemřel Michail Gorbačov, realistický muž, který dal před lety, možná i trochu nevědomky, šanci. Nevyužili jsme ji.

Ovládají svět ideje nebo peníze? Možná ty chvíle, kdy ho ovládají peníze, jsou klidnější a méně bouřlivější. Teď už si možná mnozí s rozčarováním uvědomují, že kdyby Evropa dál odebírala levný plyn a ropu z Ruska, o to lépe by se jí dařilo a mohla dodávat na Ukrajinu více zbraní a pomoci k obraně proti agresi. Na gesta je čas, jen když si je můžeme dovolit. Teď se pomalu posunujeme k válce Západu s Ruskem. Nikdo, snad kromě Volodymyra Zelenského, ji nechce, ale dokážeme jí zabránit? Zelenskyj by si z ní oddychl, podobně jako Winston Churchill po napadení Pearl Harboru Japonci a Hitlerově vyhlášení války USA. Blesková válka Wehrmachtu se postupně změnila v opotřebovací válku ekonomik. Současná válka se přes počáteční optimistický vpád a následnou úspěšnou obranu může změnit v opotřebovávací ekonomickou válku EU a Ruska. A ty se táhnou roky. To by přes všechna slovní vyjádření vyhovovalo mnoha světovým hráčům. Ještě, že není (zatím) v USA u moci D. Trump. Ten by nám dal pocítit „kdo je first“.

Ve hře je i osud parlamentní demokracie, která v krizových letech stále více obnažuje své slabiny a odkrývá prostor populizmu. A lidé se idejí nenají a chtějí peníze a blahobyt. Půjdou za tím, kdo jim je slíbí. Stačí, aby po pár krizových letech ve Francii zvítězila Le Penová a v Německu AfD. Pak se autoritativní EU změní a zamrzající konflikt s oživením ekonomiky bude všeobecným vítaným řešením. Otázkou je, jestli to nějaký ruský vojenský teoretik typu von Clausewitze dávno nenaplánoval jako nový koncept války v jaderném věku. Hybridní válka anonymních zelených uniforem, která posléze zamrzne a přejde ve zvykové právo. Jak prosté, milý Watsone.

Historie se nikdy neopakuje doslova, ale vrací se v podobné spirále. Přizpůsobuje se změněným podmínkám a novým paradigmatům. Ale noty zůstávají od pradávna stále stejné. Pastviny a kořist. Přírodě je blaze, když je rovnováha, kořist se pase a predátoři se neperou. Stačí však jistý impulz, sucho či záplavy a vše je rázem jinak. A my jsme se za ta desetitisíceletí zas tak moc nezměnili. Spíše jsme tuto taktiku jen vybrousili a modifikovali penězi a technologií.

Nemusíme se po sto letech opičit po svých předcích a dělat podobné chyby. Svět není černobílý, ale je šedý, dokonce i barevný. Když ideje nefungují, měly by možná na čas zvítězit peníze. Kdo si hraje, nezlobí. A kdo obchoduje, nemá čas a zájem válčit.