Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

No, vylosovat dvojice, které si povinně musí dát dárek, je fakt peachovina.

Článku moc nerozumím. To, co činí paní učitelka, má logiku. Losování je koneckonců závislé na náhodě, děcka se při tom vyblbnou a zabrání se tomu, že někdo ne moc oblíbený nedostane nic. Ostatně je to blízké tombole resp. my toto děláme při třídních srazech. Každý něco přinese a pak se losuje.

.... ehm .... domnívám se, skromně, že tombola na hasičském bále/třídní sraz ..... Vámi uváděné ...... nemají mnoho společného s dárky od srdce (snad) v čase vánočním.

Nemá nikterak přímý vztah k přímo fantastické atmosféře na bálech. U nás na chalupě vyhraje každý, a pak se to handluje ...... deset kilo šrotu za tři čtyři kila masa z divočáka. Opět, jak sám snad vidíte, nejde o dárky a šťastné oči dětí i dospělích kol stromečku!!!!

Darování na povel a povinná solidarita. Tohle nechápu. To je opravdu na stejné úrovni darování povinné - jako to jiné darování, protože obdarovat chci? Přece je rozdíl mezi pocitem povinného obdarování a pocitem darování z náklonnosti, abych nepoužit silné slovo "z lásky"? Je to výchova k pokrytectví, což je asi dneska víc in.

Co je solidární na dani, jestliže se kvůli jejímu nesplacení můžu dostat do vězení? Je to dohodnutá povinnost, ale neříkejme jí solidární.

Bolševici překroutí úplně všechno.

Neřekl bych, že jen bolševici!!!

Tužení kolektivu těmito metodami (dárky na povel a organizování dárkové loterie) prosluly novovýchovné společnosti typu CCCP, Třetí Říše, DDR, TondaZápotonda, ...... dnes se zdá, že soudružky Jourová a Valachová .....

Podobnost nikoliv náhodná!!!

To byl zážitek, normálně jsem začal slzet, když mi to dcera vyprávěla. Vnuk prvňáček měl přinést dáreček vylosovanému spolužákovi. Šel říct učitelce, že on má víc kamarádů, kterým by chtěl dát dáreček. Učitelka že jo, klidně může. Jenže nikdo další se nezeptal a tak přinesli jen jeden dáreček vylosovanému. Vnouček obdaroval sedm spolužáků. Ten co měl přinést dárek jemu, tento dárek po cestě rozbil, takže si ho vzal zpátky a vnouček jediný ze třídy nedostal nic. "Maminko, mně to bylo tak líto, jen já jsem nedostal nic. Byl jsem se zeptat i paní učitelky, jestli tam není dáreček pro Adámka. Nic tam nebylo". Dcera z toho byla na měkko, ale vysvětlila mu, že přece lepší je dárečky rozdávat než dostávat - a dělat tím radost jiným.

Pane Kolmane, ........

Měl jsem štěstí na to, že moje učitelky braly Vánoce, dárky, kamarádství, radost předvánoční "normálně" ... Měl jsem štěstí, že věděly, že se nemají v určitých "věcech dětí vůbec hrabat". Byly i dárky při "školní jolce", pamatujete "Jolku"? ...... Ale NIKDY na příkaz a loterii. Ani nošení domácího cukroví nebylo na příkaz! Nic!

Bylo to za Novotného a Svobody .....

Takže začneme utužovat kolektivy žáčků .....

Nechce se mi použít slovo blábol, ale článek se mi hodně nelíbí.

Protože: korektnost nerovná se lhaní, korektnost - viz slovník cizích slov - "dbající zásad nebo jsoucí v duchu zásad poctivého, slušného vztahu mezi lidmi, správný, přesný, poctivý, (společensky) bezvadný, uhlazený, slušný, zdvořilý".

A právě zdvořilost je tím mazivem, které umožňuje spoluexistenci (včetně spolupráce) lidí, jejichž vztah je naprosto chladný nebo i jinak komplikovaný. "Dobrý den" řeknu ve výtahu naprosto korektně sousedovi, který v bytě po večerech válí sudy, místo abych ho začal fackovat, i sousedce, která ve mně vzbuzuje různé představy, aniž bych ji musel začít osahávat.

Zdvořilost je totiž spolehlivě funkční způsob, jak komunikovat s debilním šéfem či podřízeným, s naprosto cizím spolusedícím v tramvaji i třeba s ženou za či před pultem.

Vyšší level je pak dovednost použít ono Dobrý den tak, abych mohl pokračovat sdělením, co si od toho souseda či sousedky přeju.

Evidentně jste článku neporozuměl. Ten článek je o jiné korektnosti, než o které píšete vy. Je o korektnosti, které se říká politická a která začíná vymýváním mozků už dětem ve škole.

Tak tento článek je 100% blábol ve stylu "táty parťáka" = magora, který na Facebooku protestuje proti domácím úkolům.

Současná společnost je plná křehkých, frustraci netolerujících, s nikým nespolupracujících individualit. I ve škole je třeba odstranit každou stopu činností, které děti vedou jiným než tímto směrem !!

Špatně jste četl.

Domácí úkoly jsou ve školách (zcela správně) "na povel, povinné, kontrolované, opravované s poučením se z chyb". Podpis zákonného zástupce požadován.

"Dárkování na povel" je pěkná blbost. Vy dáváte dárky na povel a potom dokonce i někdo potom vylosuje příjemce???

Bravo. Tleskám Vám za rozum a odvahu říkat pravdu. Souhlasím s Vašimi názory nejen na tohle.

I já a dík!

Popsané povinné dárkování jsem ve škole nezažila ani jako dítě, ani jako rodič. Nicméně vánoční besídky ve škole mě vždy docela štvaly, neboť Vánoce vnímám výhradně jako rodinný svátek.

Občas neškodí se kantorům vzepřít. Pochopitelně ne stylem "učitelka je blbá", ale "u nás doma to máme jinak". Důležité je uvědomit si a umět prosadit, že škola učí poznatky, ale rodina učí hodnoty - alespoň to tak platí v naší kultuře.

Konkrétně jsem například odmítla, aby dcera vyráběla jarní herbář. Ne že bych byla zelený šílenec, ale učit dítě trhat venku jarní kytky jen kvůli tomu, aby se vylisovaly, jsem fakt nechtěla. Paní učitelka můj postoj pochopila a dcera pak ty kytky jen nakreslila.

Dárky jsem vždy, už od dětství, dával pro radost. Radost "většinou" mají jak obdarovaný tak darující ....

Na ZDŠ, za Novotného, jsme měli ve třídě asi čtyři vlastnoručně "sbírané, sušené, lisované" herbáře. Trhání jednotlivých nechráněných rostlin v místě bydliště nebylo nikým považováno za ničení přírody. Ten herbář jsem ukazoval potom i dětem, po dvaceti letech. Je to docela zajímavá práce, vymakat v jedenácti letech vlastní sbírku rostlinek ....... a popsat to i latinsky.

Zakazovat mládeži tvořit vlastní herbář tedy já považuji naopak za "zelené šílenství". Moje děti věděly, že kytky se "nervou na potkání".

Tento zvyk byl na škole už Komoušů a nijak mě to nepoznamenalo. Dárky se losovaly anonymně. Nikoli do dvojic. Zdá se mě taky, že autorka popisuje extrémní příklad a vyvozuje z něj nějaké obecné závěry. Je mi líto, ale dnes za mě blabol

Přesně jste shrnul i můj názor na článek. Děkuji.