SPOLEČNOST: Sdílení soukromých automobilů
Začátkem 70. let minulého století jsem absolvoval kurz programování pro český počítač ZPA 600. (Viz obrázek)
Diplom z toho kurzu je pro mne dnes absolutně k ničemu. Kdybych byl v té době místo programování na ZPA 600 absolvoval nějaký kurz teologie, určitě by mi ho dnes ze 100 procent kdekoliv uznali. Kdybych byl v té době absolvoval VUML (Večerní univerzitu marxismu leninismu), v určité omezené komunitě (u cca 15 procent současných voličů) bych měl toto studium i dnes stále k dobru. Ovšem diplom z kurzu programování na počítač ZPA 600 je mi dnes absolutně k ničemu. A přesto si z tohoto kurzu pamatuji něco, co snad najde uplatnění teprve v dnešní době.
Socialistické reminiscence
Lektor-programátor ZPA 600 o přestávce pustil uzdu své představivosti a navrhl řešení pro tehdejší akutní nedostatek automobilů (na trhu celkově nedostatkové socialistické ekonomiky). O nedostatku automobilů se tehdy povídaly i četné vtipy. Jeden z nich prezentovala Jiřina Bohdalová takto: „Měli jsme na vybranou: buď si pořídit automobil, nebo dítě. Rozhodli jsme se pro druhé řešení. Jednak manžel k tomu nepotřebuje vůdčí list (řidičský průkaz), a pak, je kratší dodací lhůta.“
Lektor kurzu ZPA 600 nám tehdy řekl, že automobilů je v socialistické ekonomice fakticky dostatek, protože mnohé z nich opustí garáž jen o weekendu, a to ještě ne pokaždé. Je třeba soukromé automobily sdílet, řekl lektor, a vymyslet k tomu nějaký společensky funkční systém. Říkal jsem si tehdy, že je to pěkná blbost, protože soukromý automobil nebyl pro člověka jen dopravní prostředek komoditního typu, ale také symbol statutu ve společnosti. Tak tomu bylo i v tehdejší kolektivisticky založené socialistické společnosti.
Faktem ovšem je, že kdyby byl Ústřední výbor Komunistické strany Československa tehdy rozhodl, že se soukromé automobily budou sdílet, těžko by tomu mohl někdo v tehdejší společnosti vzdorovat. Asi by vlastníci se zaťatými zuby vytáhli z garáží své automobily (podobně jako se zaťatými zuby mávali nadšeně před tribunami při prvomájových průvodech), ale proces sdílení soukromých automobilů by určitě započal. Ke sdílení soukromých automobilů za socialismu nikdy nedošlo, protože by se tím zřejmě potrestala nejvíce avantgardní část společnosti (rozumí se avantgardní na cestě ke komunismu), tj. komunisté samotní (kteří měli největší příjmy, a tedy si mohli soukromé automobily nejvíce dovolit). Připomenu mladší generaci, že členství v komunistické straně v 70. letech bylo pro většinu členů již zcela neideologické, bylo bráno spíše jako dobrá podnikatelská příležitost.
Revoluci přináší až pokročilý kapitalismus
Představte si, že ke sdílení svých vlastních a plně nevyužívaných automobilů (systém Gettaround) možná dospěla určitá část populace teprve v současné tržní ekonomice - a to přímo v avantgardní kapitalistické společnosti, tj. USA.
POZNÁMKA: V systému Gettaround jde o sdílení soukromě vlastněných aut, nikoliv o standardní půjčovny aut nebo tzv. car-sharing, který začal koncem 80. let minulého století ve Švýcarsku na družstevní bázi (více zde), či plánovaný pronájem elektromobilů ve velkých městech (Springwise.com/automotive). Nehovoříme zde ani o car-poolingu, tj. zaplňování automobilových míst například při pravidelném dojíždění do práce ze stejné a do stejné lokality (zde), které už poměrně dobře ale jen dočasně fungovalo za mimořádných válečných okolností.
Systém sdílení vlastních automobilů (systém Gettaround) by v kapitalistické společnosti měl fungovat samozřejmě na tržních principech (ziskového krátkodobého leasingu aut mezi osobami stejného stavu), i když jakási ideologie je tam také kdesi v pozadí. Ta ideologie je poměrně nová a hlásá potřebu úspory energie a zpomalení globálního oteplování.
Je to všechno ptákovina? Jde mi především o ten systém dobrovolného sdílení soukromých automobilů v kapitalistické společnosti (podporovaný technologií GPS - globální lokace volných blízkých aut prostřednictvím iPhonu).
Bude to skutečně fungovat, nebo je to jen intelektuální onanie lidí odtržených od praktického života? Najde se skutečně dostatek vlastníků automobilů ochotných k tomuto sociálně-ekonomickému experimentu? Budou ekonomické stimuly (ziskovost z leasingu nevyužívaného automobilu) dostatečné vysoké k uvedení nového systému do chodu, i když ideologie národního energetického ohrožení a globálního oteplování nebude možná působit na účastníky dostatečně silně (tak, jak silně kolektivisticky například působí bezmezná víra v Boha u stotisícové skupiny lidí Amish v USA)? Bude pocit současného ohrožení dostatečně silný k zesílení zodpovědnosti ve společnosti podobně jako za 2. světové války, kdy vedl k dočasnému zavedení úsporného car-poolingu v USA? (Viz názorný obrázek ve Wikipedii).
To vše zatím nevíme a neznáme ani další technické detaily projektu sdílení soukromých automobilů. Víme však, že se o tento projekt již zajímá skupina investorů rizikového kapitálu. Rizikový kapitál samozřejmě vždy podstupuje určité riziko (má to přímo ve svém názvu!). Nicméně když je někdo (a lépe informovaný než my v Česku) ochoten vložit své pracně vydělané peníze do tohoto unikátního projektu, je to pro nás určitě důvodem k zamyšlení. Je malá sociálně-ekonomická revoluce skutečně na obzoru (i bez genetické manipulace lidstva)?
Zdroj informací
Projekt sdílení automobilů byl jeden z projektů graduovaných studentů na Singularity Univerzity.
Gettaround addresses how an intelligent transportation grid can positively affect energy usage and slow climate change, as people value access over ownership of cars. The first step to the grid, Gettaround is a marketplace for peer-to-peer leasing of under-utilized car hours. It enables car owners to derive revenue from their idle cars, and for renters to have easy access to cars – affordably and conveniently.
Více o Singularity University též zde.
