Díl první - Demokracie

Když se zeptáte na definici demokracie někoho, jehož IQ dosahuje alespoň hodnoty 4 bodů (IQ4 = reaguje na světlo), bryskně odpoví, že demokracie znamená „vládu lidu“.
Když se na totéž zeptáte někoho, kdo dával pozor na střední škole, nezapomene se zpravidla navíc blýsknout hlubší znalostí problematiky a poučí vás výkladem na téma „demos“ a „kratos“.
Od politiků, v různých diskusích, případně v zasvěcených komentářích politologů a jiných „expertů“ pak slovo „demokratický“ supluje slovo „správný“, případně „takový, jaký si myslím, že má být“.
Na Wikipedii je v anglické verzi poukázáno na drobnou nejednoznačnost termínu a kromě „lidem řízeného státu“ pouze popisuje demokracii s různými atributy a poukazuje na polemiku kolem tohoto slova. V české verzi Wikipedie nás pak nějaký brouk Pytlík poučí mimo jiné o tom, že běžným znakem demokracie je i „zajištění sociálních podmínek pro důstojný život všech“. V ruské verzi je definice vyšperkována dokonce i takovými perlami, jako je odluka státu od církve nebo tvůrčí svoboda.

Na to, jak často jsme řečmi o demokracii krmeni, je celkem překvapivé, jak velký zmatek ohledně toho pojmu existuje.

Odmyslíme-li si svérázné výklady samozvaných expertů a vyjdeme-li z oné „vlády (většiny) lidu“, pak demokracie je v zásadě pouze buzerace menšiny většinou.

Míra buzerace menšiny pak většinou záleží na míře civilizovanosti a kulturnosti buzerující většiny. Zpravidla čím civilizovanější je většina, tím spíše si uvědomuje, jak snadno a rychle se může stát ona tou menšinou (byť třeba v jiné otázce) a poskytuje menšině určitou volnost a svobodu.

Zneužití demokracie také zpravidla brání různé mechanismy, jako jsou například oddělení moci zákonodárné, výkonné a zejména soudní, různá hlasování kvalifikovanou většinou o určitých otázkách či například referendem přijímaná ústava (garantující zpravidla určitá práva všem jednotlivcům), nicméně rozhodne-li se například 90% obyvatel, že je třeba vyhladit zbylých 10%, může tak učinit zcela „demokraticky“.

Je až zarážející, jak diskuse o proceduře (neboli míře "demokratičnosti" jednoho systému vůči druhému, přímé volby oproti volbě prostřednictvím zastupitelů apod.) prakticky zcela potlačila úvahy na téma co má být vlastně regulováno a proč, stejně tak jako nikoho nezaráží, jak moc oblastí, regulovaných právními předpisy, je regulováno odlišně od přáni většiny - trest smrti u nás budiž tím nejmarkantnějším příkladem.

...bude pokračováno...

www.liho.cz