Není divu, že nedávné mnichovské expozé bývalého ministra kultury Daniela Hermana vyvolalo vedle kladných především řadu velmi negativních reakcí. Spíš než to, že obdržel nejvyšší vyznamenání sudetských Němců, stojí za pozornost právě Hermanův následný děkovný projev. Zde je jedna podstatná pasáž: „Staleté soužití Čechů a Němců, křesťanů a židů v českých zemích se před 70 lety zdálo trvale zničené. Nacionální socialismus, dvě světové války, nacistické zločiny s nepochopitelným holokaustem a následnou mstou vítězů, která vyústila ve vyhnání německých krajanů, a pak 40 let komunistického režimu naše soužití hluboce poškodily.“

Herman ve svém ultrakrátkém historickém exkurzu vedle sebe seřadil jako housky na krámě události zcela nesouměřitelné, některé si pak jednoduše vymyslel. Zkusme se na uvedenou pasáž Hermanova projevu podívat trochu podrobněji.

Nacionální socialismus nepřiletěl do Německa jako nějaký nový virus odkudsi z dálek, ale vznikl tam, přímo v Německu. A to za podpory značné části obyvatel. V březnových volbách 1933 získala NSDAP 44 % hlasů, což jí o třináct let později, v roce 1946, v našich prvních poválečných a na dlouhou dobu posledních svobodných volbách mohli závidět i českoslovenští komunisté.

Ještě více pozornosti si zaslouží další část pasáže: „… nacistické zločiny s nepochopitelným holokaustem a následnou mstou vítězů, která vyústila ve vyhnání německých krajanů…“ V ní bývalý ministr kultury již překročil všechny historicky doložené meze.

Vzhledem k Hermanovu vzdělání se lze jen těžko domnívat, že by měl tak zásadní historické nedostatky. Je také nepravděpodobné, že by si nepřečetl Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji ze dne 21. ledna 1997. Odstavec IV této deklarace zní: Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.“ Ano, tak by to mělo být!

Pokud svým překrucováním dějin Herman nesleduje nějaký vlastní zájem, je možné, že naši historii ve vztahu k Německu vidí opravdu tak, jak říká. V každém případě ale svými prohlášeními dle mého názoru poškozuje zájmy České republiky. A ta by to neměla tolerovat.

V posledních dnech a týdnech se někteří naši senátoři nesmyslně, ale vážně zabývali snahou zbavit prezidenta republiky funkce pro neschopnost vykonávat tento úřad. Aby si tito pánové svůj nemalý plat vůbec zasloužili, dovolil bych si jim doporučit, aby se zabývali něčím podstatným. Třeba právě výroky exministra Hermana v sobotu 17. července v Mnichově.

A také máme nového nejvyššího státního zástupce. Možná by to pro něj mohla být dobrá příležitost ukázat jím samým deklarované vystupování ve veřejném zájmu a nestrannost hned zkraje funkčního období.