Jestli se nějaký slogan zaslouží ocenění „výrok týdne‟, pak je to prohlášení uvedené v titulku. Kristus je za zenitem, to vyplývá z mediálních citací vedoucí Digitální akademie AVU Jany Doležalové. Slova do mramoru tesat! Kristus je za zenitem už dávno a je dvojnásob za zenitem od začátku pontifikátu papeže Františka, který ze všech sil zavírá oči před pronásledováním křesťanů v zemích především Asie a Afriky. Od Severní Koreje po Nigérii se to týká podle odhadů dvou až tří set miliónů osob, zjišťuje organizace International Christian Concern. Podle názvu je s největší pravděpodobností křesťanská, takže je třeba hodit její souhrn do odpadu. Nebo někam založit, tak se stane s Myslbekovým Kristem na kříži. Socha bude přestěhována z chodby pražské Akademie výtvarných umění AVU do vestibulu pavilonu Moderní galerie AVU v pražské Stromovce. Tam lidi nechodí a nebude tam Myslbek tolik strašit.

Upřímně, ona ta Myslbekem veristicky vyvedená umučená mrtvola skutečně děsí. Podivujeme se Aztékům za jejich rituály spojené s vyřezáváním srdce pořád ještě živých lidí a sami jsme si zvolili jako symbol nejkrutější popravčí nástroj. Vymysleli ho Římané, aby ukrutností odrazovali otroky od pokusu vztáhnout ruku na svého majitele a pána. Hinduisté mají jako předmět uctívání pohlavní orgány, buddhisté kruh života, v oblasti ovlivněné čínskou kulturou jsou to jing a jang, prolínající principy protikladů. My si držíme jako symbol mrtvolu a není tedy divu, že jsou vyděšené sněhové vločky, spěchající chodbami Akademie za inspirací, třeba zrovna na performanci Káči Olivové, momentálně v centru mediálních reflektorů díky svému počinu svléknout se do naha a cákat kolem sebe bahnem. Káča Olivová je jistě nevyděsí, kdežto Myslbekův Kristus ano. Mě, jak jsem už sdělil, Kristus straší taky.

Jenom mi vrtá v hlavě, co mě děsí víc, jestli bronzová mrtvola mučedníkova, nebo performance Káči Olivové? Co je to platné, pod symbolem umučeného těla se toho hodně stalo. Obeplul se svět, objevil se parní stroj a elektřina, lidé vzlétli a zastavili se zatím až na povrchu Měsíce. Teď, když je Kristus za zenitem, se ujmou inspirace jiné symboly. Možná to bude Káča v bahně. Nedovedu to posoudit. Jsem taky za zenitem a vynález žárovky se ode mne už nedá čekat. Zvědavost si ale nedám vzít. Odstranění Myslbekovy sochy dozadu do kvelbu je velké vítězství. Jaká přijdou dále? Zdá se totiž, že za zenit zapadají i další ikony, nejen Kristus.

Táhne mi hlavou vzpomínka desítky let stará, povídal jsem si tenkrát ve vybydlené části Chebu s mladou Cikánkou a ptal se jí, jestli věří v Boha.

„Nevěřím,‟ řekla mi ta dívka, „ale ctím jeho památku.‟

Už tenkrát jsem ocenil moudrost toho děvčete a postoj jsem nezměnil ani dnes. Myslím, že dnes by s ním měla mezi sněhovými vločkami potíže.

Psáno pro Poslední slovo Lidových novin