Postavme rychlovlaky, ale ať jezdí pomalu, to je heslo dne. V úvahu ho bere i ministerstvo životního prostředí. To je ministerstvo které se postará, aby všechny domy v celé republice byly energeticky nebo tepelně nebo vůbec a úplně neutrální. Závidím těm, kdo se toho dožijí: kolem domů ze kterých neunikne ani částečka tepla že by to ohřálo vodu v náprstku se budou ploužit rychlovlaky poháněné větrem a sluncem. Bude to krásná doba a usilovně se pracuje na tom, aby nastala.

Otázka ale zní, zdali se to stihne. Půlka století je za šestadvacet let a když uvážím, že se za uplynulých šestadvacet let nepodařilo postavit ani povrchová tramvaj z letiště v Ruzyni do města, nejsem si jist, že mám do projektu pomalých rychlovlaků vkládat mnoho nadějí.

Připadá mi, že je to celé jaksi divné, pomalé rychlovlaky. Možná je to mým pokročilým věkem. Více pochopení pro pomalost má mladší generace. K dálnici se asi nepřilepilo mnoho kmetů sedmdesát plus, aby prosadili myšlenku třicetikilometrové rychlosti. Nejdu s dobou. Lpím na haraburdí minulosti, jako je například fyzika a na ní položená technická zkušenost. Z důvodů fyzikálních a do technické praxe převedených vychází zkušenost, že automobilový motor pracuje nejúsporněji s nejmenší spotřebou a nejlepším spalováním s nejmenšími nečistotami v rychlostech kolem padesáti a šedesáti. Takové uvažování je ale stará veteš. Pomalost je takzvaně in.

Myslel jsem na to onehdy při návštěvě školy v nedaleké obci. Četl jsem tam dětem pohádku a povídal si s nimi, jak se píší knížky. Neměl jsem z nich dojem, že to jsou vyznavači pomalosti. Třeba k tomu dozrají, až se ocitnou v kategorii třicet mínus. Vědci totiž zjistili, že lidé právě v této věkové skupině schvalují regulace a zákazy všeho možného než starší věkové skupiny. Možná vědci zjistí, že věk tíhne ke kvapu a zbrklosti. Což je moje kvapná a zbrklá hypotéza. Opírám ji i o tu zkušenost ze školy. Zajímal jsem se, kdy byla původně postavena. Dnes je modernizovaná, zcela špičková, ale původně její základní kámen byl položen v květnu 1868. Začalo se stavět a první žáci usedli do škamen v listopadu. Kterého roku? No samozřejmě 1868, stavba trvala šest měsíců! To ovšem bylo ve věku vyznavačů rychlosti, tehdy se i železnice stavěly, aby se lidé dostali co nejdřív z místa A na místo B. Dnes se tak zbrkle nestaví. Ani školy, ani železnice. Jsme ve věku pomalosti. Užijme si ho. Ale pomalu!

Psáno pro ČRo Plus