Ačkoli každý z nás si zřejmě dokáže připomenout nějaké údobí, kdy se mu nechtělo něco se učit, vesměs je učení jako poznávání něčeho nového spíše radostnou záležitostí. Pochopitelně za předpokladu, že se člověk může učit a není ve svém poznávání nějak omezován. Časem, prostředky i v přístupu k informacím.

Proto také drtivá většina převratných objevů, teorií a vynálezů vznikla ve svobodných společnostech, které své příslušníky nijak neomezovaly. Pro úplnost je třeba dodat, že z historie známe i mnoho příkladů omezování a pronásledování stoupenců jiných názorů či teorií.

V takových případech nešlo o společnosti zcela svobodné a pravdivost poznání musela často čekat před dveřmi mocných. Nemám pochopitelně na mysli jakékoli teorie a „pravdy“ ponižující lidskou důstojnost či rovnocennost soužití a práva člověka. Nedávno jsem se jen na okraj debaty s několika studenty zeptal, jak by vysvětlili pojem zakázané knihy. Nebyli schopni to přesně objasnit, i když z věcného obsahu pojmu věděli, o co jde, avšak prakticky si to nedovedli již ani představit.

Je úžasné moci svobodně přijímat informace. Je pouze věcí každého z nás, jak s nimi naložíme a jak dalece chceme jimi obohatit naše myšlení. V tomto směru je nedostižný systém internetu. Je revolucí, jejíž úžasný přínos nejsme ještě schopni v celé jeho šíři pochopit. Nepočítal jsem to, ale ono již běžné rčení „podívám se na internet“ nás vede k tomu, že vyhledávače používáme denně tak často, že to již nemá cenu počítat.

Obrovsky složitý úkol mají dnes učitelé - jejich žáci a studenti se mohou v průběhu výuky (a hlavně i před ní) seznámit s tolika fakty, že z toho jde hlava kolem. Jistě, učitel by měl vždy vynikat tím, že umí fakta utřídit a logicky z jejich souhrnu vyvodit mnohé, co se na internetu těžko hledá. Ale má to učitelský stav o mnoho těžší, než kdykoli předtím. Internet ukojí i vaši zvědavost.

Někdy koncem minulého roku, když jsem uviděl v kalendáři, že svátek slaví Iva, zjistil jsem, že je tam ještě také svatý Edmund Kampián. Nebojím se přiznat, že jsem to jméno nikdy v životě neslyšel. Během několika vteřin se mi nabídly desítky informací a pohledů na život tohoto muže, který patří do doby Jindřicha VIII. (vládl v letech 1509-1547), za kterého došlo k roztržce s katolickou církví, když si král chtěl na papeži vynutit zrušení svého manželství.

Roku 1534 dal papež krále do klatby - a na to hned následovala reakce. Dne 3. listopadu 1534 byl král prohlášen za jedinou nejvyšší pozemskou hlavu církve v Anglii a věřícím v této zemi byl zakázán jakýkoliv kontakt s papežem. Kdo nesouhlasil s králem, byl tvrdě postižen. Mezi mnoha perzekuovanými a popravenými byl i biskup John Fisher a evropsky proslulý humanista a králův kancléř Thomas More. Oba byli roku 1935 v katolické církvi prohlášeni za svaté a později po nich i další mučedníci té doby.

V tvrdé perzekuci katolíků pokračovala i anglická královna Alžběta - z velkého počtu obětí na katolické straně je nejvýznamnější sv. Edmund Kampián. Původně protestantský anglikánský jáhen konvertoval ke katolicismu, vstoupil k jezuitům, studoval u nás v Brně a v Praze, kde byl roku 1579 vysvěcen na kněze. Roku 1580 se tajně vrátil do Anglie, aby posiloval pronásledované katolíky. Byl zajat, mučen a na rozkaz královny roku 1581 popraven. Dál to již známe, patří sem i příběh Marie Stuartovny, která skončila v roce 1587 na popravišti. Vidíte, už je to 430 let.

Má zvědavost byla ukojena a trvalo to několik minut. Ano, já vím, že to víte, a jsem dalek toho, abych někoho poučoval. Jen jedno nám, přátelé, internet nezajistí. Žádný vyhledávač nám neodpoví na otázku, co si myslí naši přátelé, blízcí či jenom známí. Na to se jich musíme umět zeptat sami, neboť je to důležité pro náš život a pro všechno naše usilování.

A tak v době úžasného internetu je velice důležité, abychom se ptali a odpovídali. Abychom se snažili navzájem pochopit, abychom si dokázali vysvětlit chování druhých a abychom druhým uměli vysvětlit chování naše.

Jinak je nám i takový internet houby platný. Nelze s ním zůstat o samotě. Ba naopak. V době přemíry informací je teplé lidské slovo něčím úžasným. Neměli bychom jím plýtvat, ale měli bychom je umět používat. Vstát od počítačů a jít třeba s někým na procházku. A povídat si možná o stromech a o květinách, které potkáváme.