Od Sametové revoluce uplynulo zhruba patnáct milionů chvilek, tedy pokud chvilku definujeme jako - v průměru - jednu minutu. Za tu dobu jsem zcela určitě přinejmenším milion chvilek demokracii věnoval.

Tak cítím jisté oprávnění se vyjádřt k demonstraci Milionu chvilek pro demokracii.

Před třiceti lety jsem cinkal klíči a volal „Končíme!“. Nyní jsem v sobotu na Letnou demonstrovat nešel. Nešel jsem ani na předchozí, červnovou demonstraci Milionu chvilek. Nicméně záznam sobotní demonstrace jsem zhlédl a ověřil si, že vše probíhalo dle mého předchozího očekávání.

V naprosté většině byly transparenty sobotní demonstrace na pražské Letné namířeny proti Babišovi, samozřejmě. Konkrétně proti jeho střetu zájmů, proti nebezpečí ovládnutí soudnictví, proti Čapímu hnízdu, sem tam i proti EET. (Bohužel jsem naopak nikde neviděl na transparentech ani slovo proti povinnému přimíchávání biopaliv.)

Je naprosto pochopitelné, že záležitosti jako střet zájmů či Čapí hnízdo občany štvou (pokud mám použít slušné slovo) a proti nim protestují. Jenže protesty by měly být namířeny proti systému, který takové amorálnosti umožňuje.
Proti systému, kde nevládně pluralita zpravodajství, ale kde dokáže neférově zvýhodněné veřejnoprávní televizi konkurovat, bohužel, jedině nějaký oligarcha. Proti systému, který zřejmě umožňuje politické zneužívání moci soudní zájmovými skupinami. Proti systému, který rozděluje erární dotace na zcela normální podnikatelské záměry, které by se měly financovat běžnými tržními postupy. Proti systému, který dává stále více moci do rukou státu, aby mohl regulovat, kontrolovat a sankcionovat malé podnikatele.

V takovém systému se k moci může jednoduše prodrat amorální člověk, který ho bude využívat či zneužívat ve svůj prospěch. Odpor demonstrantů by měl být zaměřen primárně právě proti takovému systému. Nicméně chápu, že personifikace je pro většinu lidí tou cestou, jak vyjádřit své znechucení. Proto protestují proti jedné konkrétní persóně jménem Babiš. A neprotestují proti politikům, kteří takový systém svými neprozřetelnými rozhodnutími v minulosti umožnili. Ti jsou naopak na demonstracích trpěni a vyzýváni, „aby s tím něco udělali“, aniž by jim bylo zásadně vyčítáno.

V tom je však nebetyčný rozdíl oproti listopadu před třiceti lety. Tenkrát jsme protestovali proti hnusnému systému. Ano, personifikovali jsme si ho do Jakeše a Štěpána, ale primárně jsme chtěli svobodné volby, demokracii a pluralitu názorů. Když vás kvůli tomu praštili v podloubí u Mikulandské pendrekem, tak si člověk připadal jako hrdina, který bojuje za změnu systému, ne jen za odstoupení jednoho jeho dočasného využivatele.

Dnes, kdyby i nakrásně Andrej Babiš vyslyšel volání po své demisi (což se nestane), tak systém zůstane stejný: dál bude soudnictví zneužíváno pro politické cíle, dál bude stát strkat nos do věcí, do kterých mu nic není. Dál budou někteří privilegovaní tvořit zpravodajství dle svého světového názoru za peníze i těch, co ho nechtějí. Dál budou některým rozdělovány nefér dotace na ryze tržní projekty. Dál budou motoristé nuceni kupovat naftu a benzín s biosložkou. Prostě „staré struktury“ by zůstaly zachovány i po Babišově odstoupení, jen by se změnil protagonista.

Jestli už organizátoři demonstrací uvádějí nějaký vyšší cíl, než jen ztrestání zpupného oligarchy, který vyhrál volby, tak je to „demokracie“. Ale nikoliv demokracie a tečka. U nich je to demokracie s přívlastkem - „zdravá demokracie“. Stačí se podívat na heslo nad pódiem na Letné: „Chceme zdravou demokracii!“

Jsem velmi obezřetný, když někdo přidává slovům, která mají nějakou dlouhodobě ověřenou hodnotu, přívlastky. Většinou to znamená, že je chce rozmělnit, relativizovat, terminologicky posunout, možná až vykastrovat (například sdílená suverenita už rozhodně není suverenita). Před třiceti lety jsme chtěli demokracii, nikoliv zdravou demokracii, pod kterýmžto pojmem si lze představit skoro cokoliv.

