SPOLEČNOST: Palach je špatným svědomím
Někteří lidé nevidí v Palachově činu dobrý příklad pro mladé a rétoricky se ptají: „Chtěl bys, aby tvoje děti byly jako Palach?“ Ve spektru názorů během diskusí o Janu Palachovi a jeho činu se nejčastěji vyskytují názory, že jeho čin byl zbytečný, jelikož stejně nešlo nic změnit, anebo že byl hrdinský, přestože byl zbytečný. Podle jiného oblíbeného názoru Palachovo upálení nebylo zbytečné, protože po dvaceti letech vedlo k Palachovu týdnu a pak k pádu režimu.
„Palachův týden“ je název pro několik demonstrací na Václavském náměstí v lednu 1989. Faktem je, že potlačení demonstrací na Václaváku lidi zastrašilo a čekali s další demonstrací až do 17. listopadu toho roku. Je třeba připomenout, že v roce 1989 v Sovětském svazu vládl Gorbačov, který zemi vedl k liberalizaci a nakonec k rozpuštění Sovětského svazu a zrušení komunismu. Komunismus v Česku nepadl kvůli listopadové demonstraci, ale proto, že to Reagan a Gorbačov tak zařídili a nikdo proti tomu nemohl nic dělat. V celé východní Evropě kromě Rumunska byla v roce 1989 větší svoboda než v Česku. V Polsku od června vládla Solidarita, v Maďarsku v červnu vyhlásili skončení s komunismem a východní Němci zbourali 9. listopadu Berlínskou zeď. Po listopadové demonstraci na Národní třídě dostali navíc čeští komunisté od Gorbačova dopis, v němž je varoval před jakoukoli násilnou akcí proti národu. Přesto v Česku všechno probíhalo podivně opatrně, takže ještě 2. prosince mohlo Rudé právo otisknout rozhovor s významným českým politikem, který prohlásil, že počítá do vlády se všemi komunisty, protože je mezi nimi bezpočet chytrých a nadaných lidí (RP, 2. 12. 1989, strana 4, zde) – svoje sliby splnil a komunisté jsou ve vládě dodnes.
Určitě se Palach neupálil proto, aby se za 20 let konal Palachův týden. Jeho čin měl praktické a částečně dosažitelné cíle: alespoň trochu se bránit normalizaci, zachovat určitou míru svobody atp. Palach nebyl izolovaný blázen, měl přítelkyni, přátele, rodinu a taky následovníky, kteří s ním do této akce šli – on byl první. Obětovali se i další, i když jejich jména jsou málo známá. Kdyby Palachův čin přiměl více občanů k nějakému odporu či morálnějšímu jednání, anebo alespoň k méně nemorálnímu jednání, normalizace mohla vypadat jinak než jako totální demoralizace. Ale za to nemohl Palach.
Lidé se vyplakali na Palachově pohřbu a pak se podřídili. Pamatuji se, jak profesoři a další veřejní činitelé tenkrát zapřísahali studenty, aby se jen proboha nenechali strhnout k žádným zoufalým činům, ale ani slovo neřekli o tom, proti čemu Palach bojoval, a o tom, jak oni se hodlají chovat v nastávajícím období; ani slovo nepadlo o tom, že by se mohlo usilovat o splnění alespoň některého z Palachových požadavků, jako bylo zastavení distribuce dezinformačních cizích novin. Palach a několik dalších doufali, že by to vše mohlo být jinak, a zkusili to. To neznamená, že byli blázni. Bohužel dost pomateně jsou tito hrdinové líčeni i v dnešních filmech, jako například v nepovedeném filmu Hořící keř (zde).
Druhý v pořadí burcovatelů proti apatii národa byl Jan Zajíc, který se upálil o měsíc později téměř na stejném místě jako Palach. Napsal svým rodičům mimo jiné:
Želbohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepší. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší. Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit… Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv… Nenechejte ze mě udělat blázna...
To je přesně to, co z Palacha a Zajíce komunisti udělat chtěli, navíc činy Palachových následníků zcela utajili. Za Palachem musíme vidět i ty, již ho v této akci následovali.
Do akce nelze jít, jen když je zajištěno vítězství, někdy je třeba jít, i když je výsledek nejistý. Boj s nacisty Poláci v roce 1939 nevyhráli, ale bojovali zbytečně? Vylodění v Normandii roku 1944 dopadlo s úspěchem, protože se mnoho statečných vojáků obětovalo; kdyby se jich obětovalo méně, akce nemusela uspět, ale byla by proto oběť zbytečná? Lidé by se mohli ptát: chtěl bys, aby se tvoje děti vyloďovaly v Normandii? Když astronaut na cestě do vesmíru zahynul, neměl jeho let žádný smysl? Chceš, aby tvoje děti vybouchly v raketě? Smysl se neměří úspěchem, ani pravda vítězstvím. Nejde o smysl nebo zbytečnost oběti, ale o vůli ke svobodě a pravdě.
Pro ty, co to nezažili, připomínám, že v době normalizace po Palachově sebeupálení volilo komunisty více než 99 % lidí. Proč to dělali, co jim hrozilo? Připomínám mladým, že nehrozila Osvětim nebo gulag, ale nepříjemnosti v podobě menšího platu a méně zajímavé práce. Palach umíral s větou: „Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.“ Jeho čin měl připomenout lidem, že jsou bolestnější věci než snížení platu. Mnozí z těch, kteří nestačili ani na ten nejmenší boj anebo jim žádné zlo nevadilo, vydávají Palachův čin za nesmysl nebo bláznovství. Čin nebyl zbytečný, ale zbyteční lidé se jej snaží zbavit smyslu. V anketě Největší Čech obsadil Palach 45. místo – za různými zpěváky, sportovci a politiky. Na hezkém třetím místě skončil Václav Havel – onen významný politik, který komunistům tolik lichotil a umožnil jim podílet se i dál na vládě v Česku.
Většina z těch, kteří si za normalizace dali nějakou hranici, kam až jsou ochotni ustoupit nebo klesnout, byla inspirována Palachovým činem. Palach a několik dalších se pokusili dosáhnout zlepšení politického klimatu akcí, která byla stoprocentně bolestivá, ale její šance na úspěch byla jen několik procent. Proto představují Palach a jeho spolubojovníci v džungli a temnotě dávné i nedávné historie veliké světlo. Já bych chtěl, aby moje děti byly alespoň trochu jako oni.