Není mi jedno, pod jakými hesly či vlajkami stojím.
Opravdu nemohu dávat svoji přítomností legitimitu názorům vyjadřovaným na Letné na transparentech (někdy obrovských), se kterými hluboce vnitřně nesouhlasím.

Na sobotní demonstraci vlály na mnoha místech červené trenýrky. Pro mne je to symbol ukradení a rozstříhání prezidentské standardy s nápisem „Pravda vítězí“. S tím bych nesouhlasil, ani kdyby na Hradě seděl Husák. Za jeho éry něco takového nenapadlo ani žádného disidenta. Ne ze strachu před zavřením až do zčernání, ale proto, že i u nich existovala úcta ke státním symbolům.

Největším plakátem v sobotu na Letné byl „Na mrtvé Zemi nebude líp #klima #motýle“. To naprosto souzní s trendy dneška, kdy místo „svobody“ je hlavním heslem „klimatická nouze“. Nesdílím klimatický alarmismus. Ale když už ho tahají na demonstraci proti Babišovi, může mi někdo vysvětlit, jak to s ním souvisí? Umrtvuje Babiš Zemi? Nemyslím, on jen tyje ze zadání EU v oblasti biopaliv. Ale pak má být takový protest namířen primárně proti EU.

Nicméně proti EU namířen nebyl. Naopak, vlajkami EU, a dokonce i eura, se to na Letné jen hemžilo.
Těžko se mohu postavit pod přehršel vlajek EU, když z ní chci vystoupit. Těžko se mohu postavit pod vlajky se symbolem eura, když euro pro ČR odmítám.

Byla to snad demonstrace pro EU či pro přijetí eura, nebo - jak bylo původně avizováno - za ochranu demokracie? Opravdu to není to samé. Euro u nás většina nechce, a Evropská unie se od referenda o našem vstupu zásadně změnila (nebylo by dobré demokraticky se zeptat lidí, zdali se současným směřováním EU souhlasí?). Navíc demokratická rozhodnutí v referendech v několika zemích Evropská unie v minulosti ignorovala. Je to snad ta „zdravá demokracie“? Snad alespoň demokratický výsledek referenda o brexitu, po němž žádný z unijních představitelů neodstoupil (jak symptomatická ukázka nefungování demokracie v EU), bude respektován (ale pokud, pak jen po velkém následném boji).

Ohledně EU a Babiše je mimochodem zajímavé, že si demonstranti mávající vlajkami EU nepoložili otázku, proč EU nechala Babiše na pokoji. Asi jim to nepřipadne divné a neptají se po případných ujednáních.

---
Na úplný závěr okomentuji to, co za heslo v sobotu na Letné zcela chybělo. Avšak nejen tam, i obecně ve společnosti skoro úplně vymizelo ze slovníku. Je to názorová pluralita. Přitom před třiceti lety to byl jeden ze základních požadavků na změnu směrem od socialistické myšlenkové uniformity. Jaksi jsme na názorovou pluralitu pozapomněli. Vyvážené zpravodajství má údajně zajišťovat jedna neférově zvýhodněná televize a jedna neférově zvýhodněná rozhlasová stanice. Na sociálních sítích se mažou příspěvky, mnozí dostávají ban. A to vše si vynucují státy či Unie u soukromých společností skrze zprostředkovanou cenzuru. Někteří lidé jsou profesními komorami nuceni k pokrytectví. Webové portály, které nejdou s hlavním proudem, se dostávají na seznamy hříšníků a do hledáčku ministerstva vnitra.
Možná, že není daleko doba, kdy se budeme zase bát něco prohlásit doma před dětmi či vnuky, třeba o genderu nebo o imigraci, aby za opakování toho názoru ve škole neměli potíže.

Osekávání názorové plurality ohrožuje demokracii více, než nějaký oligarcha, který až na hranu využívá všech pravidel, které stát či Evropská unie včlenila do našich zákonů a vyhlášek.
Milione chvilek, nestálo by za to demonstrovat za pluralitu názorů? A prosím bez přívlastků.

18.11.2019